Nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron chce zahájit velkou evropskou ofenzivu. Výrazný pokrok v evropské integraci patří mezi základní body jeho programu. Na rozdíl od své soupeřky Marine Le Penové je Macron jednoznačně proevropský. "Už 10 let mají zastánci Evropy skloněnou hlavu," tvrdí Macron a hodlá to změnit. Česko tak nejspíš brzy postaví před zásadní otázku: jestli se bude chtít na nové vlně integrace podílet, nebo ne.

Naprostým základem je pro Macrona eurozóna. Souhlasí s názory těch ekonomů, kteří tvrdí, že ve stávající podobě je velmi křehká a k řádnému fungování potřebuje reformy. Tedy další dávku integrace. Macron chce například vytvořit společný rozpočet pouze pro země platící eurem nebo funkci společného ministra financí. Současný záchranný fond Evropský stabilizační mechanismus (ESM) by se podle něj měl změnit v plnohodnotný Evropský měnový fond.

"Eurozóna neudělala v minulých letech žádný pokrok, protože se bála těch, kteří postávají na balkoně nebo ve vstupní hale," prohlásil Macron během kampaně.

Narážel tím hlavně na tradiční odpor Velké Británie k prohlubování integrace, ale mířil i na další skeptické země. Patří k nim i Česko.

"Macron před nás staví zásadní otázku, jak se připravit na stále se rozšiřující mezeru mezi eurozónou a zbytkem Evropské unie," říká Tomáš Weiss, vedoucí Katedry evropských studií FSV UK. K tomuto rozdělení se podle něj schyluje už dlouho. Plánované vystoupení Británie z Evropské unie však propast výrazně posílí.

Po odchodu Británie bude vlastní měnou platit jen osm z 27 členských zemí EU. Pokud budou státy s eurem jednotné, budou mít podle pravidel dostatečnou sílu na to, aby prosadily řadu změn ve fungování unie.

"Česku přece jde v první řadě o volný pohyb a ekonomickou spolupráci, to jsou naše zásadní zájmy. I toto ale bude čím dál víc určováno v rámci eurozóny a Češi, na rozdíl od Slováků, na těchto jednáních sedět nebudou," upozorňuje Weiss. "Pokud nechceme vstoupit do eurozóny, tak by měli politici vysvětlit, jakým jiným způsobem hájit české zájmy z periferie, kam se budeme postupně stále víc dostávat," dodává.

Vlastní měnou platí i vlivné země jako Švédsko a Dánsko. Oproti Česku jsou však mnohem lépe schopny definovat a poté prosazovat v EU své zájmy. Česko má stále velký problém shodnout se na tom, co vlastně od svého členství v unii očekává.

"Říct, co chceme a proč to chceme, to tady strašně chybí," upozorňuje Vít Dostál, ředitel výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. Dostál i Weiss se shodují, že Česko je v EU málo předvídatelné.

Emmanuel Macron si podle svých slov uvědomuje, že Francie kvůli slabé výkonnosti své ekonomiky v EU ztratila vliv na úkor Německa. Má proto v plánu reformy, jako je uvolnění trhu práce nebo posílení konkurenceschopnosti. Tím má dát Francie Německu najevo, že změny myslí vážně a chce se rychle postavit na nohy.

U opatření v domácí politice a ekonomice bude Macron závislý na tom, jestli se mu v červnových parlamentních volbách podaří získat většinu nebo složit povolební koalici. V evropské politice a obraně však má podle francouzské ústavy do značné míry volnou ruku.

Zatím není jisté, jak vstřícně se k Macronovým návrhům postaví Německo. Vznik Evropského měnového fondu, jenž by řešil situaci zemí, které by se případně dostaly do dluhové krize, Berlín podporuje. Zatím ale vždy odmítal společný evropský rozpočet pro eurozónu.

Zastánci této myšlenky chtějí, aby z rozpočtu mohly čerpat podporu státy, jež by zasáhl nějaký nenadálý hospodářský šok. Ze společného balíku by pak mohly částečně financovat třeba výplaty dávek v nezaměstnanosti. A to formou půjček, které by následně musely splatit.

Otázka je, jestli Berlín změní názor. "Pro Německo bude velmi těžké nevzít Macrona vážně a nespolupracovat s ním, pokud na to půjde chytře, tedy pokud provede reformy doma a ujistí Němce, že se Evropa nezmění v transferovou unii, kde by Němci jen platili za ostatní," tvrdí Jeromin Zettelmeyer, jenž byl až do loňska generálním ředitelem na spolkovém ministerstvu hospodářství.

Christian Odendahl ze think-tanku Centre for European Reform je naopak skeptický. "Němci dávají přednost pomalým vylepšováním před velkými projekty. Změny v Evropě pojímají jako maraton, ne jako sprint."

Navzdory rozdílům ohledně reformy eurozóny by se však Němci a Francouzi mohli rychle shodnout v jiných oblastech, především v posílení společné evropské obrany. K tomu se hlásí i současná česká vláda, je ale otázka, jestli tento postoj vydrží i po blížících se volbách.

Související