Nový francouzský prezident Emmanuel Macron vzbudil po celém kontinentu novou vlnu nadšení pro Evropskou unii. Když ale dojde na jednotlivé politiky, ukazuje se, že je často nejdříve Francouzem a až pak teprve Evropanem. Jedním z jeho prvních kroků na evropské půdě je razantní vstup do chystaných unijních pravidel pro řidiče kamionů.

Základní spor je o to, po kolik dnů mohou levnější kamioňáci z východu jezdit v jiných státech EU, aniž by museli pobírat tamní mzdu. Evropská komise navrhovala původně pět, sedm či devět dnů, po které například český řidič může brát českou mzdu, aniž by se na něj vztahovala třeba francouzská či německá minimální mzda. Sama komise původně tvrdila, že sedm dnů je "preferované řešení". "Pak ale Macron zavolal předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi a vše bylo jinak," tvrdí zdroj týdeníku Ekonom z Bruselu. Nastává tak absurdní situace. Ačkoliv propočty Bruselu existují pro úplně jiné varianty, nyní komise razí pouhou třídenní dobu, za kterou se jen těžko dá přejet do vzdálenějších míst Evropy. "Oni se ohánějí sociálními právy. Já v tom vidím spíše snahu o nějakou protekcionalistickou politiku," odmítl už návrh ministr dopravy Dan Ťok a Česko se pokouší budovat koalici východních i dalších států proti nové regulaci. Podle zdrojů z Bruselu ale Macron Junckerovi jasně naznačil, že v této věci nemíní ustupovat.

Východ proti západu

Ještě během prezidentské kampaně Macron čelil atakům, že je příliš liberální, proevropský a příliš otevřený globalizaci. Když se před měsícem továrna Whirlpool přesunula ze severní Francie do Polska, Macron najednou přitvrdil a začal mluvit o "sociálním dumpingu" ze strany východní Evropy a navázal tak na letité obavy, které dlouho zosobňoval například "polský instalatér".

"Když někdo pracuje v dané zemi, tak za stejnou práci musí mít stejnou mzdu," prohlašoval. Jenže například v dopravě, která v unii zaměstnává na pět milionů pracovníků, to nelze tak snadno stanovit. Západní státy iritují především rumunští a jiní východní kamionoví "nomádi", kteří za mnohem nižší mzdu kočují klidně i měsíce po západních dálnicích se zbožím. Na druhou stranu je pro mnohé české dopravce prostě nemožné za pouhé tři dny dovézt zboží tam, kam je potřeba.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit si
Máte již předplatné?