Vincentka brzy oslaví 200 let od chvíle, kdy se poprvé začala plnit do lahví. Kvůli nepodařené privatizaci hrozilo, že dlouhá tradice luhačovické minerální vody skončí. Pak ale stáčírnu v roce 1997 koupila firma Ladislava Šumšala a jeho společníků. Do podnikání s podzemní slanou vodou se pustil v 52 letech. Podnik obnovil, stabilizoval, přišel s novými produkty a v současnosti jeho firma prodává každý rok kolem čtyř milionů lahví Vincentky. Úspěch je vidět i na moderním zařízení rekonstruované stáčírny ve svahu nad luhačovickou kolonádou, odkud Vincentka proudí do světa.

Kde vlastně je ta voda? Přímo tady pod stáčírnou?

Tady pod svahem je Lázeňské náměstí, asi 500 metrů odsud, a tam je náš zdroj. Z něj čerpáme Vincentku sem na kopec a stáčíme ji. Všechny luhačovické vrty, ze kterých se voda používá na lázeňské procedury, jsou v tom prostoru.

Takže všechna luhačovická voda je z jednoho zdroje?

Ano. Luhačovická voda je zbytková mořská voda z třetihor. Když ustoupilo moře a začala se tvořit pevnina, v hloubce kolem jednoho kilometru zůstaly bubliny s vodou, které se postupem času začaly tlačit na povrch. Podle záznamů z konce 11. století se kolem cest spojujících Moravu se Slovenskem objevovaly prameny železitých vod.

Víte, kolik vody tam ještě je?

To nikdo neví, ale všichni doufáme, že je jí dost. Jednou za několik let musí všichni provozovatelé vrtů týden nepřetržitě čerpat. Pak se měří pokles hladiny a čas, za jaký vystoupá hladina na původní úroveň. Síla a tlak tam pořád jsou, protože dokážou hladinu vytlačit na původní úroveň.

Říkal jsem si, jak je možné, že Vincentku nikdo nechce? Tady musí být nějaký vážný problém. Dodnes jsem jej ale neodhalil.

Takže voda se vrací na původní úroveň stejně rychle jako dřív?

Ano, ty časy jsou zatím vyrovnané a nevykazují výrazné odchylky.

Jak se podniká s něčím, co není vaše, ale patří to státu?

Je to národní bohatství podobně jako uhlí, takže musíme respektovat pravidla hry. Český inspektorát lázní a zřídel kontroluje provozy všech minerálních vod a vydává li­cence a podmínky, za jakých to můžeme dělat. Svázanost se státem je tedy poměrně úzká.

Platíte za licenci?

Zatím ne. Je to ale otázka času, než se stát rozhodne to zpoplatnit. Firmy, které čerpají a plní běžné minerální vody, už za to platí, nejsou to ale žádné vysoké částky. U léčivek možná ještě nějakou dobu vydržíme.

Co kdyby chtěl Vincentku stáčet někdo další?

Teoreticky je možné všechno, ale prakticky by to asi nešlo. Zdroj je jeden, ostatní vrty jsou licenčně svázány k použití pro lázeňství a podle mého názoru už tady není víc prostoru. Za těch 20 let jsem se nesetkal s tím, že by někdo chtěl otevřít nový vrt a stáčet vodu. Stát tady hraje docela rozumnou roli.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Ekonom a bývalý ligový fotbalista koupil Vincentku v roce 1997. Podnik se stomiliononovým obratem nyní prodává 4 miliony lahví Vincentky ročně.
  • Kvůli potížím s evropskou legislativou se luhačovická minerálka nemůže prodávat v zemích EU, vyváží se jen na Slovensko.
  • Velikost trhu je pro Vincentku podle Šumšala historicky daná, firma nechce expandovat, ale udržovat mírný růst.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.