Dlouho ji lidé vnímali jen jako tu tenistku, "co hraje občas Fed Cup", a v posledních měsících, že chodí s "tím Hrdličkou". A najednou se z ní po Wimbledonu stala první česká světová jednička ženského tenisu. Pětadvacetiletá Karolína Plíšková přitom rozhodně není výsledkově někdo, koho byste měli přehlédnout. V turnajových výhrách za kariéru inkasovala téměř deset milionů dolarů, dvakrát se výraznou měrou podílela na vítězství českého týmu ve Fed Cupu a za pár dnů bude obhajovat finálovou účast na US Open v roce 2016. Přestože již dosáhla na vrchol žebříčku, její kariéra je − doufejme − stále na vzestupu. Vedle toho ale také plní stránky bulváru. Především díky vztahu s Michalem Hrdličkou, chlapíkem, který vedle Karolíny vyrostl z mladého playboye a hvězdy TV Nova na jejího manažera, jenž tenistku doprovází prakticky na každém kroku.
Karolína Plíšková pro Hublot
Před rozhovorem v Café-Café probíhá focení. Je horko a jsou otevřená okna. Karolína trpělivě pózuje a její manažer a přítel, muž sympatického zevnějšku a pevného stisku ruky, na vše pečlivě dohlíží. Zajímavé přitom je, že Plíšková nebudí v okolí velkou pozornost. Její tvář ještě není vyloženě známá, což je na tak úspěšnou hráčku téměř zázrak. Po focení sedáme k rozhovoru. Karolína odpovídá soustředěně a poměrně rychle, přesto je tu něco netypického…, jak zjistíme někde kolem dvacáté otázky.
1. Jak se máte?
Mám se skvěle.
2. Jaké to je, stát se světovou tenisovou jedničkou bez té výhry, která vás na první místo posune (Plíšková se dostala do čela žebříčku poté, co ve Wimbledonu vypadla už ve 2. kole)?
Já to beru tak, jak to je. Jsem šťastná, že jsem se na první místo dostala a nakonec je asi jedno jak.
3. Víte, jaké to je, být nejlepší na světě − je přesto něco, co byste ve svém profesionálním životě změnila?
Do budoucna mám pár cílů, kterých bych chtěla dosáhnout, ale momentálně asi ne. Chtěla bych rozhodně vyhrát grandslam, ale teď na to nemyslím, věřím, že to jednou přijde.
Zatím normální, standardní odpovědi. No uvidíme.
4. Čeho jste se nejvíc bála, když jste se v roce 2009 rozhodla přestoupit mezi profesionály?
Asi toho, že neprorazím. Protože přechod z juniorů je vždycky těžký, mnohým hráčkám se to nepovede. Ukončí kariéru a dají se na něco jiného, nebo se nějak plácají kolem nějakého místa, kde se ani nedá dost vydělat. Takže asi toho. Že jsem talent, nebo tedy že jsme se sestrou (dvojčetem Kristýnou − pozn. red.) talenty, jsme věděly, ale ta jistota ve sportu nikdy není.
5. Kolikátého hráče mužského žebříčku byste podle vás dokázala porazit ve třech setech?
Myslím, že žádného. Ani toho posledního. S kluky trénuju docela často, typicky s juniory, a vím, že i když nejsou v žebříčku, s holkami se to nedá vůbec srovnávat.
Hodně zajímavý názor, který koreluje s tím, co tvrdila v rozhovoru například i Petra Kvitová. Politika momentálně velí dostávat ženy za každou cenu fyzicky na úroveň mužů, ale Karolína na základě zkušenosti dává jasnou odpověď.
6. Jak dlouho si myslíte, že vydržíte na pozici světové jedničky?
Řekla bych, že garantované to mám asi na týden. A pak se uvidí. Blíží se Amerika, kde obhajuji hodně bodů, a náskok nemám velký. Takže reálně se to může změnit hned prvním turnajem, kterým je Toronto. (Karolína na otázkyodpovídala 29. července, tedy ještě před turnaji v Americe, kde mohla o svou pozici přijít − pozn. red.)
7. Jaké má reálné výhody být světovou jedničkou?
Já jsem se světovou jedničkou stala v období, kdy jsem doma a mám přípravu. Takže až na nějaký zvýšený mediální zájem, který není tak hrozný, se nic moc nemění. Na turnajích se mi mění nasazení, takže nejdu hned na nejsilnější soupeřky a v prvním kole bych měla mít papírově slabší hráčky. Ale neříkám, že se s nimi nedá prohrát. Takže tohle budou asi dvě věci. Jinak mě nic nenapadá.
