Na začátku léta 2013 připravili Íránci světu překvapení. Už v prvním kole zvolili prezidentem Hasana Rúháního. Reformátora, který v kampani prosazoval více občanských svobod, méně cenzury, ekonomické reformy a hlavně dohodu s Evropou a Spojenými státy o jaderném programu. Česko jeho nástup nevnímalo tak intenzivně, žilo aférou tehdejší šéfky Úřadu vlády Jany Nagyové, pro kterou si 13. června přišli do Strakovy akademie policisté v kuklách a odvedli ji v poutech. To se stalo jen několik hodin před Rúháního zvolením. Také současné události v Íránu − krvavé protesty, při kterých zemřelo na dvacet lidí − jsou z českého pohledu ve stínu domácí politiky.

Očekávání a zklamání

Rúhání sliboval Íráncům lepší život, když skončí sankce, které svět na islámskou republiku uvalil kvůli jejímu odmítání podrobit svá jaderná zařízení mezinárodní kontrole. Sám stál několik let v čele íránských vyjednavačů a dohoda, na kterou Evropská unie a Spojené státy i přes nesouhlas Izraele kývly v červenci 2015, je jeho životním politickým dílem. Jednou bude jeho politickým pomníkem. Ale co na něm bude napsáno? Úspěšný otec íránských ekonomických a politických reforem, nebo další neúspěšný zoufalec, který se pokoušel změnit něco, co změnit nelze?

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se