Miloš Zeman je notoricky známý svým citem pro výběr nejbližších spolupracovníků. Ať už to bylo v jeho vládní partě, nebo v té současné, hradní. Pánové Mynář a Nejedlý budiž toho příkladem.

Jejich neochotu poskytovat informace nelze vnímat jinak než jako aroganci vůči lidem této země. Nebo se máme domnívat, že tajnůstkářství je nutné, aby se "něco" neprovalilo? Kdyby se pohybovali v soukromé sféře, v pořádku. Oni jsou však jednak placeni z veřejných peněz, tedy aspoň o Mynářovi je to známo, a hlavně, pohybují se v nejbližším okolí hlavy státu. To je pádný důvod pro jakousi transparentnost. Což však oba pány nezajímá.

Po volbách jsme viděli kolem prezidenta další tváře. Pana Okamuru, který se postavil do role hlasu ponížených, méně úspěšných spoluobčanů. Přetaví vztah se Zemanem v pomoc slabším? Pan ředitel ČEZ Beneš se evidentně přišel za Zemana schovat před Andrejem Babišem. Milan Chovanec potřebuje Zemana pro svou hru o vliv v ČSSD. Mediální magnát Soukup na exkluzivním přístupu k Zemanovi buduje divácký kmen své televize.

Jaké hry spolu pánové hrají? Kdo se ještě zúčastní? Jaké mají motivace a co je spojuje? Čtěte nejen aktuální Ekonom, ale i čísla příští.

Citát týdne

Miloš Zeman byl podruhé zvolen prezidentem. Uspěl s výsledkem 51,4 procenta. Jiří Drahoš obdržel 48,6 procenta hlasů.

Český statistický úřad

Související