Nejvyšší kontrolní úřad dlouhodobě poukazuje na příliš složitý a nepřehledný zákon o dani z příjmů. Mezi nejslabší místa zákona patří i bezpočet výjimek, které komplikují život nejenom plátcům, ale i správcům daně. Právě tyto důvody pravděpodobně vedly ministerstvo financí k přípravě nového zákona, od kterého si současná ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) slibuje významné usnadnění výběru této daně. Ministryně rovněž deklaruje, že by nový zákon měl být postaven na pevnějších teoretických základech a měl by být oproti stávajícímu zákonu ve svém jádru více odolný vůči politickým změnám.
Zastavme se ale na okamžik u toho, co by zavedení nového zákona přineslo. Zamysleme se nad tím, jak vysoké náklady by to pro českou ekonomiku znamenalo. Kolik pracovníků finanční správy by se muselo přeškolit? A co teprve účetní, daňoví experti, pracovníci finančních oddělení, podnikatelé a běžní občané? Kolik času a peněz zabere seznámení se s novým zákonem a vychytání jeho počátečních "porodních bolestí"? Kolik času zabere soudcům, než budou schopni rozhodovat v soudních řízeních alespoň tak jako doposud?
Českému prostředí, a hlavně tomu podnikatelskému, jsou dlouhodobě vytýkány časté změny právních předpisů, na které nejsou všichni zúčastnění připraveni. Myslí si to i podnikatelé dotazovaní v rámci výzkumu Global Entrepreneurship Monitor a odborná veřejnost. Studie ukazují, že existuje nepřímo úměrný vztah mezi náročností administrativních požadavků spojených s výkonem podnikání a mírou podnikatelské aktivity. Velká složitost předpisů a jejich časté změny jsou rovněž předmětem nespokojenosti občanů (dokládá to například šetření Centra pro výzkum veřejného mínění). Stejně tak je otázkou, do jaké míry právě složitost norem a bezpočet nejrůznějších výjimek souvisí s mírou korupce, která je dlouhodobě označována za závažný problém české ekonomiky.
Nebylo by tedy vhodnější usilovat o zefektivnění stávajícího zákona o dani z příjmů a odstranění výjimek z něj? Víme už, co od něj čekat. Nemuseli bychom se pouštět do zavádění nového zákona, který nám všem může život ještě více zkomplikovat. Pomysleme na všechny ty zdroje vynaložené na tak významnou celospolečenskou změnu a pokusme se představit si, co všechno by se za ně mohlo jinak pořídit a uskutečnit.
Co kdybychom právě tyto prostředky vyhradili za účelem zjednodušení stávajícího zákona a zavádění větší míry digitalizace nejen finanční správy? V těchto ohledech se máme co učit z evropských příkladů dobré praxe. Mezi ně patří například Estonsko, které dlouhodobě dominuje mezinárodním žebříčkům porovnávajícím národní daňové systémy, jak dokládá například International Tax Competitiveness Index.
