V úterý 13. prosince nastal dlouho očekávaný moment, kdy budoucí americký prezident Donald Trump ukázal prstem na nového ministra zahraničí Spojených států. Svým oznámením Trump potvrdil očekávání, která poukazovala na to, že zahraniční politiku povede šéf ropného koncernu ExxonMobil Rex Tillerson. Ten je mimo jiné známý zejména svými úzkými vazbami na Rusko a Vladimira Putina, čímž Trump alespoň zdánlivě potvrzuje svá prohlášení z kampaně týkající se přívětivějšího přístupu k Rusku a jeho prezidentovi. Zároveň je ale nutné podotknout, že Trumpova nominace ještě Tillersonovi nezaručuje pozici šéfa americké diplomacie na sto procent, protože jeho jmenování musí schválit republikány ovládaný Senát, kde se ale vzhledem k rozporuplným reakcím na Tillersonovo jmenování dá očekávat ostrá debata.

Kdo je Rex Tillerson?

Máme-li osobu budoucího šéfa americké diplomacie hodnotit bez ohledu na reakce napříč Spojenými státy, musíme uvést, že Tillerson, jakožto úspěšný funkcionář jedné z největších společností na světě a člověk znalý světa tvrdého businessu, velmi pravděpodobně přinese do rigidního světa diplomacie čerstvý vítr. Otázkou nicméně zůstává, zda zkušenosti získané léty tvrdých obchodních vyjednávání budou schopny vyvážit absolutní absenci zkušeností na poli zahraniční politiky. Kritici Trumpova výběru na post ministra zahraničí argumentují zejména Tillersonovými silnými vazbami na mnohé světové politiky, a to především jeho údajně blízkým přátelstvím s Vladimirem Putinem. Obavy z potenciálního střetu zájmů nebo dokonce vydíratelnosti budoucího šéfa americké diplomacie jsou v tomto případě jistě na místě, na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že tento potenciální střet zájmů může být pro americkou diplomacii také prospěšný.

Zákulisí uzavírání velkých ropných kontraktů je oblast poměrně netransparentní, můžeme ale očekávat, že Tillerson, který má za sebou uzavírání desítek takových kontraktů v mnoha zemích světa, bude schopen své klientelistické vazby na místní politickou elitu využít ku prospěchu zájmů USA. To ostatně perfektně zapadá do Trumpem deklarované vize realistické zahraniční politiky vedené po ose „něco za něco“. V řadě zemí mohou také existovat vlivné osoby, které jsou Tillersonovi zavázány, případně u něj mají z minulosti nějaký „nesplacený dluh“. Obratná manipulace s takovými možnostmi by samozřejmě mohla z Tillersona udělat velmi úspěšného šéfa americké diplomacie. To ovšem neznamená, že kontroverze točící se kolem jeho osoby dalece nepřevyšují tuto (navíc jen potenciální) výhodu. Největší obavy oprávněně vzbuzuje nejasný vztah k Putinovi a dalším ruským politikům, přičemž pro některé je Tillerson pouze potenciální ruskou loutkou v pozici amerického vládního představitele.

Bitva v Senátu

Zdá se však, že Tillersonova cesta do ministerského křesla bude ještě výrazně trnitější, než je v takové situaci obvyklé. Trumpem jmenované členy jeho budoucí administrativy musí totiž schválit Senát. I přes celou řadu pozitivních reakcí předních republikánských senátorů na výběr Rexe Tillersona (pochvalně se o něm vyjádřil například Bob Corker, předseda senátního zahraničního výboru), byly většinové ohlasy na Trumpův výběr ministra zahraničí spíše rozporuplné až negativní. Proti jeho jmenování se vyjádřila spousta vlivných republikánů v čele se senátory Lindsey Grahamem a Johnem McCainem, kteří shodně označili Tillersona za potenciální bezpečnostní hrozbu kvůli jeho vztahům s Kremlem.

Vzhledem k rozporuplným reakcím se tedy dá očekávat, že schvalování jednotlivých členů Trumpovy administrativy nebude politicky zcela jednoduchým počinem a Trump bude muset zřejmě celou řadu senátorů o vhodnosti svého výběru přesvědčovat.  Bude nicméně zajímavé sledovat, jakým způsobem (a zda vůbec) bude Trump vyjednávat a navrhovat kompromisní řešení, díky kterým by dosáhl schválení nominovaných osobností. Tillerson totiž není zdaleka jedinou postavou budoucí administrativy, která vzbuzuje kontroverze, a je tedy možné, že Trumpovi se bez ochoty ke kompromisu celou administrativu na první pokus poskládat nepodaří.

Rozruch mezi voliteli

Přestože většina Spojených států i celého světa vnímá Donalda Trumpa jako jistého budoucího prezidenta, formální potvrzení jeho volby proběhne až 19. prosince, kdy se v jednotlivých státech sejdou kolegia volitelů, která provedou volbu budoucího prezidenta Spojených států. Ač americká historie nepamatuje, že by volitelé hlasovali pro jiného kandidáta, než který vzešel jako vítěz z lidového hlasování, způsobila v minulých dnech rozruch zpráva, podle které si někteří volitelé vyžádali schůzku s představiteli CIA, aby s nimi projednali otázku cizích zásahů do průběhu voleb (spekulovalo se zejména o možných ruských hackerských útocích). Přestože se nedá realisticky očekávat, že by volitelé nakonec nedali Trumpovi potřebný počet hlasů, a to již jen z toho důvodu, že by se lidovému hlasování muselo vzepřít téměř 40 volitelů, poukazuje napjatá situace okolo briefingu volitelů s představiteli CIA na určité vnitřní obavy z toho, zda je budoucí prezident Trump skutečně schopen zodpovědně vést Spojené státy. Nutno podotknout, že tyto obavy zesílily právě na základě některých kontroverzních výběrů budoucích Trumpových spolupracovníků. Rex Tillerson je vzhledem ke svému vztahu k Rusku a vysokému businessu přitom pouze jakousi pomyslnou třešničkou na dortu Trumpova kontroverzního okolí.

 

Jakub El-Ahmadieh

Blog byl vydán za podpory Odboru veřejné diplomacie NATO.

Autor je analytikem AMO

Související