Nedotknutelná ústava

Japonský císař oznámil národu i světu, že je vážně nemocen, a že se tudíž necítí být schopen dále vykonávat svoji funkci. Abdikovat mu ovšem japonská ústava neumožňuje. Už téměř sedmdesát let jsou potomci bohyně Amaterasu na chryzantémovém trůně v Tokiu svázáni přísnými ústavními pravidly, na rozdíl od svých předchůdců, kterým ústavní systém Meidži umožňoval stát nad ústavou a všemi orgány státu.

Pro císaře Akihita existují dvě možnosti. Buď setrvá ve své funkci, anebo musí být změněna ústava. To druhé se ještě od jejího vstupu v platnost 3. května 1947 nestalo. Japonská ústava je totiž velmi rigidní. K jakékoliv změně je nutný souhlas dvou třetin všech zákonodárců v každé z obou komor parlamentu. V takovém případě musí být změna ústavy předložena ke zvláštnímu referendu, v němž se pro změnu ústavy musí vyslovit nadpoloviční většina odevzdaných hlasů. Císař si z obou možností vybral tu třetí. Ve funkci formálně zůstane, ale řadu oficiálních pravomocí převezme korunní princ Naruhito.

Proč je pro Japonce jejich ústava nedotknutelná, když to vlastně jejich ústava ani není? Na rozdíl od poválečného západního Německa, kde bylo okupačními mocnostmi umožněno tamním demokraticky smýšlejícím právníkům, aby připravili novou ústavu země, v Japonsku sepsali ústavu právníci americké okupační správy. Za vysvětlení se nabízí, že Japonci sahají k zásadním změnám jen pod tlakem okolností. Takové okolnosti nastaly, když byl za následníka trůnu v roce 1991 prohlášen Naruhito, který nemá mužského potomka. Ústava totiž neumožňuje nástupnictví žen, ačkoliv císařský rod odvozuje svůj původ od ženské bohyně. Diskuse o možné změně ústavy ustaly, když se roku 2006 bratrovi následníka narodil syn. Okolnost císařova zdraví se nejeví být natolik závažná, aby se otevřela Pandořina skřínka ústavních změn. Na stole by se totiž mohla ocitnout třeba revize ustanovení zakazujících Japonsku mít vlastní armádu.

Vztah Japonců k jejich ústavě by měl být důvodem k zamyšlení pro ty, kdo chtějí naši ústavu neustále měnit a doplňovat, či dokonce vyzývají, abychom každých dvacet let sepisovali ústavu novou.

 

Michal Tomášek,
proděkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a vedoucí katedry evropského práva.

Související