V průběhu celé dosavadní prezidentské kampaně se Donald Trump stará o pravidelný přísun kontroverze.   Vyhrožoval muslimům zákazem vstupu do USA, od čehož později ustoupil, jen aby následně volal po zavedení přísných vstupních podmínek pro imigranty, aniž by upřesnil, jak by naložil s muslimy v USA již žijícími. Přísahal postavit zeď na hranici s Mexikem, kterou by zaplatila mexická vláda. Zpochybňoval americký závazek vůči NATO a zároveň rozvíjel románek s Vladimirem Putinem. Urazil válečné veterány, příslušníky menšin, lidi s postižením a další.

Kandidát Republikánské strany byl týden co týden zdrojem šokujících, znepokojivých a ignorantských prohlášení a činů. Je tedy překvapivé, že se vyhlídky republikánského kandidáta na zvolení začínají otřásat v základech až nyní, po zveřejnění starého videa se sexistickým podtextem, ve kterém se Donald Trump prakticky přiznává k sexuálnímu obtěžování žen a hrubé snaze o získání vdané televizní hlasatelky, ve své podstatě trestným činům. Zatímco dříve řady jeho podporovatelů opouštěli hlavně odborníci a veřejní představitelé z nižších pater politiky, nyní můžeme pozorovat hromadný odchod několika bývalých prezidentů, demokraticky zvolených republikánů, bývalých ministrů i prezidentských kandidátů.

Trump překročil pomyslnou hranici, když zasáhl jádro republikánského voličstva v místech nejcitlivějších: privilegovaný bílý muž a jeho „majetek“. Ženy. 

Proč se zrovna tato aféra stala onou poslední kapkou, se kterou pohár trpělivosti Trumpových dosavadních podporovatelů přetekl? Otázka se může zdát komplikovaná, nabízí se však několik zřejmých vysvětlení.

Zaprvé, Trump překročil pomyslnou hranici, když zasáhl jádro republikánského voličstva v místech nejcitlivějších: privilegovaný bílý muž a jeho „majetek“. Ženy. Manželky, dcery, sestry. Jakkoliv se v současnosti může zdát majetnický výklad vlastnictví přežitkem, jedná se stále o základ identity konzervativních republikánských voličů.

Zadruhé, republikánský kandidát připustil porušení zákona. Ba co hůř, jeho porušováním se chvástal. To je moc dokonce i na Donalda Trumpa a způsobilo to náležité pozdvižení mezi republikánskými voličkami, které jsou stále klíčovou voličskou skupinou, jejíž podporu si každý republikánský kandidát musí zajistit, chce-li pomýšlet na vítězství. Mitt Romney v roce 2012 selhal i přes to, že obdržel 53 % hlasů amerických žen. Za současné situace je nepředstavitelné, že by Trump získal alespoň tolik.

I ti nejoptimističtější republikáni si již stihli uvědomit, že se jedná o ztracený případ a začínají opouštět loď, aby je i s kapitánem nestáhla do hlubin. Někteří z nich tak činí s vidinou blížících se listopadových voleb do Sněmovny reprezentantů, před kterými se snaží zachránit co nejvíce republikánského vlivu v Kongresu, na kterém by bylo možné stranu po prohraných prezidentských volbách znovu postavit na nohy.

Gratulace tedy patří Hillary Clintonové a upřímná soustrast těm zemím, jejichž lídři podporují Trumpa, jako například Miloš Zeman v případě České republiky nebo Viktor Orbán v Maďarsku. Zasloužíte si někoho lepšího.

  

Příspěvek byl sepsán v rámci nového formátu debat Café Evropa, jako podklad k desáté debatě s názvem "Klání o Bílý dům – co nás čeká po prezidentských volbách v USA?", pořádané 26. 10. 2016."

Související