O lidech z generace dnešních dvacátníků se často mluví jako o pohodlných nedospělých, kteří nechtějí přijímat zodpovědnost. Výzkum psychologů brněnské Masarykovy univerzity ale podobné předsudky vyvrací. Upozorňuje na to, že jde o první porevoluční generaci, která má kolem sebe daleko víc možností než ty předchozí. Jen se snaží si z nich co nejlépe vybrat.
Odborníci po pět let sbírali informace o mladých lidech vstupujících do dospělosti narozených mezi lety 1990–1994. Ti pravidelně odpovídali v on-line dotaznících na otázky o svém pocitu dospělosti a samostatnosti, o vztahu k rodičům nebo partnerům či o vnímání své kariérní dráhy. Zpočátku měli vědci k ruce vzorek 1600 mladých lidí, v poslední, celkem třinácté vlně už jich zaslalo odpovědi asi 540. Jednalo se hlavně o vysokoškoláky, mezi kterými mírně převažovaly dívky.
"Ústředním tématem bylo prozkoumat, co se děje na úrovni psychologických rysů. To znamená třeba pojetí sebe, kdo jsem, kam patřím, jaký je můj život," vysvětluje jeden z autorů Petr Macek, vedoucí Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
Podle studie například neplatí, že by se mladým Čechům a Češkám nechtělo do práce. Polovina z nich kombinuje školu se zaměstnáním. Postupem času výzkumníci pozorovali posun od nekvalifikovaných prací k působení v oboru, kde se připravují na svou budoucí profesi. Poukazují na to, že málokterý student je finančně závislý jen na rodičích. "Práce má pro ně navíc význam nejen finanční, ale vidí v ní hlavně získávání zkušeností," podotýká Petr Macek.
Mladí jsou si vědomi toho, že řada firem od potenciálních zaměstnanců vyžaduje praxi a fluktuace mezi několika zaměstnáními je dnes oproti dřívějšku žádoucí charakteristikou. Zaměstnavatelé by měli podle autorů výzkumu dbát o to, aby před sebou mladí měli perspektivu, a měli by se zajímat o jejich názory na současnou pozici.
"Zatímco dříve bylo přiznání, že se daný zaměstnanec poohlíží po jiném místě, něčím, co z něj činilo nedůvěryhodného pracovníka, dnes jde o akceptovatelné sdělení," upozorňuje tým brněnských psychologů.
Na rozdíl od generace jejich rodičů zažívají mladí daleko více pocit, že nejsou ještě dospělí, ale že stojí "někde mezi", na půl cesty mezi dospělostí a dospíváním. Když badatelé v roce 2012 poprvé rozeslali dotazníky, označilo se tak v odpovědích 73 procent mladých, v poslední fázi šlo o 37 procent.
"Jde o období, kdy lidé mají potřebu se hledat. Znamená to, že mohou věci zkoušet a objevovat naplno, ale ne bez zodpovědnosti a bez závazků. Uvědomují si, že je to jen na určitou fázi života," upozorňuje Petr Macek s tím, že začínající dospělí neodkládají zodpovědnost, spíš ji fázují. "Dřív člověk dělal rozhodnutí často na celý život, když vstupoval do dospělosti, u dnešních mladých tomu tak většinou není," říká psycholog.
Nechceme mamahotel
Češi a Češky na prahu dospělosti každopádně podle výzkumu považují za vhodné osamostatnit se od rodičů. Celkem 47 procent z nich nepokládá společné bydlení s rodiči za příliš vhodné. V závěru studie se více než zdvojnásobil počet těch, kteří se v bydlení od rodičů úplně osamostatnili - šlo o 36 % dotazovaných. Téměř všichni považují za vhodné nebo správné bydlení s partnerem.
I když se mladí žení nebo vdávají v pozdějším věku než jejich rodiče, vztahy neberou na lehkou váhu. "Ukázalo se, že mají často několik dlouhodobých vztahů, které by v dřívější generaci logicky vyústily do manželství. Jsou myšlené vážně, ale jsou je schopni ukončit, když nenaplňují jejich představy. Natahuje se tak období, kdy spolu lidé takzvaně žijí," vysvětluje výzkumnice Lenka Lacinová.
Přibývá podle ní těch, kteří se opakovaně rozcházejí a scházejí - to dnes zažívá kolem 60 procent mladých. Na začátku měli badatelé 58 procent mladých ve vztahu, na konci už se jednalo o tři čtvrtě výzkumného vzorku. Desetina přiznala, že má takzvané "přátele s benefity".
S partnerem se počítá
Na partnery jsou dnešní mladí poměrně nároční. "Z jiných studií víme, že existují dva pohledy na vztahy. Jeden říká, že partnerství bude fungovat jen tehdy, když do sebe oba jedinci zapadnou jako dílky skládačky, najdou toho pravého. Druhý ale naopak počítá s tím, že na vztahu je třeba pracovat. Je zřejmé, že u sledovaných lidí převažuje první varianta," podotýká Lenka Lacinová, i když připouští, že mladí jsou si vědomi toho, že musí vztah budovat. Ukázalo se, že naprostá většina mladých dospělých v partnerství hledá hlavně oporu a jistotu, důležité je pro ně také trávit s protějškem čas.
Zároveň s partnery nebo přímo s manželstvím dotazovaní do budoucna počítají. "Není to tak, že mladí Češi rodinu nechtějí," podotýká Lacinová. Plány, které zahrnovaly partnerství, vyjádřilo 59 procent žen a 46 procent mužů, plány opírající se o budoucí rodinu a děti jasně uvedlo 31 % žen a 23 % mužů, přestože jim výzkumníci nepřipravili tyto kategorie k vyplnění.
