Když se v roce 2002 do druhého kola prezidentských voleb ve Francii dostal tehdejší šéf Národní fronty Jean-Marie Le Pen, způsobilo to šok. Letos se úspěch jeho dcery Marine Le Penové očekává. Už za měsíc půjdou Francouzi k volbám a současná šéfka euroskeptické partaje v prvním kole pravděpodobně nasbírá nejvíc hlasů.

Ve druhém ji ale zřejmě porazí centrista a bývalý ministr hospodářství Emmanuel Macron. Le Penová tak skončí těsně před branami Elysejského paláce. Co ji brzdí v dalším postupu na francouzské politické scéně?

První překážkou je takzvaná "republikánská fronta". Pojmenování označuje situaci, kdy se ve druhém kole voleb proti Národní frontě spojí ostatní strany, a to napříč politickým spektrem.

Voliči tak jdou hlasovat proti určitému kandidátovi, bez ohledu na to, kterého soupeře podpoří. Extremisty z Národní fronty tím vždy zablokují.

Ve velkém měřítku zafungovala fronta právě v roce 2002, kdy se do druhého kola probojoval Le Pen, který na sebe upozornil antisemitskými a rasistickými výroky.

Aby ho voliči od úspěchu odstřihli, hlasovali ve druhém kole pro jeho soupeře Jacquese Chiraka i příznivci levice. Konzervativní Chirac pak získal 82 procent hlasů.

"Mluvilo se dokonce o tom, zda je možné k urnám přijít s kolíčkem na nose, aby voliči ukázali, že se svou volbou vnitřně nesouhlasí," poznamenal Dominique Reynié, ředitel pařížského think-tanku Fondapol.

vše o francouzských volbách

Francouzské prezidentské volby.Grafy, průzkumy, komentáře, názory. Vše na jednom místě.

Více zde

Republikánská fronta přitom funguje i dál.

"V posledních regionálních volbách v roce 2015 se Národní frontě nepodařilo ovládnout ani jediný region. Mohla vyhrát ve dvou, jenže republikánský reflex opět zapracoval. Levice masově podpořila kandidáty pravice, aby zabránila extremistům v úspěchu," vysvětlil na nedávném setkání s evropskými novináři Laurent Joffrin,
ředitel listu Libération.

To je i důvod, proč má protiimigrační partaj ve francouzském 577členném parlamentu jen
dvě křesla.

Le Penová má navíc stabilní voličskou základnu a vysoký podíl "skalních" příznivců. Asi 80 procent z nich je napevno rozhodnuto, že ji bude volit.

U protikandidáta Macrona je toto číslo mnohem nižší, asi 45 až 50 procent.

Základna Le Penové a její Národní fronty se však příliš nerozšiřuje, ve volbách se jí nikdy nepodařilo překročit hranici 30 procent hlasů. Skalní voliči jí tak nebudou stačit.

"V regionálních volbách před dvěma lety Národní fronta dosáhla svého maxima a získala 6,9 mi­lionu hlasů. Aby teď ve druhém kole prezidentských voleb vyhrála, muselo by pro ni hlasovat 18 milionů Francouzů. Potřebovala by opravdu hodně dalších voličů," upozorňuje Emmanuel Riviere, ředitel společnosti pro průzkum veřejného mínění Kantar.

Voliče odrazuje především slib, že Le Penová jako prezidentka vyvede Francii z eurozóny a vrátí jí frank. Toho se bojí střadatelé a důchodci, kteří by mohli přijít o své úspory. Nejistotu vyvolává i chaos, který by po odchodu z měnové unie v zemi vypukl. "Dvě třetiny Francouzů jsou dlouhodobě proti vystoupení z eurozóny. Toto číslo se nemění," dodává Reynié z think-tanku Fondapol. Slib tak Le Penovou ochuzuje o voliče, kteří by jí mohli zajistit vítězství ve volbách.