Nové české filmy v srpnu naplnily kinosály v Tel Avivu i v Jeruzalémě. Izraelští diváci aplaudovali oblíbené Domácí péči a oceňovanému snímku Schmitke, o filmech dlouze psala místní média. Akci už tradičně pořádalo České centrum Tel Aviv.

Česká centra v dalších světových metropolích organizují přehlídky mladých designérů, koncerty a taneční představení. Přesto ministr zahraničních věcí kritizuje nízkou úroveň akcí Českých center a ministerstvem nově jmenovaný generální ředitel center Jan Závěšický chce jedenáct poboček převést přímo pod ambasády.

Je nezvyklé, aby se generální ředitel zbavoval nezávislosti podstatné části vlastní instituce. To by umožnilo nabízení ředitelských křesel v centrech lidem napojeným na ministerstvo − což je snadná a hojně užívaná cesta k udržování a rozšiřování mocenských vazeb. Což by byl smutný osud dlouho budované sítě kulturních institutů.

Navíc: Česká centra nejlépe fungovala tam, kde se jejich vedení ujali profesionálové z oblasti kultury, kteří své pole znají a mají osobní kontakty mezi umělci. Kariérní diplomaté tyto kvality mít mohou, ale pravděpodobnost je výrazně menší.

Druhým cílem nové koncepce je rozšíření zodpovědnosti Českých center také o ekonomickou agendu. Větší finanční soběstačnost Českých center je jistě chvályhodným cílem, ale byly by k ní i vhodnější cesty − například motivovat ředitele Českých center, aby získávali ve své zemi sponzory pro jednotlivé akce, což v současnosti ztěžují účetní pravidla.

Přiřazování ekonomického portfolia centrům je však těžko pochopitelným krokem zejména ve světle toho, že již existují příspěvkové organizace ministerstva CzechTrade, CzechInvest a CzechTourism, které se naopak kulturou nezabývají. Vytoužené efektivity se pochopitelně nedosáhne tím, že se agendy zdvojí, ale že se vytvoří příležitosti a kanály, které by těmto institucím umožnily lepší vzájemnou komunikaci.

Zahraniční kulturní instituty, jako třeba německý Goethe Institut, mají částečnou volnost vzhledem ke svým mateřským ministerstvům z dobrých důvodů: nejsou tak závislé na momentální garnituře, nemusí úzkostlivě sledovat plynutí volebního období. Navíc je jejich partneři v zahraničí − místní umělci a samozřejmě i publikum − vnímají méně podezřívavě, než by je vnímaly ambasády.

Současný status Českých center byl pracně budován přes dvě dekády. S úspěchy i neúspěchy, ale nikdy ne s takovými lapsy, aby byl důvod k radikálnímu podřízení ministerstvu.