Dobrodružný život Kevina Mitnicka ovlivnila magie. Židovský kluk, který v sedmdesátých letech vyrůstal na předměstí amerického Los Angeles, byl očarován kouzelníkem ze sousedství.

Hackeři: od ideálů k dolarům

"Fascinovalo mě, jak si jeho obecenstvo užívá, když je podváděno," říká v rozhovoru pro HN Kevin. Na střední škole pak potkal kluka, který dokázal kouzlit s telefony. "Uměl utajit vlastní číslo, volat po celém světě zadarmo. A to byla zajímavější magie."

Obtloustlý mladík brzy zapadl mezi phreakery − předchůdce hackerů, kteří se nabourávali do telefonních sítí a odposlouchávali cizí
hovory.

Kevin nad nimi vynikal schopností obelhat lidi a dostat z nich informace potřebné k provádění dalších akcí.

Telefon na Jamese Bonda

"Tady Jake Roberts z oddělení neveřejných čísel," představil se, když volal do telefonní společnosti Pacific Telephone, z níž chtěl vymámit utajovaná čísla hollywoodských hvězd. "Dostali jste zprávu, že měníme naše číslo na 213 687-9962?"

"Ale my používáme linku 213 320-0055," odpovídala telefonistka. Tak získal číslo, přes nějž se daly měnit neveřejné linky.

Když na něj zavolal, řekli mu, že k podobnému kroku musí mít autorizaci nadřízeného. "'Tady Tom Hansen z neveřejných čísel. Upravujeme databázi autorizovaných přístupů. Chcete být i v té nové?' volal jsem šéfům telefonní firmy − všichni samozřejmě chtěli. Pak jsem je vyzval, aby mi hláskovali své jméno, znova jsem volal na ústřednu neveřejných čísel, oni znova chtěli svolení šéfa a já nějaké jméno nadhodil. Když tomu chlápkovi volali pro ověření, jeho linku jsem přesměroval a v telefonu se ozval jiným hlasem. 'Pacific Telephone, tady Steve Kaplan,' řekl jsem − a oni mi vysypali všechna ta neveřejná čísla jako na podnose," vypráví Kevin, jenž pak volal třeba tehdejšímu Jamesi Bondovi, herci Rogeru Mooreovi. "Byla to prostě sranda," říká hacker.

Z telefonů brzy přešel na počítače. Jeho první program dovedl odhalovat přístupová hesla. Když se ale naboural do účtu profesora místní univerzity, škola ho vykázala ze své počítačové laboratoře.

"Prostě mi přišlo cool sbírat všechna hesla a informace. Cítil jsem se jako objevitel, který se vkrádá do počítačů jen pro pocit vzrušení a zadostiučinění, že dokáže převézt i zkušené inženýry," vysvětluje Mitnick.

Za hacking byl poprvé odsouzen už ve svých 17 letech, kdy povinně podstoupil tříměsíční léčení na psychiatrii. "Trpí nutkavou poruchou, je na hackingu závislý," napsal mu do posudku terapeut.

Kevin Mitnick (53)

◼ Jeden z nejznámějších hackerů na světě se narodil v americkém Los Angeles. Po rozvodu rodičů vyrůstal pouze s matkou.

◼ V pubertě se zapojil do komunity phreakerů – předchůdců hackerů, kteří se nabourávali do telefonních sítí.

První počítačový útok provedl ještě na střední škole.

Už v 17 letech skončil ve výchovném ústavu.

◼ V 26 letech byl odsouzen na jeden rok vězení za nabourání do systémů agentury NSA či firmy DEC.

Po propuštění se dopustil dalších hackerských útoků a FBI na něj vydala zatykač.

◼ Skoro tři roky byl na útěku, během něhož se vloupal do systémů firem Nokia, Motorola a mnohých dalších. V roce 1995 byl zatčen a odsouzen na čtyři roky vězení.

◼ Od svého propuštění se živí bezpečnostním testováním pro firmy.

Nadaný student potom začal se studiem informatiky na univerzitě. Ještě v podmínce ale hackl počítače svých spolužáků a profesorů − jako stále mladistvý delikvent proto putoval do "pasťáku".

Ani po opětovném propuštění hackovat nepřestal. Získal přístup ke všem telefonním číslům v USA, v roce 1986 dokonce napíchl i pár hovorů Národní bezpečnostní agentury (NSA).

