Digitalizace výroby není cíl, ale cesta k udržení vlastní konkurenceschopnosti, myslí si Eduard Palíšek, generální ředitel skupiny Siemens v Česku. "Firmy si musí říct, zda jejich stávající systém umožňuje rychle inovovat a reagovat na poptávku zákazníků. Musí najít úzká hrdla a na ně se postupně zaměřovat. Ale už s vizí, jak má vypadat cílový stav," vysvětluje Palíšek, jak s digitalizací nejlépe začít.

Firma, které šéfuje, se ve vysvětlování principů a výhod průmyslové revoluce zdejším podnikatelům už několik let hodně angažuje a podílela se i na tvorbě vládní iniciativy Průmysl 4.0, jejímž cílem je udržet a zvýšit konkurenceschopnost českého průmyslu.

HN: Chápou už české firmy důležitost digitalizace průmyslu po loňské osvětové kampani, která v Česku proběhla?

Některé ano, některé ne. Bohužel se stále setkáváme i s tím, že interpretace Průmyslu 4.0 není správná ani z míst, která by to vědět měla. Lidé si často myslí, že čtvrtá průmyslová revoluce spočívá v automatizaci a robotizaci. To jsou ale fenomény předchozí průmyslové revoluce.

Eduard Palíšek (54)

Vystudoval Strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně.
Má titul i z Podnikatelské fakulty britské Nottingham Trent University.
Do koncernu Siemens nastoupil v roce 1996, odkdy řídil brněnský závod Industrial Turbomachinery.
Byl zodpovědný také za strategické plánování, akvizice a rozvoj obchodních aktivit v oblasti parních turbín pro celý konglomerát.
Od roku 2010 řídí českou část holdingu.

HN: Jak byste tedy charakterizoval tu současnou?

Klíčovým znakem je digitalizace − produktu, výrobního procesu i následného provozu daného výrobku. Tato takzvaná digitální dvojčata dávají dohromady kompletní digitální obraz výrobku a umožňují zvýšit flexibilitu výroby a zkrátit inovační cyklus. Ve virtuálním prostředí je možné prototypy nejen vytvářet, ale také simulovat jejich funkčnost a provozní parametry. Digitální dvojče výrobního procesu zase umožní využívat flexibilní automatizační prvky a autonomní roboty. Samotná robotizace však pro zavedení principů čtvrté průmyslové revoluce do výroby klíčová není. V našem závodě v Letohradu máme například výrobní linku přesně podle principů Průmyslu 4.0 a není v ní jediný robot. Digitální dvojče produktu poskytuje operátorům na lince všechny potřebné informace k jeho výrobě a průběžné kontrole kvality. Hotový výrobek opouští linku jen tehdy, když se shoduje se svým virtuálním dvojčetem.

HN: Co byste poradil těm, kteří s digitalizací výroby stále ještě váhají?

Digitalizace není cíl, ale je to cesta k udržení konkurenceschopnosti. Každá firma by měla začít přemýšlením o tom, jaká je její budoucnost v měnícím se tržním prostředí a zda její stávající obchodní modely odpovídají budoucím potřebám zákazníků. Jestli jim odpovídá také flexibilita a rychlost dodávání výrobků na trh, jestli hrozí, že její výrobky na trhu nahradí jiné a podobně. S tím samozřejmě firmám mohou pomoci různí poradci, kteří je budou svými otázkami provokovat ke správným úvahám a vést je k tomu, aby si formulovali svou strategii do budoucna.

HN: A další kroky?

Následně potřebují poradit od někoho, kdo rozumí principům Průmyslu 4.0 a pomůže jim sestavit takový implementační plán, který je nepovede ke zbytečným investicím v samotném počátku. Naopak jim pomůže vystavět vlastní digitální cestu složenou z postupných kroků − stavebních kamenů, které do sebe ale nakonec zapadnou. V poslední době se totiž objevuje řada realizátorů Průmyslu 4.0, kteří nabízejí dílčí řešení. Ta na první pohled vypadají, že mohou firmě pomoci, ale v konečném efektu může jít i o zmařenou investici, protože je třeba později nebude možné integrovat do komplexního řešení digitálního výrobního procesu. Firmy si musí udržet schopnost rychle inovovat a reagovat na poptávku zákazníků. A musí si říct, zda jejich stávající systém tomu vyhovuje, najít úzká hrdla a na ně se postupně zaměřovat. Ale už s vizí, jak má vypadat cílový stav.

HN: Čemu by se ještě měly firmy na začátku vyhnout?

Musí si uvědomit, že v této oblasti neexistují žádné zkratky. Klíčem je soustředit se na takzvanou digitální páteř procesu výroby. Zavést systémy, které pomohou řídit digitální tok informací od ideového návrhu produktu přes konstrukci, simulaci jeho funkce, návrh a řízení jednotlivých kroků výrobního procesu, logistiku, servis až po ekologickou likvidaci po završení životního cyklu. Je nutné projít určitou mentální změnou, uvědomit si, že co jsme dělali doposud, už zítra nemusí stačit.

HN: Můžete být konkrétnější?

Typickým příkladem takové změny je 3D tisk, který umožňuje vyrobit tvary a struktury, jež vyrobit tradičními metodami buď není možné, nebo je to velmi drahé. Díky tomu se mění i tradiční inženýrský přístup ke konstrukci. Software dnes umožňuje, aby konstruktér jen fyzikálně popsal požadovanou funkčnost dílu, například kde se mají přenášet jaké síly. A systém sám potom navrhne optimální tvar dílu, který může mít velmi netradiční tvary − vypadá třeba jako lidská kost. Tyto tvary vůbec neodpovídají konvenčnímu konstruktérskému přístupu, který vychází z tradičních tvarů materiálových polotovarů, jako je hranol či válec. Takové díly mohou být lehčí, levnější a mnohdy i rychleji vyrobené.

HN: S jakými úskalími jste se potýkali při zavádění principů Průmyslu 4.0 ve vašich provozech?

Také v naší firmě pracují někteří lidé, kteří jsou skeptičtí nebo ještě nemají úplné povědomí o tom, co všechno může digitalizace přinést. Impulz vždy musí vycházet od těch, kteří mají vizi a postupně ty myšlenky prosazují do celé organizace. Nedávno jsme například měli dvoudenní workshop, na kterém klíčoví manažeři českého Siemensu společně vymýšleli, jak dále pokročit v digitalizaci našich provozů, jakými realizovanými projekty se mohou jednotlivé závody vzájemně inspirovat, abychom dosáhli cílové vize, kterou je Průmysl 4.0 ve všech našich závodech.

HN: Na co by se nemělo nikdy zapomínat?

Důležité je, aby tu myšlenku přijal management firmy a byl schopen pro ni zapálit další lidi. Nám se velmi osvědčilo vyčlenit speciálního člověka, který má digitalizační agendu jako svou hlavní náplň práce. Digitalizace propojuje řadu oborů a disciplín v rámci firmy, a když to vše necháte na vedoucích jednotlivých útvarů, nepodaří se zajistit přesah a provázat a optimalizovat procesy napříč jednotlivými činnostmi. Proto je dobré mít někoho, kdo zná technologické možnosti a je schopen vidět jednotlivé procesy trochu z nadhledu a vést ostatní ke společnému cíli.