Jihokorejský jaderný program býval v minulosti srovnáván s francouzským – jako úspěšná, bezpečná a dlouhodobě vedená státní koncepce jaderné energetiky. Dnes Korejce (ani jižní ani severní) jako kladný příklad v jaderném světě nikdo nebere.

Jihokorejský (a vlastně i severokorejský) jaderný program byl původně obranný. Korejci měli v sedmdesátých letech minulého století snahu získat přes kanadskou technologii CANDU vojenské plutonium a vyrobit jadernou bombu.

Jihokorejský odchod do civilu

Tento záměr byl však poměrně brzy odhalen a USA donutily Jihokorejce přejít na civilní jaderný program založený na technologii dnes již neexistující americké firmy Combustion Engineering (dnes jej vlastní americký Westinghouse).

Tento odchod do civilu se podařil a v současnosti Jižní Korea provozuje 25 reaktorů odvozených od těch kanadských a amerických. I díky tomu má země plnohodnotný jaderný program, přičemž jádro kryje 45 procent celkové jihokorejské produkce elektřiny.

Smutný příběh: Česko vs. Jižní Korea

Jak toho Jihokorejci dosáhli? Srovnání s Českem v průběhu let odhaluje celkem smutný příběh.

  • Padesátá + šedesátá léta 
    ČSSR – je na špici světového jaderného vývoje, spoluvyvinulo a staví svoji vlastní jadernou elektrárnu A1.
    Korea – na jihu (i severu) vidí jaderné reaktory tak možná na černobílých fotkách.
  • Sedmdesátá léta
    ČSSR – provozuje vlastní jadernou elektrárnu v Jaslovských Bohunicích, pak ji neslavně zastavuje a následně odstavuje. Vývoj jaderných reaktorů se ukončuje, přechází se na sovětskou technologii, kterou jsme schopni plně vyrábět sami.
    Jižní Korea – kupuje první tři reaktory dodané kompletně ze zahraničí (Kanada a USA) a testuje různé zahraniční systémy.
  • Osmdesátá léta
    ČSSR – domácí firmy dále stavějí reaktory dle sovětského vzoru (a země má stále v provozu více reaktorů než Jižní Korea), české firmy exportují jaderné inženýrství do okolních zemí.
    Jižní Korea – doma staví společně s Američany a Kanaďany šest reaktorů, na nichž se korejské firmy učí jaderné technologie. V rámci zakázek země získává licence na technologie a komponenty.
  • Devadesátá léta – změna pořadí
    Jižní Korea si bez cizí pomoci staví 11 jaderných reaktorů. Od této chvíle se na Korejce už díváme jen zezadu.
    ČSSR-ČSFR-ČR/SR – na svůj jaderný trh pouští zahraniční firmy, výsledkem je reaktor sovětsko-amerických unikátních parametrů. Navrhnout jadernou elektrárnu země nejsou schopny.
  • 2000–2009
    Jižní Korea doma staví 8 reaktorů svého vlastního návrhu a exportuje 4 celé jaderné elektrárny na Střední východ.
    Česko – jadernou strojírenskou firmu Škoda JS prodává Rusům (skupina OMZ).
    Slovensko – prodává své elektrárny Italům a pod tlakem EU (a zejména Francie) předčasně odstavuje zbylé dvě jaderné elektrárny (dva reaktory Jaslovských Bohunic – V1).
    Postavit jadernou elektrárnu ani jedna země bývalého ČSSR není schopna.

Korejský nájezd na Střední východ

V roce 2009 se Korejcům podařilo prodat čtyři tlakovodní reaktory APR-1400 do Spojených arabských emirátů, kde v tendru porazili Francouze a Američany.

V té době to vypadalo, že tento typ reaktoru, tedy APR-1400, mohou v budoucnu kupovat Maďaři, Finové, Turci, Vietnamci, Jihoafričané i Poláci.

Stavba elektrárny Barakah na břehu Perského zálivu začala v roce 2012 a letos má být uveden do provozu první reaktor.