Hackováním upoutal i svou spolužačku Bonnie. Byla tehdy zasnoubená, snoubence ale podezřívala, že jí lže o svém bohatství. Kevin se nabídl, že odhalí pravdu.

"Několik hodin zkoumání systémů kreditní společnosti a přede mnou byl jeho bankovní zůstatek. Podezření se potvrdilo − chudý jak kostelní myš, část peněz měl zmrazených. Cítil jsem se blbě, že tak podkopávám Bonniin vztah, ona ale byla nadšená mými schopnostmi. S tím klukem se rozešla a druhý den už byla se mnou," vypráví hackerský svůdce, který se k Bonnie záhy nastěhoval.

Pak ale vyšlo najevo jeho vniknutí do počítačové firmy SCO a spolu s Kevinem obvinili i jeho dívku, z jejíhož počítače útoky prováděl. Stíháním Bonnie chtěla policie Mitnicka přitlačit ke zdi.

On si však spolužačku rychle vzal, aby nemohli u soudu svědčit proti sobě. Všechny peníze pak utratili za právníky a z kauzy se vyplatili. "I tak jsme se ale začali odcizovat a já se víc nořil do hackování," vypráví.

"Pískáním do telefonu rozpoutá válku"

Před Kevinem byly stále nové výzvy.

Tou další bylo získání zdrojového kódu operačního systému počítačové firmy DEC, v té době populárního výrobce počítačů.

Ke kódu se Mitnick dostal i za pomoci kamaráda Lennyho. Dvojice ho ale neměla kam uložit, a tak se rozhodla hacknout servery dvou armádních základen, aby získala místo na jejich discích.

Vojáci si toho všimli a případ začala vyšetřovat FBI, které pomohlo, když Lenny začal mluvit a Kevina udal.

FBI v roce 1989 26letého Mitnicka obvinila z nabourání do systémů NSA, losangelské policie a firmy DEC. "Pouhým pískáním do telefonu dokáže spustit nukleární rakety velitelství NORAD," tvrdil prokurátor.

"Větší blbost jsem v životě neslyšel. Vždyť počítače NORAD ani nebyly připojeny k běžné síti. Jak bych potom přes veřejné telefony asi spustil jeho atomovky?" kroutí ještě dnes hlavou Kevin.

Soudkyně ale známému recidivistovi nevěřila a poslala ho na rok do vězení. Při povolených hovorech domů ho vždy bedlivě sledovali strážci bránící rozpoutání třetí světové války. I tak se mu ale podařilo vězeňský telefon přeprogramovat tak, aby mohl odposlouchávat hovory Bonnie, která se s ním už mezitím rozvedla. "Slyšel jsem, jak nějakému chlápkovi říká, že je fajn trávit s ním čas. Byl to blbý nápad, ve vězení mi to vůbec na pohodě nepřidalo," vypráví Mitnick.

Po návratu na svobodu se přesto bavil novými hackerskými kousky s mobilními telefony, které se začátkem devadesátých let začaly masově rozšiřovat. Po nabourání systému tehdejšího Novatelu se mu povedlo libovolně měnit čísla svého telefonu − pro policii tak byl prakticky nezachytitelný. Tehdy se na něj nalepil hacker Eric, o němž Mitnick záhy zjistil, že pracuje pro federály. Když se pak po telefonu za jednoho z nich vydával, dokázal se dokonce dostat k číslům FBI, která začal odposlouchávat. "Kdo jiný by měl koule vyšetřovat federály, kteří zatím vyšetřovali jeho samotného," směje se hacker.

Tímto způsobem zjistil, že už se na něj pomalu chystá zatykač. Vytvořil si proto výstražný systém, jenž ho upozornil, když se mobily agentů FBI blížily k jeho bytu. Koncem září 1992 začal alarm pískat, federálové už byli za dveřmi. Kevin s nimi ale počítal a všechny důkazy hackingu předem zničil. Když pak agenty vpustil dovnitř, nenašli u něj nic jiného než speciální "FBI koblihy", které pro ně už dříve nakoupil. "Pěkně je to tehdy nakrklo," říká Mitnick, který pro tu chvíli unikl zadržení. Věděl ale, že zatykač na něj je jen otázkou dnů, a tak se dal na skoro tři roky trvající útěk.

Pro začátek mu stačilo pár dolarů od mámy a hlavně důvtip. Z rodné Kalifornie se přesunul do Denveru v Coloradu. "Koupil jsem si drahý oblek a v něm nakráčel na tamní matriku. 'Jsem soukromý detektiv a hledám záznamy lidí, kteří z jistých důvodů zemřeli,' řekl jsem úřednicím hloupě, ony mě ale bez dalších otázek vpustily do svých databází," vypráví.

