Slovo "žiletka" nemají v jevíčské firmě Czech Blades moc rádi. "Správně se říká čepelka," upozorňuje Milan Máša, který továrnu před 12 lety se dvěma společníky koupil právě od společnosti Gillette, jež dala čepelkám onen lidový název. Pod novým vedením se Czech Blades stal jedním z největších světových výrobců holicích čepelek z uhlíkové oceli. Ročně jich do celého světa vyveze zhruba miliardu. Hlavním trhem je přitom Afrika. "V západní Africe je naše značka Tiger proslulá stejně jako třeba Coca-Cola. Jednou jsem v Tanzanii ve výtahu řekl, z jaké jsem firmy, a lidé nechtěli věřit, že jsem skutečně Mr. Tiger," vzpomíná Máša.

Sázka na tradici

V západní Africe je česká značka čepelek Tiger proslulá stejně jako třeba Coca-Cola.

Na rozdíl od Afriky není firma Czech Blades (v překladu "české čepelky") v České republice příliš známá, jejími čepelkami se už téměř nikdo neholí. Ve srovnání s nerezovými žiletkami, které se ještě občas používají, jsou ty uhlíkové tvrdší a lépe se brousí, ale holení s nimi je obtížnější. "Působí to, jako byste se holili tupou čepelkou, i když ve skutečnosti je ostřejší než nerezová. Víc to tahá, protože čepelka vousy vlastně usekne. Já se s tím oholit dokážu, ale moc často to nedělám," popisuje Máša.

Sázka na tradiční, byť zastaralý produkt se ale majitelům vyplatila. Výroba stoupla zhruba o třetinu, počet zaměstnanců se zvýšil ze 180 na 220 a obrat firmy se pohybuje kolem 350 milionů korun. "Už dvacet let tomu nikdo nevěří, ale trh s uhlíkovými čepelkami už dvacet let roste. S vědomím toho, že tomu tak nemusí být navždy, se teď pouštíme do výroby nerezových čepelek," říká Marian Michlíček, druhý ze spolumajitelů, který je ve firmě finančním ředitelem.

jarvis_594a60b1498e5f1e738c86ee.jpeg
Ilustrace: Yvans

Vedle žiletek z uhlíkové oceli se v Jevíčku vyrábějí i průmyslové čepelky pro řezání skelných vláken, polystyrenu, plastů, fólií nebo třeba na krájení bramborových lupínků. Většinu z 28 milionů průmyslových čepelek dodává firma různým evropským automobilkám, ale škrabky na sklo − například na odstraňování starých dálničních známek z předních skel aut − lze koupit i v českých obchodech.

Od Astry po Czech Blades

Společnost Czech Blades navazuje na více než šedesátiletou tradici výroby čepelek v Jevíčku, malém městě nedaleko Svitav. V roce 1950 tam rozhodnutím úřadů vznikl národní podnik Diu, později pojmenovaný Astra Diu, který svými výrobky zásoboval nejen Československo, ale úspěšně i vyvážel. V roce 1993 jej zprivatizovali manažeři podniku, kteří ho už po třech letech prodali společnosti Gillette.

Americkému gigantu šlo tehdy spíše o ochranné známky proslavené po celém světě než o samotnou továrnu. Záhy se začal plánovat přesun výroby do Ruska, kde Gillette stavěl velkou továrnu. Kvůli zhroucení rublu v roce 1997 se ale americká firma rozhodla výrobu v Jevíčku zachovat, a navíc investovat desítky milionů do nových provozů na výrobu nerezových čepelek i jednorázových holítek.

Za dalších sedm let ale Gillette svůj původní plán přece jen uskutečnil a moderní provozy včetně výroby známých žiletek Astra přesunul do Petrohradu, kde se vyrábí dosud. Na prodej továrny v Jevíčku vyhlásil výběrové řízení, do něhož se přihlásilo 12 zájemců včetně tehdejšího finančního ředitele Mariana Michlíčka a výrobního ředitele Radomíra Baráka. Oslovili i Michlíčkova spolužáka z Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity Milana Mášu, který v té době pracoval pro francouzský koncern Dupont.

