V šedesátých letech německé průmyslové koncerny Bosch a Siemens vyčlenily ze své nabídky domácí spotřebiče a začaly je vyrábět ve společném podniku BSH. Siemens z něho před třemi lety vystoupil. Bosch nyní hledá cesty, jak propojit svět průmyslových činností a zařízení pro domácnosti.

HN: Siemens se postupně vzdal mobilních telefonů, vám přenechal domácí spotřebiče. Je v dnešní době čínských konkurentů pro německou společnost těžké se prosadit v tomto typu byznysu?

Čínské konkurence se nebojíme. Dnes je Čína jedním z našich největších trhů. Máme v této zemi 60 tisíc zaměstnanců. Patříme tam v řadě oblastí mezi lídry. Jsme například největším nečínským dodavatelem domácích spotřebičů. V elektrickém nářadí jsme za jedním čínským konkurentem dvojkou na trhu. Jsme naprosto konkurenceschopní.

HN: Vám tedy dává smysl nabízet na jedné straně velké průmyslové celky, automobilové díly a na druhé straně domácí spotřebiče?

Samozřejmě že si domácí spotřebiče necháme. Teď, s internetem věcí, kdy jsou naše výrobky a naše služby propojeny, je pro nás výhodou, že se věnujeme tolika různým typům byznysu. Příští rok si auta díky naší technologii sama najdou místa na parkovišti a vy už v něm vůbec nemusíte být. Proč je proto Bosch v dobré pozici? Máme senzory, jsme jedním z největších výrobců. I v mobilních telefonech najdete ty naše. Jsme inovativním výrobcem kamer. A máme navigace. To jsou tři důležité komponenty, které potřebujeme pro bezobslužné parkování. To, co dříve byly zcela rozdílné části našeho byznysu, může v nových kombinacích vyrůst v nové silné stránky naší firmy. Všechny ty věci na zahradu, chytré domácnosti, vytápění, nářadí, spotřebiče, zabezpečovací zařízení…

Uwe Raschke (59)

Po vysoké ekonomické škole nastoupil do firmy Robert Bosch. Po deseti letech se z něj stal viceprezident pro prodej elektrického nářadí v Německu. V polovině 90. let odešel na tři roky řídit ze Singapuru poprodejní služby v Asii. Po návratu do Evropy se stal šéfem divize elektrického nářadí. Od roku 2008 je členem představenstva celé skupiny.

HN: Není ale těžké držet pozici proti levnější asijské konkurenci?

Snažíme se. Máme spoustu příležitostí. Ale také spoustu výzev. Před dvaceti lety nikdo na čínské firmy nemyslel. Teď je to významný konkurent. Abych byl upřímný, nikdo o nich nemluvil ani před deseti lety. U elektrického nářadí máme ale tu výhodu, že čínská vláda si nikdy nezvolila tento obor jako strategický, proto se do něj tolik neinvestuje. Vybrala si deset oborů technologické budoucnosti, tam si na ně musíme dávat mnohem větší pozor.

HN: Změní se nářadí kvůli internetu?

Ano. Například máme nový software, který sleduje nástroje. Když máte stavební firmu a 200 nástrojů, tak chcete vědět, kde jsou. Obvykle nejsou tam, kde mají být. Máte je v autě, nebo ještě pořád na staveništi? Stačí se podívat v telefonu. Druhou novinkou je předběžná údržba. Pila sama oznámí, že s ní začíná být něco špatně, že se pod krytem přehřívá a je potřeba servis, jinak může přestat fungovat.

HN: To je ale pro větší podniky…

Pro běžné domácnosti to zatím tolik není. U profesionálních firem ale tyto věci začínají. Když máte zahradu a robotickou sekačku, tak už ji také můžete ovládat přes telefon.

HN: Zavádíte i prvky Průmyslu 4.0, změní nějak výrobu nářadí?

Budeme moci vyrábět malé série za konkurenceschopné ceny a nabídku více přizpůsobovat přáním jednotlivých klientů.

HN: Bude jednodušší dělat odlišný typ třeba pro hobby řetězec?

To není náš cíl. Chceme dělat jiný typ pily pro konkrétního zákazníka, který ji chce trochu jinou. Třeba na ní chce své jméno.

HN: Neplánujete sdílení nástrojů, tak jak se to prosazuje u aut?

Díváme se na to a přemýšlíme, jakou bychom v tom měli hrát roli. Vidíme, že je tu nějaký trend, stejně jako u aut. Mladší generace nepotřebuje nástroje vlastnit.

HN: Není to pro vás příležitost? Když si kupuji pilu, kterou použiji jednou za rok, spíše si pořídím levnější, u níž mi tak nezáleží na výdrži. Když jdu do půjčovny, tak tam mají značkové nástroje…

Jako příležitost to bereme. Může to zvětšit trh. Lidé by si to třeba nikdy nekoupili. Když to mohou sdílet, spíše to budou používat. Zatím ale zůstáváme u toho, abychom měli produkt, který si lidé buď jako soukromou, či sdílenou věc koupí.

HN: Říkáte, že se snažíte dostat blíž k zákazníkům, ale největší částí vašeho byznysu jsou dodávky automobilkám, kde řidiči ani netuší, že používají díly od Bosche…

Musíme se k našim zákazníkům dostat blíž. Dříve jsme se mnohem víc starali o ty, kteří platili za naše faktury, tedy o hobbymarkety nebo automobilky. Je samozřejmě dobře, že se jim věnujeme, ale středem gravitace naší firmy by měli být ti, kteří naše výrobky ve výsledku používají.

HN: Proč je to teď důležité?

V případě automobilového průmyslu, nebo přesněji mobility, musíme vědět, jak se ten byznys bude vyvíjet do budoucna. Když jsem byl mladý, jsem z generace baby boomu, tak úplně to první, co jsem na své osmnáctiny udělal, bylo to, že jsem si vyzvedl řidičský průkaz. Hned v devět ráno. Mobilita pro mě znamenala mít své auto a mít svou nezávislost. Současná generace to vidí jinak. Oni si kupují mobilitu, a ne auta. Chtějí sdílet auta, chtějí kombinovat různé způsoby dopravy. Proto jestli chceme být s našimi řešeními pro mobilitu v budoucnu úspěšní, musíme vědět, co vlastně od ní budou lidé chtít.

HN: V Česku zaměstnáváte přes osm tisíc lidí, a to hlavně v automobilovém průmyslu. Není možné, že byste tyto závody třeba kvůli změnám v oboru opustili?

Nejsou žádné plány, že bychom Česko opustili. Naopak v Českých Budějovicích bude více výzkumu a vývoje. Máme u vás dvě důležité a interně velmi ceněné továrny − v Jihlavě a zmíněných Českých Budějovicích. Ve vaší zemi se také snažíme být aktivnější i v debatě o Průmyslu 4.0.

HN: Ptám se i proto, že Česko bylo označováno za levnou montovnu, tuto roli však s rostoucími mzdami plní stále méně. Pro výrobu jsme určitě levnější země…

Začali jste možná jako levná montovna, postupně se ale posouváte nahoru a v Česku je stále více vývoje. To je také asi cíl, někam se posouvat.