HN: V prostředí záchranné služby se pohybujete přes 20 let. Když srovnáte, s jakým vybavením jste jezdili k pacientům v 90. letech a s jakým teď, v čem je posun?

I ve srovnání se světem u nás měla záchranná služba tradičně velmi vysokou úroveň. Díky vazbám na Petera Safara, otce resuscitace, jehož rodiče byli z Česka, se sem už za komunismu dostávaly informace a nové pohledy velmi rychle. Že by se za posledních 20 let něco zásadně změnilo, co se zdravotnické techniky týče, že by přišlo něco, o čem se nám ani nezdálo, to bych ani neřekl. Veškerá technika je samozřejmě modernější, monitory posílají data do nemocnic, jsou spolehlivější, mají více funkcí. Ale není to nic přelomového.

Dramaticky se však změnily organizační aspekty. Dříve si vrátná napsala adresu na lístek, který předala řidiči, ten zavolal sestře a doktorovi a někam vyjeli. Dnes vše běží po počítačových sítích, přes satelitní navigaci. Objevil se fenomén telefonické resuscitace a první pomoci. Nesmíme zapomenout ani na daleko kvalitnější vzdělávání personálu. Jak lékařů, tak zejména nelékařských pracovníků. Právě na nich ostatně dnes leží hlavní "břímě" zajištění celého provozu záchranné služby.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se