8. Když už jsme u toho: o kolik vydělá světová jednička víc než světová dvojka?
Spočítat se to dá, naše výdělky jsou veřejné. Ale já to z hlavy nevím.
9. Hodně se poukazuje na to, že jste zatím nevyhrála žádný grandslam. Proč je to tak důležité, vyhrát právě jeden z těchto turnajů − dokonce víc než být světová jednička?
Grandslam je turnaj na čtrnáct dní, všechny ostatní jsou na týden, maximálně deset dní. Je tam trochu jiný režim, hraje se den a den je volno. Mně trvalo poměrně dlouho, než jsem si na to zvykla, musíte být celou dobu ve špičkové koncentraci, což není úplně jednoduché. Speciálně u žen, které mají někdy v povaze větší výkyvy nálad. A samozřejmě musíte vyhrát sedm zápasů v kuse, což je strašně těžké.
10. Jaké vítězství své kariéry si vybavíte jako první?
(Přemýšlí.) Žádné… (smích)
11. Jakou prohru své kariéry si vybavíte jako první?
Asi také žádnou. Já nemám žádnou dlouhou kariéru, ale hodně mi to splývá, takže nemám žádné vítězství nebo prohru, kterou bych si vyloženě pamatovala.
Tohle mě překvapilo. A ukazuje to Karolínu Plíškovou jako někoho, kdo rozhodně zbytečně nekouká dozadu a netrpí hyperanalyzováním minulosti.
12. Co musíte mít za každou cenu s sebou na pokoji, když jezdíte po turnajích?
Je to můj polštář. A telefon.
13. Kterou soupeřku na tenisovém okruhu nejvíc nesnášíte a proč?
Těch je pár. Nemám žádnou, kterou bych vyloženě nesnášela nebo nenáviděla. Proti některým se mi hraje hůř a je pár holek, od kterých si držím odstup. Ale asi bych nejmenovala.
14. Kdy vás naposledy mrzelo, že nemáte maturitu?
Ještě nikdy. (smích)
Karolína nedokončila střední školu těsně před maturitou, což byla klasická daň za kariéru ve vrcholovém tenisu. Jak se zdá, nelituje.
15. Když vás vezmu dnes večer do baru, co vám objednám?
Asi pivo, protože mi po něm není špatně.
16. Bydlíte v Monaku, což je na první pohled takové předražené sídliště u moře. Co vás tam baví vyjma faktu, že tam nemusíte platit tak vysoké daně?
Daně jsou základní věc, která napadne každého, když se řekne Monako. Ale mě baví, že tam mám klid. Nikdo mě nestaví na ulici, mohu si dělat, co chci. Je to tam maličké, jsou tam jen hodně bohatí lidé, takže je to takové chráněné. Jdu se třeba vykoupat bez toho, abych se bála, že se to objeví v Blesku. A potom tam samozřejmě mám skvělé tréninkové podmínky.
Jak jsme už viděli, Karolína komunikuje jednoduše a napřímo. Takže ani nezkouší vyklouznout z debaty o daních, což je vlastně sympatické.
17. Kdy jste zjistila, že se tenisem uživíte?
Pár let to je celkem jasné, ale asi v osmnácti. Tehdy jsem přešla na ženský okruh. Tedy já ho hrála už od patnácti, ale tehdy jsem si na to ještě nevydělala. Ale od osmnácti jsem už tušila, nebo jsem věřila, že to dopadne. Ale v tomhle sportu prostě tu jistotu nemáte nikdy, pořád musíte mít výsledky. Nevím, jak budu hrát příští rok a kolik vydělám. Třeba v hokeji podepíšete smlouvu na čtyři roky a můžete se v klidu klouzat… (smích).
18. Co je vaše největší životní rozmařilost?
Co je to rozmařilost? Utrácím asi nejvíc za oblečení, ale myslím, že v mezích. Nemám nic, za co bych nesmyslně utrácela. Třeba auta nebo tak. Ostatně já ani nemám řidičák.
19. Nedávno jste změnila dodavatele sportovní výstroje. Jsou tyhle změny především o penězích, nebo je v oblečení různých značek opravdu rozdíl?
