Uran se na území České republiky přitom začal těžit už v 19. století, tehdy se ruda využívala jako zelené barvivo ve sklářském průmyslu.

Jinak byl uran v dolech spíše odpad, hlušina, při těžbě vyhledávaného stříbra. Odtud je i název minerálu smolinec, který horníkům přinášel (jak finanční, tak zdravotní) smůlu a měl i černou, „smolnou“ barvu.

Razantní rozvoj těžby ovšem přišel po druhé světové válce se začátkem výroby jaderných zbraní. Většina uranu vytěženého v tehdejším Československu po roce 1946 mířila na bomby do Sovětského svazu.


GRAF: Vývoj počtu jaderných zbraní ve světě
Od roku 1945 do roku 2014, podle jednotlivých zemí

Zdroj: Ourworldindata.org


Strategická surovina

Ze zhruba 110 000 celkově vytěžených tun uranu u nás zůstalo jen asi pět procent. Uran byl velmi strategická surovina.

Na konci druhé světové války byly totiž na světě jen tři země, které měly uranové doly – belgické Kongo, Kanada a Československo. U nás to byl důl v Jáchymově, v jehož rudě Marie Sklodowská na počátku minulého století detekovala radioaktivní radium a polonium.

 

Hlad po jaderných bombách přinesl ve čtyřicátých a padesátých letech obrovský rozmach těžby uranu. Slogan „Náš uran slouží míru“, kteří si pamětníci uranového průmyslu v ČSSR četli každý den na transparentech na šachtách, byl velmi ironický.

První sovětské jaderné bomby, odpálené od roku 1949 na sovětských polygonech, byly totiž z našeho uranu (což lze dle obsahu izotopu U234 doložit).

Uranový Únor 48

Někteří historici uvádějí, že komunistický puč byl v únoru 1948 orchestrován Sověty, aby si SSSR u nás udržel životně důležitý přístup k této strategické surovině.

Uranový průmysl pak v ČSSR pod komunistickým vedením vzkvétal, mimo Rožné například dodnes vidíme u Příbrami haldy z uranových dolů, u Stráže pod Ralskem se sanují doly chemické těžby.

Za netržní ceny pak byl uran „prodáván“ na „mírové využití“ našim sovětským bratrům na věčné časy. Tedy na atomové a vodíkové bomby a pro jaderné ponorky a jejich reaktory.

Tam všude, ale i v jaderných ledoborcích či jaderných reaktorech v družicích, se český uran podíval.

Konkurence narostla

Jak zájem o uran rostl, našla se v padesátých letech a později i další ložiska v jiných zemích. Po nás uranem SSSR hojně zásobovalo například východní Německo.

Na konci minulého století nejvíce uranu těžila Kanada (tamní hlubinné doly v Saskatchewanu obsahují až 25 procent uranu v rudě), aby před přibližně deseti lety byl tento trh naprosto ovládnut Kazachstánem.

Pro nás je ironií, že Kazaši používají stejnou chemickou metodu ISL, kterou jsme u nás ve Stráži pod Ralskem vyvinuli a s níž máme tolik ekologických zátěží. Po pádu železné opony se i nemalé množství vojenského uranu upravilo zpět pro použití v civilních jaderných reaktorech.

A protože ruské jaderné zbraně byly přetvořeny na palivo používané v amerických jaderných elektrárnách, můžeme i tam najít stopu české uranové těžby.

Ekonomika rozhoduje

Proč tedy byla těžba u nás vlastně ukončena? Z počtu jaderných zbraní, které se nyní většinou demontují, a počtu komerčních jaderných reaktorů, jejichž počet zůstává přibližně stejný, je vidět, že poptávka po uranu nyní neroste.

Též využití jaderného paliva v reaktorech se rok od roku lepší, uranu je tedy na provoz potřeba méně.


GRAF: Vývoj ceny uranu
Od roku 1988 do současnosti, v USD za libru uranu U3O8

Zdroj: Tradingeconomics.com 


Na přiložených grafech s cenou uranu (udává se jako cena v USD za libru U3O8) je též vidět, že levný kazašský uran vytlačil jiné tradiční producenty (např. i Rusko či Francii).

Český uran tedy dnes, po 70 letech těžby pro jaderný průmysl, přestává sloužit (i míru). Ale jeho úloha, jak mírová, tak vojenská, byla ve světovém měřítku zásadní.

Psané pro www.peak.cz.

Související