Vybral si několik rodných listů mrtvých dětí, na jejichž jména si pak nechal vystavit řidičské průkazy. Jeho doklady tedy nebyly falešné. Už jako Briana Merrilla ho zaměstnali v IT oddělení velké právní firmy.

"Od devíti do šesti jsem pracoval, pak šel do fitka a před spaním dělal, vy víte co," zatváří se Kevin šibalsky.

Jeho novými oběťmi se stali softwarová firma Sun a výrobci mobilů Motorola a Nokia. Tehdy o něm na titulní straně New York Times vyšel článek. "Nejhledanější hacker stále uniká FBI," psalo se v textu, který vyšel i s jeho fotkou na titulní straně.

Kevin se začal bát a přesunul se do Severní Karolíny. Nově ale získal silného protivníka v bezpečnostním expertovi Cutomu Šimomurovi. "Několik dnů jsem se mu hrabal v počítači. Dělal nějaké hacky mobilů, co mě zajímaly. Pak mě odhalil, zaměřit mě ale nedokázal," vypráví Mitnick, který Šimomuru nejspíš pořádně naštval. Uznávaný počítačový expert ostatně tisku po incidentu oznámil, že policii pomůže hackera dopadnout.

Když se pak Kevin přihlásil k jednomu ze svých hackerských účtů, zjistil, že tam byl i Šimomura. Poprvé v životě ho někdo po síti sledoval.

Věděl, že federální agenti jsou blízko, předpokládal ale, že má dost času na útěk, a nespěchal.

Došlo na něj na Valentýna roku 1995, kdy do Mitnickova bytu vpadlo komando FBI. Ani tehdy ale nevypadl z role. Dlouhé minuty vyšetřovatele přesvědčoval, že žádného Mitnicka nezná. Pak ale v kapse jeho bundy agenti objevili starý výplatní pásek na jméno Kevin Mitnick, který tam roky ležel zapomenutý. "Taková blbost!" musel uznat hacker.

Osvoboďte Kevina!

Za 23 kyberútoků Mitnickovi hrozilo celkem 460 let vězení. Potřeboval dobrého právníka, na kterého ale neměl peníze.

"Hackovat pro mě byla zábava, touha po získávání dalších a dalších skalpů systémů, do kterých se mi povedlo nabourat. Nikdy jsem to ale nedělal pro slávu ani pro peníze," říká teď Kevin, který si prý svými útoky nevydělal ani cent. "Kdybych přitom vybral peníze z 20 tisíc kreditek, které jsem kdysi hackl, mohl jsem na tom teď být líp," zamýšlel se po zadržení.

Nakonec se ho zdarma ujal obhájce, který mu vysoudil pouhé čtyři roky vězení. Po propuštění v lednu roku 2000 ho před věznicí vítaly desítky členů hnutí Free Kevin (Osvoboďte Kevina), jež celé roky jeho vazby podporovaly změnu veřejného mínění. A to se nakonec začalo přiklánět v Mitnickův prospěch.

Po dvou měsících na svobodě si ho předvolal americký Senát, aby před jeho členy promluvil o počítačové bezpečnosti.

"Pak si mě začala zvát i média, a já se tak postupně stal bezpečnostním expertem," vypráví Kevin, který dnes hackuje legálně. "Pořád se nabourávám do počítačů, jen mi za to teď firmy i vlády samy platí," uvádí.

O jeho schopnostech se nedávno přesvědčili také účastníci pražské bezpečnostní konference mobilního operátora O2. Mitnick před jejich zraky během necelých dvou hodin napadl notebooky značek Apple či Hewlett-Packard, ovládl také chytrý telefon jednoho z přihlížejících.

Vypadal při tom jako kouzelník, jímž se ve svém dětství inspiroval. Jeho "čarování" s počítači na sklonku minulého století skutečně vystrašilo desítky šéfů globálních korporací a zaměstnalo stovky policistů, kteří mu byli na stopě.

Řada lidí proto Mitnicka stále považuje za kriminálníka, jiní naopak za moderního zbojníka, který mezi prvními upozornil na mezery v zabezpečení počítačů.

"Spousty věcí ze své minulosti lituji. Teď se ale snažím chovat jako narkobaron, ze kterého se stal lékárník," uzavírá hackerská legenda a propuká v dlouhý smích.

Související