No, nedávno. Už je to rok a půl. Ale pokud se ptáte na rozdíl, já ho necítím. Mnoho firem je dneska na podobné úrovni, materiály jsou všude hodně podobné. Mnoho lidí by vám řeklo, a asi i tady v místnosti, že by chtělo Nike nebo Adidas, ale realita je taková, že si buď vezmete smlouvu s dobrými penězi od menší značky, nebo horší smlouvu od větší značky. Každý chce něco jiného. Já netrpím potřebou nosit za každou cenu Nike nebo Adidas, takže jsem brala tu první možnost. U značky Fila mám skvělou smlouvu, jsem jejich jediná hráčka v top 20 nebo top 30, zatímco Nike nebo Adidas mají těch hráček spoustu. U Fily jsem jediná a to mi vyhovuje.
20. V čem z vás tenis udělal lepšího a v čem horšího člověka?
Lepšího člověka určitě v disciplíně. Každý den se musím zvednout a jít na zápas nebo na trénink. A asi i nějakou bojovnost mi to dalo. A horší? Občas jsem protivná a vzteklá. Někdy jsem unavená… Obecně, když se nedaří, bývám bez nálady. To asi není moc příjemné.
Znovu se vrátím k rozhovoru s Petrou Kvitovou, která také několikrát zmínila psychiku tenistek jako jejich největší slabinu. Ženy s ní ve sportu bojují zjevně pokud ne víc, tak trochu jinak než muži. A asi nejen na kurtu, ale i v soukromí.
21. Váš přítel je zároveň váš marketingový manažer. Jak moc vám to lidé vyčítají speciálně poté, co jste se teď objevila v reklamě na nějakou mast?
Já jsem si tu změnu rozhodla sama, nikdo mě do ní nenutil a momentálně není ani nikdo, kdo by mi to vyčítal. Lidé kolem mě to chápou, a i kdyby mi to vyčítali, šli by proti sobě. Já jsem stoprocentně věděla, že tu změnu udělat chci, byly tam nějaké věci, se kterými jsem nebyla spokojená. Možná si někteří lidé, kteří o tom nic nevědí, myslí, že to nebyla dobrá změna, ale já si to zatím nemyslím.
Pevná, jasná odpověď.
22. Co vás naposledy rozbrečelo?
Já nevím… zeptejte se Michala. Nevím. Já obecně moc nebrečím, možná někdy, když blbě prohraju, ale nevím, nevzpomenu si.
Tady mi dovolte malé vysvětlení. Jak si možná pečlivější čtenáři těchto rozhovorů všimli, v 66 otázkách se dotazy profesionální a osobní střídají. Často velmi rychle. Při sestavování otázek a jejich sledu jsme se inspirovali mimo jiné některými základními kriminalistickými postupy. Ne proto, že bychom chtěli zpovídané vyslýchat, ale proto, abychom byli schopni vidět jejich reakce − a čtenářům je zprostředkovat − i v situacích, kdy odpovídají krátce, případně odpovídat nechtějí. Na což mají v tomto rozhovoru právo. Často to nemá na rozhovor vliv. Někdy to ale vytvoří velmi zajímavé vedlejší efekty. Jako třeba v tomto případě. Michal Hrdlička s námi byl během rozhovoru v místnosti. Choval se zcela profesionálně, do rozhovoru nijak nezasahoval ani se ho nesnažil ovlivnit. Přesto ho Karolína Plíšková několikrát vyhledala během odpovědí očima. Snad aby se na dálku poradila, ujistila, vyhledala oporu podobně, jak je zvyklá na kurtu. Stalo se to několikrát. A vždy během osobních otázek. Troufám si říct, že jejich vztah je velmi intenzivní.
23. Popište mi prosím váš běžný den během tréninku.
Já mám většinou dvakrát denně tenis, hodinu a půl dopoledne a hodinu a půl odpoledne. Plus nějaké fitko, kondiční cvičení… Program se hodně liší podle toho, jaký je následující turnaj či ve které části sezony právě jsme, kolik mám odehráno zápasů atd.
24. Kolik lidí kolem sebe si hráčka jako vy vlastně platí?
Kolik chce. Je to různé. Znám hráčky, které jsou druhé třetí na světě a jezdí celý život po turnajích jen s trenérem. Já mám kolem sebe dva lidi minimálně. A do toho nepočítám svého přítele, ten tam je dobrovolně… Ale mám trenéra a kondičního trenéra.
