Ještě stále se stanete členy církve tím, že se v Norsku narodíte, ovšem postupný a někdy nárazový odliv členů je znát. Téměř norských 1250 kněží a biskupů již rok nejsou státními úředníky. Bude tzv. Lidová církev znamenat to, že lid bude rozhodovat o všem? Je možné si zvolit odejít pryč od biblického základu?

Po takřka 500letém soužití stát a církev již tolik necítí, že k sobě patří. Uvádí to list Dagen. Top of FormBottom of FormDonedávna obsahovaly programy politických stran pasáže o zvláštním postavení norské luteránsko-evangelické církve jakožto oficiální církve se společenskou úlohou a zvláštním místem v kulturním dědictví. Cítily vůči církvi zvláštní zodpovědnost. Znění byla v r. 2017 zestručněna a upravena, méně se jí slibuje, píše deník Vårt Land. 

Volby do místních církevních rad se konají současně s komunálními a regionálními volbami, kdy mohou členové církve volit své zástupce do církevních a diecézních rad. Naposledy proběhla v médiích kampaň, jež informovala o volbách pod heslem „V církvi je prostor pro mnoho názorů. Připojte se a vytvořte církev budoucnosti.“

V minulých církevních volbách vyhrálo seskupení, jež má za cíl mj. zavést liturgii pro oddávání dvojic téhož pohlaví. Synod rady mladých dokonce prohlásil, že církev musí přijímat lépe osoby odlišné pohlavní totožnosti a jako symbolický čin by se mělo zrušit značení dámských a pánských záchodů. Možná se nad tím pozastavujete a divíte se, že nemají nic důležitějšího na vyřešení.

Jenže tzv. Lidová církev bez lidí? Někteří ruší své členství kvůli tomu, že je kázání a praktiky příliš konzervativní. Jiní tak naopak učinili, poněvadž se praktiky/kázání stávaly příliš liberálními a bezzubými a nesouhlasí s kněži homosexuály/lesbičkami a oddávání dvojic téhož pohlaví. Vidí norskou církev jako zprofanovanou/zkompromitovanou a již ne v souladu s Božím slovem a tím, co učil Ježíš. S jakým bohem se člověk setká v dnešní tzv. lidové církvi? Je to Bůh Bible či Bůh podle přání a chuti lidí, jelikož si neodváží kázat to, co kázávali? Jakým právem se má bez dalšího měnit obsah? Kdyby se mělo měnit vše, aby se nikdo necítil dotčen by víra prý nezůstala, jelikož ta je sama o sobě urážlivá.

Starostové připravují církev na to, že bude mít hlouběji do kapes. Kostely se musí odsvětit a zrušit či alespoň zavírat na zimu, jelikož peníze nestačí na vytápění a ostatní provozní náklady všech kostelů. Počet zaměstnanců církve a jejích rad je omezován. Dosud byla pozice a financování církve chráněna Ústavou, jež zavazovala okresy a ukládá jim povinnosti při sestavování rozpočtů, jelikož stát rozhodl kolik má být kostelů a farních úřadů. Nyní musí biskup v každém biskupství pečlivě přerozdělovat prostředky na činnost.

I tak je spousta kostelů, stejně jako dalších veřejných budov a infrastruktury, jež chátrají. Ve volbě mezi renovací kostela a školy vyhrává zpravidla škola a má-li se stavět nový domov důchodců nebo kostel, obvykle je to onen první případ, co dostane přednost. Přitom stát poskytuje finanční podporu/dotace všem církvím, a to rostoucí měrou církvím, jež jsou běžnému Norovi cizí, jako katolické církvi a muslimským obcím, a to navzdory opakovaným odhalením rozsáhlých podvodů mj. s počty členů.

Církev se prý musí stát atraktivnější a uzavírat více obchodů, aby na sebe vydělávala např. na pronájmu kostelů na koncerty. Norská ministryně kultury a církví žádá církev, aby sháněla sponzory. Ve Švédsku i Dánsku financování prostřednictvím poplatků členů oslabovalo členskou základnu i samotné hospodaření. To, že Norové mají hodně hodně peněz ještě neznamená, že je mnoho těch, jež je ochotno je investovat zrovna do církve. Má-li být církev pro všechny na celém území, musí být bezpečně zakotvena v předvídatelném financování. To se nedá spoléhat na sponzorství a bezplatnou, dobrovolnou práci.

Ať jsou důležitou součástí norského kulturního dědictví a stabilizujícím článkem místních komunit, tak kostely již nejsou dostatečně in, v kurzu jsou naopak mešity. V naší nové době necháváme povyšovat jiná náboženství, zatímco uzavíráme vlastní boží příbytky a vřele objímáme Islám, přitom se nechávají původní křesťanské církve na Středním východě, na něž útočí islamisté, živořit a zanikat.

Funkce církve jako týmu pohotově vypořádat se/čelit místním krizím utěšováním a mezilidskou pomocí je pro mnoho okresů důležitá. Avšak hlavním důvodem, proč jsou obřady jako křest, konfirmace, sňatek a pohřeb v kostelech, ale také účast o svátcích stále ještě populární, je především odkaz a dodržování tradic, ne proto, že by na kázání a další rituály nahlíželi jako na pravdu. 

Na co je nauka o spáse, křest a evangelium, stačí-li jen, aby se lidé chovali přirozeně, aby nebyli hříšníky? Někteří tvrdí, že kněži a biskupové jsou ve svém chápání obsahu církve natolik zpolitizovaní, jako kdyby to bylo přes kopírák některé z levicových či liberálních stran. Jak říkali prostřednictvím listu Dagen studenti teologie, „přejeme si více svobody v církvi. Kéž bychom měli biskupa, jenž prohlásí: Nyní je povoleno vše.“  Může Lidová církev existovat při zachování toho obsahu, jenž jí propůjčili apoštolové?

Pokud nebude církev dost inovativní a průkopnická v úsilí o nové projevy a vyjadřování se, jestli nebude dost odvážná a nepůjde napřed a pokud nebudou mít dost prostoru pro vlastní kreativitu, odejdou do ostatních církví: Studenti teologie a někteří kněží volají po akcích a opatřeních.

Seznam toho, co se již nesmí kvůli tomu, že Norsko již je multikulturní zemí, kde se musejí brát ohledy na jinak smýšející, čtěte: muslimy, je dlouho. Vedení mnoha škol již svévolně zrušilo projevy Vánoc, jako koledy, vánoční stromek či tradiční bohuslužbu pro žáky a učitele.    

Od roku 2018 mají občany oddávat starostové či místostarostové, nicméně ještě ne v kostelech, nýbrž při necírkevních obřadech, a vypadá to, že pouze v pátek. Dosud se tak dělo u soudů. Mnoho starostů je proti reformě, jež souvisí se slučováním okresů a jejich funkcí.

Nelze se zavděčit všem, také proto je norská církev rozštěpená v mnoha otázkách, vč. jejího místa v životě každého občana. Kritická vůči dění ve společnosti, bezpečný přístav, úslužná, vřelá, otevřená, pestrá, vymezující se, zahrňující, s jasnými postoji, misionářsky snaživá, aby se lidé obrátili na víru, bohatá na tradice, všestranná, štědrá, zaujatá, vyzývající, plná předsudků, úzkoprsá... Mínění občanů o církvi se liší člověk od člověka.

Související