Korejci též stejný typ reaktoru připojili k síti doma, v Shin Kori. To jsou nezpochybnitelné úspěchy.

Expanze do Evropy ve hvězdách

O exportu reaktoru APR-1400 mimo arabské země se dnes už ale nemluví. Proč? V Evropě jsou pro to dva vážné důvody.

1. Tento reaktor nemá certifikaci pro Evropskou unii, tzv. EUR – European User Requirements. Jde o soubor požadavků, na kterých se dohodli evropští provozovatelé jaderných elektráren. Chybějících parametrů pro získání certifikátu je celá řada, nejmarkantnějším je jednoduchá ochranná obálka APR-1400, kde Evropa vyžaduje dvojitou, což ale Korejci nesplňují. A i když se to snaží dohnat, je to běh na dlouhou trať.

2. Korejský jaderný průmysl prošel očistnou katarzí, když se v roce 2012 objevil skandál s podvody, jenž by se rozměry dal přirovnat k aféře DieselGate u automobilky Volkswagen. Šlo o masivní podvody v rámci celého jaderného sektoru a korupci, která pronikla do korejského vládního sektoru.

Od té doby se potenciální zahraniční zájemci o koupi reaktorů obracejí na země, kde berou vážněji dodržování pravidel v jaderném sektoru. Tedy že bezpečnost záleží i na schopnostech personálu, nejen na stavu zařízení, že zaměstnanci testy nefalšují, fotky neduplikují, že odpovědní lidé podepisují, co je pravda… A že jaderný dozor toto všechno fakticky kontroluje, nejen na papíře.

Korejský skandál

Připomeňme si blíže korejskou aféru „NuclearGate“, od níž letos uplyne pět let. Vše začalo anonymním udáním v listopadu 2012, které vedlo k odstavení dvou reaktorů a odsouzení šesti osob. Důvod – padělané bezpečnostní atesty externích dodavatelů elektrárny.

Vypadalo to prve jako lokální pochybení jednotlivců. Ředitel elektráren všem mazal med kolem pusy a uklidňoval nervózní dotazy. Kauza pokračovala v květnu 2013 odstavením tří dalších reaktorů.

Problém se postupně rozšířil a ukázal se jako celonárodní, takže musely být prozkoumány další reaktory. Rozjel se kolotoč vyšetřování a náprav, v jednu dobu bylo odstaveno deset z 23 reaktorů.

Hydra podvodů byla nakonec vymýcena, až když celkem sto lidí korejského jaderného sektoru bylo postaveno před soud; mezi nimi například generální ředitel KHNP (korejská obdoba ČEZ) nebo náměstek ministra obchodu (obdoba našeho MPO).

Šlo vesměs o korupci a padělání bezpečnostních dokumentů. Po pětiměsíčním vyšetřování se našlo 277 padělaných dokumentů a korejská vláda se v podstatě v průběhu této kauzy nezabývala ničím jiným. Došlo samozřejmě i na demonstrace obyvatelstva, protesty a blokády Greenpeace.

Šance pro Korejce v Česku?

Štěstí Korejců bylo, že stihli prodat své reaktory do Spojených arabských emirátů ještě před touto kauzou (je třeba podotknout, že zde by měly fungovat bez problémů, i když jsou zatím ve výstavbě; do provozu má být první reaktor uveden letos).

O korejské jádro nicméně od aféry před pěti lety nikdo nestojí a s Korejci si v jaderném byznysu nikdo neplácne. Až letos možná dostanou (ne svojí zásluhou) šanci.

Japonská Toshiba totiž vážně uvažuje, že prodá finančními problémy sužovaný americký Westinghouse a Korejci by mohli přebrat jeho kontrakty (třeba v britském Moorside).

To by mohla být šance pro nás. Dítě si koupí matku a technologická reputace společnosti Westinghouse i korejské peníze by mohly v Dukovanech, jejichž dostavba je vládní prioritou číslo jedna, fungovat.

Psáno pro WWW.PEAK.CZ

Související