25. Proti které hráčce světové špičky se vám hraje nejlépe a proti které nejhůře?
No, nejhorší bilanci mám s Agnieszkou Radwańskou. S tou jsem ještě nevyhrála ani set. A nejlépe se mi hraje s Garbine Muguruzaovou, je to vítězka dvou grandslamů, ale její hra mi z nějakého důvodu vyhovuje.
26. Která vaše aktivita mimo tenisu je vám nejpříjemnější?
Já docela ráda spím, vzhledem k tomu, že mám dost nabitý program, tak je mi to příjemné. Baví mě nakupování. Ráda jsem s rodinou a ráda chodím na ryby.
Na ryby? Vážně na ryby? Jen si představte světovou tenisovou jedničku na rybách. Není to skvělé?
27. Pokud vím, v rodině jste všichni tetovaní, a to velmi podobně. Dohodli jste se na tom, jak se necháte potetovat?
My jsme se nedohodli, ale nějak to vyplynulo. Přišel s tím táta. Mamku do toho nějak zblbnul, ta asi moc nechtěla, ale šla. A já se sestrou jsme se dohodly v patnácti, že půjdeme taky. Asi proto, že jsme to viděly u rodičů.
28. Nechala jste si vytetovat iniciálu křestního jména vašeho přítele. Není to trochu nebezpečné?
Takhle o tom nepřemýšlím, to bych nemohla nic. A on má moje taky.
Neptal jsem se Michala Hrdličky, kde má vytetované písmeno on, ale pokud se dá věřit fotografiím v bulváru, Karolína ho má na takové té na ženách přitažlivé části boku… nebo jak to říct.
29. Kdo jsou vaše nejlepší kamarádky v tenisu, může-li ve vrcholovém sportu opravdu existovat přátelství?
Pravé přátelství v tenisu není. Můžete nějak komunikovat, ale to, že se prostě jednou za čas na kurtu potkáte, ten vztah logicky naruší. Myslím, že pokud tam mám nějakou kamarádku, tak je to moje ségra. S tou by nám ten vztah asi nenarušilo ani to vzájemné utkání. I když jsme spolu dlouho nehrály.
30. Liší se vaše mentální nastavení, když hrajete individuální turnaj a Fed Cup?
Teď asi ne. Obecně jsem u Fed Cupu nahecovanější, je to hodně sledované, je tam hodně diváků. Takže tam se asi víc snažím. Ne že bych se na jiných turnajích nesnažila, ale ten tlak okolí tam je.
31. Proč mají tenisté před podáním někdy tak komické motorické rituály?
Já bych řekla, že je to nějaký tik. (smích) Já nic takového, pokud vím, nemám, rozhodně ne vědomě.
32. Jste pověrčivá, a jestliže ano, jak se to projevuje?
Snažím se nebýt, ale občas jo. Třeba když se vyhrává, tak se chodí celý týden na večeře do jedné restaurace a tak. Ale snažím se to moc neřešit, to bych pak musela myslet jenom na to.
33. Díváte se na své zápasy zpětně v soukromí? Co si u toho myslíte?
Na některé se dívám. A někdy jsem dost zklamaná, jak vypadám. (smích) Podle některých lidí vypadám strašně otráveně a bez emocí. Ale snad se to lepší.
Ženy to skutečně nemají jednoduché. Nestačí, aby hrály skvěle tenis, ještě se po nich chce, aby při tom vypadaly dobře…
34. Jsou podle vás ženy v tenisu placeny odpovídajícím způsobem?
Ano.
35. Pivo, nebo víno?
Pivo.
36. Gin, nebo whisky?
Nic.
37. Manolo Blahnik, nebo limitovaná edice Nike kecek?
Nike kecky.
38. Láska nebeská, nebo Batman?
Láska nebeská.
39. Steak, nebo salát?
Nic.
40. Supersport, nebo luxusní SUV?
(Přemýšlí.) Supersport.
41. Týden na nákupech v New Yorku, nebo týden v Karibiku?
Tyjo, tak to je těžký… týden v Karibiku.
42. Federer, nebo Nadal?
Nadal.
43. Djoković, nebo Murray?
Murray.
44. Party s Pharrellem Williamsem v Monaku, nebo koncert Michala Davida se známými v Praze?
Party v Monaku.
45. Zeman, nebo Babiš?
Zeman.
Karolína významně zaváhala jen u toho Karibiku. Ale jinak jsou to znovu odpovědi někoho, kdo nic nepředstírá a na nic si nehraje. Což je na současné světové jedničce příjemné.
