Sejdou se slepec, ochmelka, propuštěný trestanec a uplakánek, aby zabránili zničení New Yorku. Mají skvělý plán: stačí vyhodit do vzduchu jeden z mrakodrapů.
Když se shrne zápletka očekávaného superhrdinského seriálu Defenders, který je od pátku k vidění na internetovém Netflixu, působí jako nepovedený vtip. Jenže zrovna na humoru tvůrci šetřili.
Tato seriálová paralela k filmové sérii Avengers, za níž také stojí studio Marvel, spojuje několik superhrdinů i úspěšných titulů od Netflixu. Měla to být seriálová událost. Před uvedením na stránkách internetové videotéky dokonce běželo odpočítávadlo, které ukrajovalo dny, hodiny a minuty zbývající do zveřejnění osmidílné řady.
Kde se hrdinové Defenders vzali? Jako první se na Netflixu před dvěma roky objevil "slepec", tedy protagonista seriálu Daredevil. Tento nevidomý právník a samozvaný ochránce New Yorku se schopnostmi ninji ukázal, že superhrdinové mohou mít blízko ke špinavé, realistické kriminálce.
Následoval seriál o soukromé detektivce Jessice Jonesové, která předvedla nadlidskou sílu i slabost pro flámování a tvrdý alkohol. V superhrdinském žánru opět vítaná změna odpovídající snaze dnešních televizí cílit na dospělejší publikum.
Třetí ze samostatných seriálů Netflix věnoval Luku Cageovi. Než se nakrátko stal trestancem, získal si respekt amerických černochů a přízvisko hrdiny z newyorské čtvrti Harlem. Nezranitelný chlapík vloni zosobnil hrdost Afroameričanů i nálady v americké společnosti.
Jenže nakonec se objevil "uplakánek", miliardář s přezdívkou Iron Fist v prvním vysloveně nezdařeném seriálu z celé superhrdinské řady. A bohužel zrovna na něm nyní stojí celá zápletka Defenders.
Boháč s vizáží "hipíka" a kung-fu schopnostmi hned v úvodní scéně narazí na tajemnou šermířku, na kterou nestačí ani jeho žhnoucí pěst, schopná rozlousknout skály. Už v tuto chvíli se blonďatý mladík zatváří, jako by mu rozšlapali hračky. A když v New Yorku začne pátrat po tajemné organizaci, k níž šermířka patří, bohužel má ještě spoustu příležitostí ten výraz ve tváři zopakovat.
Hlavu organizace, jejíž ambice nejsou menší než ovládnout svět, naštěstí s grácií ztvárnila Sigourney Weaverová. V jedné scéně si pozve Newyorské filharmoniky, aby hráli čistě pro její potěchu, a disputuje o tom, kde a proč Brahms kopíroval Beethovena. V tu chvíli divák zbystří: tohle je padouch, na jehož zkázu si stojí za to počkat.
Zato čekání na chvíli, až se čtyři hrdinové setkají a utvoří tým, je nekonečné. Seriál mechanicky skáče mezi jejich jednotlivými příběhy a kdysi komplexní protagonisty redukuje na chodící klišé. S výjimkou Iron Fista, ten je stále stejně otravný.
Během vzájemného oťukávání čtveřice hrdinů se nedostaví zábavné třenice jako ve filmových Avengers či dramatické výměny názorů. Tedy přijde pár políčků a pokus o to druhé, jenže výsledkem jsou jen únavné slovní přestřelky, v nichž dotyční dokola opakují své neměnné pozice.
Superhrdinský seriál bourá New York bez emocí
Prohrou seriálu Defenders je i samotná akce. Když dříve Daredevil vyřídil pár pobudů v temných uličkách, mělo to styl. Když Luke Cage za tónů hiphopové skladby od skupiny Wu-Tang Clan kráčel chodbou a odrážely se od něj kulky gangsterů, byla v tom vedle stylu i spousta emocí.
V Defenders se teď hromadně perou superhrdinové a superpadouši, ale chybí tomu styl, emoce a často i přehlednost. Je hezké, že půlka protagonistů ovládá bojová umění, ale tvůrci jako by rychlým střihem a nevhodným záběrováním chtěli jejich schopnosti co nejlépe zamaskovat. A když v závěrečné bitce začne náhle znít hip hop po pádu jednoho z protivníků na zem, působí to, jako by se mu v kapse omylem zapnul MP3 přehrávač. A co už může být trestuhodnější než zbavit naléhavosti finále, v němž skutečně figuruje pád newyorského mrakodrapu?
Ve světle posledních, nejen z hlediska rozpočtu laciných scén pak chvilka, kdy parta jede metrem a Jessica Jonesová ukradne spícímu bezdomovci plechovku piva, působí jako balzám. Bohužel zdaleka nestačí na to, aby utlumil všechny filmařské bolesti.
Superhrdinský seriál bourá New York bez emocí
