Díky přesnosti předvolebních průzkumů i závěrečných exit pollů přinesly francouzské volby jediné překvapení: návrat důvěryhodnosti sociologických agentur, jež tentokrát změřily trendy i konečné výsledky nesmírně přesně. Poučeni chybami svých anglosaských kolegů, kteří podcenili neochotu příznivců brexitu a Donalda Trumpa přiznat svůj postoj, nastavili francouzští odborníci těm nejméně ochotným sociologickým skupinám (nejmladším a nejstarším voličům, venkovanům a voličům s nižším vzděláním) silnější váhu, a docílili tak jejich adekvátnímu odrazu ve zveřejňovaných volebních modelech.

Se znovunabytou důvěrou se tak mezi dvěma koly prezidentské volby můžeme podívat na popularitu čtyř předních kandidátů mezi různými voličskými skupinami. Fakt, že Mélenchona či Le Penovou volili především chudší voliči, reprezentanti dělnické třídy, zatímco popularita Macrona a Fillona stoupala s výší příjmu, asi nikoho nepřekvapí. Podrobnější rozbor obliby kandidátů však o francouzské společnosti prozradí nové zajímavosti.

Radikální mládež

Pokud byste se náhodou domnívali, že se hvězda sociálních sítí a světu otevřený Emmanuel Macron stane miláčkem prvovoličů a studentů, mýlili byste se.  Skupina voličů do 25 let byla totiž s 18% mírou popularity dle věkové struktury tou nejslabší částí elektorátu leadera hnutí En Marche!  Mezi nejmladšími voliči skončil až třetí, ve velkém odstupu od krajně levicového Mélenchona (30 %) a v závěsu za nacionalistickou Marine Le Penovou (21 %).

François Fillon se svou sociálně konzervativní agendou tyto voliče pak zcela odehnal (9 %), jeho výsledky se začaly zvedat až u skupin nad 50 let. Nejistota nejmladších voličů, jejichž nadpoloviční většina hlasovala pro kandidáty hodlající vystoupit z (nebo rozložit) Evropskou unii a NATO a ochránit francouzský trh před konkurencí, tak znamená velkou výzvu pro budoucího prezidenta či prezidentku země, od nichž nová generace žádá sociální jistoty a ochranu před nástrahy dnešního světa.

Veteráni de Gaullovy republiky

Vítěz prvního kola Emmanuel Macron dokázal ze všech kandidátů nejlépe oslovit všechny věkové skupiny. Výkyvy byly na rozdíl od ostatních kandidátů závislých na jedné konkrétní skupině poměrně malé. Stejně jako se stal Mélenchon hlasem těch nejmladších, popularita Marine Le Penové stoupá u voličů středního věku, François Fillon se stal prezidentským kandidátem důchodců. Na rozdíl od svých anglosaských vrstevníků francouzští penzisté populisty na obou krajích politického spektra odmítli a vedle populárního Fillona si oblíbili právě i mladého Macrona. Zatímco Le Penová u voličů nad 70 let získala pouhých 10 %, kandidát republikánů takřka neuvěřitelných 45 %.

Vysvětlením markantního rozdílu je nejspíše historická paměť této generace, která si jako jediná může pamatovat útrapy války i činy a rétoriku francouzských kolaborantů. A právě projevy Marine Le Penové, ve kterých tak mistrně vypráví svou legendu o kdysi velkém skvělém národě, jenž byl zrazen a podroben cizím silám, jim tak silně evokují diskurz vichystické Francie. Tito pamětníci a následovníci Charlese de Gaulla, zakladatele páté republiky a přímé předchůdkyně dnešní republikánské strany, i přes svůj konzervativní pohled na svět chtějí zachovat demokratickou zemi s tržním hospodářstvím a rozhodujícím slovem v evropských strukturách, jako tomu ostatně bylo po celý jejich život. Obdobný rozbor bude velmi zajímavý i po druhém kole, ve kterém se ukáže, zda senioři vyrazili v tak hojném počtu k urnám podpořit novou facebookovou hvězdu v zájmu obrany degaullovské republiky.

Mezi kostelem, mešitou a duhovou vlajkou

Další zajímavé dělící čáry se francouzskou společností táhnou dle konfese voličů. François Fillon jako kandidát Republikánů tradičně vyhrál mezi praktikujícími katolíky (podílem 51 %). Rovnou dvě početné skupiny voličů pak preferovaly především krajně levicového Mélenchona – ateisté (28 %) a muslimové (37 %). 

Achillovou patou Marine Le Penové je nešikovné lavírování mezi rozličnými komunitami francouzské společnosti. Nacionalistická kandidátka v posledních letech vyvinula ohromné úsilí, aby zbavila svou stranu silně antisemitského a homofobního dědictví po svém otci, což vedlo k vzestupu její popularity právě mezi půlmilionem francouzských židů či homosexuály, kteří se cítí islámským radikalismem ohrožení. V posledních týdnech však Marine Le Penová svou otevřenou náruč znovu zavřela, když do svého programu přidala zrušení zákona o zrovnoprávnění homosexuálmích sňatků či zrušení dvojího občanství s neevropskými zeměmi, ke kterým explicitně přidala Izrael, jehož pas vlastní statisíce Francouzů. Národní fronta tak přišla o velký počet potenciálních hlasů.

Vedle muslimských, protestantských a židovských obcí proti Národní frontě znovu vystupují i představitelé LGBT organizací. Pokyn voličům zní jasně: zformujte silnou republikánskou frontu, která Le Penovou porazí, nebo se připravte na horší časy s pachutí vichystické minulosti.

Filip Chráska

Autor je spolupracovníkem Výzkumného centra AMO

Související