"Když mi kolega zavolal, hele, prodává se Astra, jdeš do toho se mnou? přemýšlel jsem o tom asi minutu a řekl jsem, že ano," vzpomíná Máša, který má nyní v Czech Blades na starosti výrobu a prodej. Barák se po několika letech z firmy stáhl.

Jak se vyrábí žiletka

Výrobní proces uhlíkových čepelek se za poslední desetiletí příliš nezměnil. Na počátku jsou kotouče ocelových pásků o šířce 22 milimetrů a tloušťce 0,10 nebo 0,13 milimetru. Ty se dovážejí z Koreje, Tchaj-wanu, Japonska, Rakouska či Německa. Czech Blades měl i českého dodavatele, ale firmu před lety koupili Rakušané a kvalita oceli se zhoršila. Na pásy se nejprve vylisují tvary žiletek včetně děr, které se liší podle značky. Pásy se pak přenesou ke kalicím pecím, kde se materiál kalí a popouští, a tak získává požadovanou tvrdost.

Do tavicí komory se kape buď destilovaná voda, která žiletkám dodá charakteristické modré zabarvení, nebo kyselina, která čepelky zabarví do stříbrna. Rozdíl je podle Máši pouze estetický − někteří zákazníci preferují modré čepelky, další zase stříbrné. Kalení je nejdražší výrobní proces a v jevíčské továrně probíhá kvůli časové náročnosti nonstop − kalí se na tři směny i o víkendech, aby pece nevychladly.

Po zakalení se pásy rozlámou na jednotlivé čepelky, které se potisknou a následně brousí.

Postupně prochází třemi brousicími stanicemi: nejprve nejhrubším broušením magnezitovými kameny, pak jemnějším pomocí bakelitových kotoučů a nakonec se dobrušují hovězími kůžemi. Pak se žiletky balí, nejprve jednotlivě, pak do krabiček o deseti kusech, ty do větších balení a nakonec do dřevěných beden. Těmi se naplní kontejnery zhruba o deseti milionech kusů. Ty se odvážejí do přístavu v Hamburku, odkud loděmi putují k distributorům.

Univerzální nástroj

Když mi kolega zavolal, že se prodává Astra, přemýšlel jsem o tom asi minutu a řekl jsem, že ano, vzpomíná Milan Máša.

Nejvíce populární jsou české žiletky v Africe, kde slouží jako v podstatě univerzální nástroj. Lidé se jimi holí, řežou vlasy, používají se při pedikúře, ve zdravotnictví i v průmyslové výrobě například na řezání plastových fólií a PET lahví. "Dělali jsme si seznam, na co všechno se naše čepelky používají, a popsali jsme tři a půl stránky," popisuje Máša.

České čepelky se dodnes po světě prodávají pod tradičními značkami. V západní Africe je populární Tiger, ve východní části zase Sokol. Žiletky z Jevíčka se prodávají i pod značkami Tatra, Leon a Luxor.

Při obchodech na méně rozvinutých trzích trvá Czech Blades na zálohových platbách nebo zajištění plateb bankou obchodního partnera. I proto nemá vážnější problémy s pohledávkami po splatnosti − ty se týkají většinou velkých západoevropských firem. V Africe se Czech Blades potýká s nejen s konkurencí dalších světových výrobců, ale také s padělky z Číny.

Investice do nerezu

Svou pozici na mezinárodních trzích chce ale Czech Blades zásadním způsobem posílit investicí do technologie nerezových čepelek, kterou z Jevíčka odvezl Gillette do své ruské továrny. "V příštích dvou letech investujeme do nerezové výroby až 150 milionů korun. Budeme pořizovat nové linky, kalicí pece i brusy," říká Milan Máša.

Za dva roky by tak Czech Blades chtěl vedle dosavadní produkce vyrábět i 220 milionů nerezových žiletek ročně. Plánuje kvůli tomu zaměstnat dalších 60 až 70 lidí, což ale nebude jednoduché. "Na méně kvalifikované pozice lidi seženeme, ale u odborníků na kalení a broušení by to mohl být problém. Chystáme se proto oslovovat bývalé zaměstnance a zkusíme je přetáhnout zpátky," říká Máša.

Související