Projev Petra Pitharta, který pronesl minulý týden při nedožitých narozeninách Václava Havla, byl nejlepším oficiálním proslovem, který bylo možné v naší zemi za poslední desetiletí slyšet. Na sítích vyvolal nadšenou vlnu, v rudolfinském sále dlouhý potlesk vestoje − kdy se cosi podobného stalo naposledy? A koneckonců i to, že část poslanců a jiných hostů ostentativně netleskala, svědčí o tom, že proslov pochopili a porozuměli mu. Kdyby v sále stáli a nadšeně tleskali všichni, znamenalo by to, že Pithart řekl sice možná výstižně a možná hezky o všem cosi, na čem je obecná, nekontroverzní shoda. Ale bylo by to trochu na nic.
Pithartův proslov byl nebývale jasný, nebývale naléhavý a osobní. Byl to proslov, který po posluchačích chtěl jakýsi výkon, spolupráci. Tím se také liší populisté od státníků − populista po vás nic nechce, žádnou námahu, žádnou úvahu, jen váš hlas. Zbytek "prostě zařídí" již on, bez debat, bez vašich starostí, účasti, bez zbytečných debat (rozuměj "keců").
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi