Rodrigo Duterte je podle diplomatů vnitřně rozporuplná osobnost. Vysoký komisariát OSN ho kritizoval za nehumánní zacházení s osobami podezřelými z obchodu s drogami, na což reaguje hrozbou vystoupení z mezinárodní organizace a založení organizace nové, právě s ČLR, kde jsou diplomatické vztahy kvůli arbitráži na bodu mrazu. Prázdninová diplomatická epizoda je úsměvná. Jenže neplatí ono klasické poeta ridens verum dicit? Názory, že se tradiční OSN přežila, zaznívají ze seriózních i méně seriózních úst již řadu let.

Pochybnosti panují, zda složení stálých členů Rady bezpečnosti odpovídá současnému rozložení ekonomických a politických sil ve světě. Skutečnost, že mezi nimi chybí Německo nebo Japonsko logicky odráží realitu před sedmdesáti lety, ale od té doby se mnohé změnilo. Svého času se uvažovalo i o větším angažmá Evropské unie, ovšem její prestiž se v posledních měsících v souvislosti s brexitem a nekončící uprchlickou krizí povážlivě naklání. Americký prezidentský kandidát Donald Trump naznačuje, že některé mezinárodní organizace, jako EU, NATO nebo OSN, se přežily v čase. Neodmítejme tento názor tak příkře. Uvědomme si, kdy a za jakých historických okolností vznikly. Chceme-li úzkostlivě lpět na jejich původní konstrukci, máme dvě možnosti. Buď si musíme za každou cenu najít bipolárního protivníka, tedy Čínu nebo Rusko, anebo se přiblížíme osudu předválečné Společnosti národů. Obojí je stejně neprozíravé až nebezpečné.   

Související