Demokracie žije ze sporů a diskuzí o správné cestě, říkal bývalý německý prezident Richard von Weizsäcker. AMO proto společně s dalšími partnery uspořádala pět debat k německým a rakouským volbám - v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích a Brně. Co si z diskuzí v metropoli a regionech na závěr odnášíme?

Poučení první: není pravda, že politika nezajímá mladé lidi. Bezkonkurenčně nejstarší účastníky jsme měli v Praze, kde je politických debat tradičně jako máku.

V ostatních městech přišli zejména studenti. Nejvíce – asi čtyři desítky - jsme jich přilákali v Českých Budějovicích. Naše publikum bylo vesměs vlídné a pozorné – ale také nápadně tiché. Navzdory aktivním moderátorům, kteří se ze všech sil snažili vtáhnout do děje všechny přítomné, probíhala diskuze zejména mezi odborníky na pódiu.

Plyne z toho poučení druhé: ani Češi, kteří obětují volný večer na diskuzi o politice, zpravidla nepotřebují sdílet svůj názor s ostatními. Neznamená to, že jej nemají – jen si jej rádi nechávají pro sebe, maximálně pro své blízké. Nejedná se sice o reprezentativní vzorek populace. Nicméně pocit, že se lidé zdráhají veřejně vyjádřit svůj postoj, nebo jen položit jednoduchou otázku, přesto přetrvává. Zdrženlivost je o to překvapivější, že jsme sami letos volili nový parlament a názory, hesla a argumenty na nás doslova pršely ze všech stran. Stojí za tím stud a strach jít s kůží na trh? Odnášejí si jej mladí Češi stále ještě ze školních lavic a univerzitních poslucháren?

Těžko říci. Poučení třetí každopádně zní: skutečná a vícestranná výměna názorů v Česku nevzniká jen tak automaticky. Příjemné prostředí ani zajímaví hosté nestačí, je třeba vytvořit zvláštní podmínky. Osvědčily se nám interaktivní prvky jako průběžné hlasování publika. Přemýšlet se jistě dá i o tradičním rozdělení mezi pódiem a posluchači. Na bourání bariér ale stále nejlépe funguje jeden osvědčený prostředek - humor.

Nejlepší atmosféra panovala tam, kde se moderátor i řečníci dokázali v záplavě vážných témat přeladit na trochu lehčí notu. Kde se zvládli povznést nad fundovanou věcnost, použít vtipné přirovnání a zasmát sami sobě. Kde se nebáli opustit komfortní pevnost z čísel a faktů, být trochu uvolněnější a osobní. Pokud udělali vstřícný krok oni, publikum je následovalo. Výsledkem byl pocit, že politika není jen nuda nebo špína, ale skutečně veřejná věc, která se týká nás všech bez ohledu na různé postoje a názory. I když se o ní zrovna nehlasuje v Česku, ale „jen“ velmi blízko za našimi hranicemi.   

V debatách přišly na přetřes možné vládní varianty v Berlíně i Vídni, další vnitropolitický vývoj obou zemí, jejich role v Evropské unii, vzestup pravicově populistických stran i dopad voličských rozhodnutí na další vývoj bilaterálních vztahů s Českou republikou. Účastníci projevili zájem o další politický osud Angely Merkelové, důsledky pravděpodobné účasti rakouských Svobodných na vládě, o pozapomenuté téma takzvaných Benešových dekretů, které nedávno znovu oživila německá AfD, o budoucnost jednání „jamajské“ koalice CDU/CSU, FDP a Zelených i o perspektivy vývoje německé ekonomiky. Mnozí ještě po ukončení oficiální části zůstávali a v menších kroužcích probírali nuance a podrobnosti, na které se během velkých diskuzí nedostalo. Možná se již příště inspirují těmi odvážnějšími - a osmělí se sami promluvit před plným sálem.

Zuzana Lizcová

Autorka je analytičkou Výzkumného centra AMO

Text vznikl v rámci projektu 2017 Elections in Europe – Rise or Fall of Populism?, který realizujeme ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung, kanceláři v Praze, a který je spolufinancován v rámci programu Evropské unie „Evropa pro občany“. Text vznikl také díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti.

Související