Volba předsedy Evropského parlamentu (EP) nebývá konfliktním tématem. Dlouhodobě (až na velmi omezené výjimky) se v jeho čele pravidelně střídají zástupci sociálních demokratů a lidovců, tedy dvou největších politických skupin v tomto zastupitelském orgánu. Princip střídání, který byl zajišťován politickou dohodou, udržoval EP v relativně harmonickém stavu, neboť dva největší soupeři si již dopředu vše rozdělili. To jim také umožnilo efektivně kontrolovat důležitá místa v EP a nepouštět do nich menší politické skupiny.

Již v roce 2014 bylo ale trochu zaděláno na malér. Předseda EP byl totiž poprvé zahrnut do skupiny čtyř nejvyšších evropských postů (předseda Komise, Evropské rady, Evropského parlamentu a Vysoký představitel pro SZBP), které si lidovci a sociální demokraté v roce 2014 rozdělili v poměru 2:2. Toto nastavení dávalo jasně najevo, že buď nebude dodržen dlouhodobý zvyk střídání politických skupin na pozici předsedy EP, nebo bude narušen rovnovážný poměr dvou nejvlivnějších skupin na předních evropských postech.

Nový náhled na Evropský parlament

Úterní volba jasně ukázala, jak moc se změnil dlouhodobý konsensus na střídání moci na předsednickém postu. Po prvním kole bylo jasné, že jak kandidát lidovců, tak sociálních demokratů, jde do boje naplno. Dlouhodobá politická dohoda dvou největších skupin tak nebyla uplatněna. Socialisti se rozhodli uhájit poměr 2:2.

To samotné svědčí o tom, že v Evropském parlamentu přibývá stále více a více politického souboje. Samotný fakt, že EP si byl v roce 2014 schopen poprvé prosadit předsedu Evropské komise, ho vynesl do vyšší politiky. Úterní souboj o post předsedy EP pak politizaci této instituce potvrdil. Je otázkou, zda se dlouhodobě díky těmto vlivům i velká koalice sociálních demokratů a lidovců nerozpadne a členové EP nebudou vytvářet čistě pravicové či levicové koalice.

Kdo nakonec rozhodl

Volba předsedy EP nakonec dospěla až do posledního čtvrtého kola, ve kterém rozhodovala prostá většina. V rámci těch předchozích měli oba hlavní kandidáti lidovců a sociálních demokratů nedostatek hlasů, neboť by v nich museli získat nadpoloviční počet hlasů všech poslanců. Ačkoliv je volba předsedy tajná, lze odhadovat, že pro lidoveckého kandidáta Tajaniho hlasovali lidovci a liberálové, kteří již dopředu vytvořili dohodu o podpoře společného kandidáta. Pro kandidáta socialistů Pittella pak hlasovalo jen o něco více poslanců, než je v jeho sociálnědemokratické skupině. Zásadní tak bylo, pro koho se ve čtvrtém kole přikloní některé z menších politických skupin

Ačkoliv evropští konzervativci v průběhu hlasovacího dne dávali najevo, že nepodpoří Tajaniho a o podpoře levicového kandidáta nemohla být vůbec řeč, byli to nakonec oni, kteří definitivně rozhodli. Před čtvrtým závěrečným kolem na základě politické dohody rozšířili koalici lidovců a liberálů a hlasovali pro Tajaniho. Tím tedy sice došlo ke střídání sociálních demokratů a lidovců na předsednickém postě EP, nicméně ne na základě dohody dvou největších skupin, ale na díky ad hoc vytvořené pravicové koalici. A to je zcela nový fenomén na půdě EP. 

Ondřej Mocek

Autor je analytikem Výzkumného centra AMO

Související