Za nedávno schválenou novelou zákona o pozemních komunikacích, která dovoluje cyklistům na cyklostezkách a silnicích třetí třídy až 0,8 promile alkoholu, stojí senátoři Škromach s Valentou, což je jistě samo o sobě o důvod navíc k opatrnosti a pochybnostem. V tomto případě však souhlasím, bez ohledu na předvolební populismus, který za tímto návrhem bezpochyby je. Zákon ale zatím ještě neplatí, vyjádřit se musí ještě dolní komora parlamentu.

O nějaké toleranci alkoholu pro cyklisty se u nás nediskutuje poprvé, Zbyněk Stanjura před časem v Poslanecké sněmovně vypočítal, kde všude nějaké tolerance platí: v Rakousku, Německu, Andoře, Belgii, Dánsku, Finsku, Francii, Velké Británii atd. Naopak nulovou toleranci mají v Bělorusku, Estonsku, Maďarsku, Maroku, Moldavsku, Rumunsku, Rusku... Západ toleruje, kdežto Východ netoleruje, Západ víc věří občanům, Východ je víc buzeruje a méně jim důvěřuje, dodal k tomu Stanjura.

Podívejme se k našim západním sousedům. Německo i Rakousko tolerují alkohol nejen pro kolaře, ale i pro řidiče, přitom víme, že tamní řidiči patří k těm nejohleduplnějším. V Německu pro cyklisty neexistuje v podstatě žádná stanovená hranice alkoholu, respektive postihy přicházejí až při více než 1,6 promile alkoholu v krvi a při nižší hladině hrozí pokuta jen v případě, že cyklista zaviní nehodu. Při silniční kontrole však vždy musí prokázat, že je na svém kole schopen bezpečné jízdy. Naši senátoři se inspirovali rakouským modelem, tedy dvě až tři piva, ale pouze na cyklostezkách a silnicích třetí třídy a žádná tolerance v případě, že cyklista způsobí nehodu. Cyklista musí být také vždy schopen prokázat svoji schopnost řídit kolo.

Debata o mírné toleranci alkoholu pro cyklisty je rovněž debatou o svobodě. Kdo z nás si při jízdě na kole s přáteli nikdy nedal jedno či dvě piva? Zlegalizujme současný stav, protože zákony, které většina společnosti stejně nedodržuje, ředí respekt k právu. 

Související