Projev Petra Pitharta, který pronesl minulý týden při nedožitých narozeninách Václava Havla, byl nejlepším oficiálním proslovem, který bylo možné v naší zemi za poslední desetiletí slyšet. Na sítích vyvolal nadšenou vlnu, v rudolfinském sále dlouhý potlesk vestoje − kdy se cosi podobného stalo naposledy? A koneckonců i to, že část poslanců a jiných hostů ostentativně netleskala, svědčí o tom, že proslov pochopili a porozuměli mu. Kdyby v sále stáli a nadšeně tleskali všichni, znamenalo by to, že Pithart řekl sice možná výstižně a možná hezky o všem cosi, na čem je obecná, nekontroverzní shoda. Ale bylo by to trochu na nic.

Pithartův proslov byl nebývale jasný, nebývale naléhavý a osobní. Byl to proslov, který po posluchačích chtěl jakýsi výkon, spolupráci. Tím se také liší populisté od státníků − populista po vás nic nechce, žádnou námahu, žádnou úvahu, jen váš hlas. Zbytek "prostě zařídí" již on, bez debat, bez vašich starostí, účasti, bez zbytečných debat (rozuměj "keců").

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se