46. Jakou písničku jste si naposledy zpívala nahlas?
Monika Absolonová. Najednou.
47. Kdy jste měla naposledy opravdu strach?
Já mám pořád strach. Každý den. Z něčeho.
Tahle odpověď vůbec nezapadá do obrazu bezstarostné Karolíny. Možná proto ty pohledy směrem ke svému příteli.
48. Míváte chuť něco rozbít?
Asi raketu. Teď se to zlepšilo, ale rozbiju jich pořád tak deset za rok.
49. Máte nějakou část svého těla významně pojištěnou, a pokud ne, jakou byste si pojistit nechala?
Nemám. A nepojistila bych si nic.
50. Víte, kolik máte momentálně u sebe peněz?
Jo. Nic.
51. Proč tolik tenistů v poslední době skrečuje své zápasy?
Nemyslím si, že by se to dělo moc často. Ale obecně, sezona je dlouhá, začínáme v lednu, končíme v listopadu, na odpočinek není moc času. Ale spousta lidí to může snášet i hůř psychicky. Hodně se cestuje, jste dlouho bez domova…
52. Když se ráno probudíte a nechce se vám trénovat, čím se motivujete?
To je těžké. Takových je hodně. Skoro každé. Ale vždycky si nakonec řeknu, že když nevstanu, nemůžu se zlepšit a pak bych nehrála dobře.
53. Jakou největší hloupost jste v životě udělala, i když se později třeba změnila na něco pozitivního?
Tyjo… (přemýšlí) nevím, dál.
Znovu ten pohled na Michala Hrdličku… Nakonec byla odpověď přeskočena spíš proto, že hledat odpověď nebylo Karolíně úplně příjemné.
54. Kam byste mě vzala v Monaku na večeři?
Kam bych vás vzala… vzala bych vás na pláž. Jsou tam dvě restaurace vedle sebe, je to u vody a je tam hezky.
55. Co vás v životě žene vpřed?
Mám svoje cíle, chci vyhrát určité turnaje, a dokud je nevyhraju, tak tu motivaci pořád mám.
56. Jakou poslední knížku jste četla?
Četla jsem naposledy asi… (pauza) ty brďo. Teď si nevzpomenu na název, ale občas si něco přečtu.
57. Proč u tenisu ženy tak často řvou?
Já taky? Ale je tam pár, které to mají přehnané. Třeba Šarapovová. Ale u ní si myslím, že už je to tik. My na kurtu to nevnímáme, ale pro diváky je to nepříjemné.
58. Se kterou hráčkou na okruhu byste chtěla hrát pořád?
Třeba s Kontaovou nebo právě s Muguruzaovou. Neříkám, že bych neprohrála. Ale hraje se mi s nimi dobře.
59. Co vás naposledy dojalo?
Dál.
Asi nejemocionálnější odpověď. Karolína se zarazila, sklopila oči, podívala se na svého přítele a v jednu chvíli to skoro vypadalo, že má v očích slzy. Pak se rozhodla odpověď přeskočit.
60. Kdy jste se cítila nejvíc sexy?
Na Slavíku 2015.
A opět ten pohled. Nutno říct, že v roce 2015 měla Plíšková na vyhlášení Českého slavíka skutečně velmi sexy šaty s hlubokým výstřihem. S Hrdličkou spolu nicméně v té době ještě nebyli. Rozhodně ne oficiálně.
61. Po čem toužíte?
Vyhrát grandslam a do budoucna mít rodinu a hezký dům.
62. Který kus oblečení jste naposledy chtěla tak moc, že jste si ho musela okamžitě koupit?
Já jsem teď dlouho nenakupovala. Takže nevím.
63. S kterou celebritou byste chtěla mít selfie?
Z Česka asi s nikým… Ze světa… je tam pár sportovců. Ale počkejte… vlastně s Gottem určitě.
64. Jaký je největší mýtus, který panuje o tenisu a tenistkách?
Že jsme arogantní. A namyšlené. Což tak v televizi vypadá, ale v osobním životě je to jiné.
65. Co si běžně říkáte, když se vám povede důležitý míček v zápase?
"Pojď" nebo "Dobře".
66. Prosím doplňte větu: Tenis je pro mě…
… práce i koníček.
Makeup: Jana Darmovzalová; Vlasy: Pavel Pampel (salon Heroes) s produkty Kevin Murphy.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
