Auta z dob socia­lismu, která bylo ještě před deseti lety možné koupit za odvoz a basu piv, se v poslední době stala žádaným zbožím. Nostalgie žene jejich hodnotu do nečekaných výšin. A tak se kolem nich roztáčí nový byznys.

Východoevropská auta z doby před rokem 1990 pomáhají uživit renovační dílny po celé republice. Vsadilo na ně několik nových soukromých muzeí, například Retroautomuzeum Strnadice, Muzeum socialistických vozů Velké Hamry a Automuzeum Terezín; expozici pod názvem "Pozor, zákruta!" letos otevřelo i Technické muzeum v Brně. Pulty knihkupců zaplnily publikace o dějinách motorismu v někdejším východním bloku. Přibývá srazů, výstav a jízd, při nichž lidé obdivují třeba staré vozy Tatra 603, "spartaky" či "embéčka", přičemž zároveň utrácejí za pohlednice a suvenýry. Majitelé tato auta poskytují za úplatu filmařům, na svatby i společenské akce. V Tanvaldu dokonce vznikla retroautopůjčovna.

Dobré škodovky se vracejí

S těmito vozidly a jejich díly se čile obchoduje, a to nejen prostřednictvím individuální inzerce, nýbrž i na profesionální platformě.

Stále více pronikají na specializované internetové stránky, jako je Ráj veteránů, ale také do kamenných obchodů. A protože je u nás největší hlad po tuzemských automobilech, někteří obchodníci vyhledávají staré škodovky v zahraničí, zejména na Balkáně, a dovážejí je do České republiky.

Důvodem je růst poptávky a ceny. Jestliže před pěti lety se zachovalá Škoda 110 R Coupé dala sehnat za 150 tisíc, dnes si zájemce musí připravit 250 tisíc korun.

O více než 60 procent vzrostla od roku 2013 také cena nástupnického modelu Škoda Rapid: dnes se pohybuje kolem 130 tisíc.

Z nejběžnějšího auta cenný kus

Růst hodnoty se však netýká jen sportovních a luxusních modelů. Sedany řady Škoda 105/120 byly ještě na přelomu století nejrozšířenějšími automobily v České republice. Tvrdilo se, že z nich sběratelské kousky nikdy nebudou, protože jich tu je moc, a navíc jde o zcela obyčejná auta. Výjimečně udržovaná, nehavarovaná Škoda 120 stála ještě před pěti lety jen okolo 30 tisíc korun. Dnes za ni majitelé chtějí přinejmenším 80 tisíc.

Důkladná renovace veterána trvá i rok, vyplatí se proto jen u atraktivních modelů.

Mototechna Classic ze skupiny Aures Holdings (dříve AAA Auto) nabízí mimořádně zachovalé sedany řady Škoda 105/120 z 80. let v ceně od 90 do 110 tisíc korun. Za předchozí model Škoda 100 přitom firma požaduje 110 až 160 tisíc korun.

Jak uvádí autor projektu Mototechna Classic Stanislav Gálik, podíl "východních aut" v nabídce by měl činit zhruba 50 procent. Druhou polovinu tvoří exkluzivní vozy sportovních a amerických značek. Firma plánuje, že v letošním roce vytvoří zásobu přibližně 50 investičních au­tomobilů. "Odhadujeme, že při stabilní nabídce 50 kusů prodáme 20 až 30 sběra­telských vozidel ročně, z toho polovina budou východní modely," upřesňuje Gálik.

Šance pro první majitele a dědice

Během prvních týdnů ostrého provozu vykoupila Mototechna Classic 17 takových aut a prodala jich 8. Byla mezi nimi kupříkladu Volha 21 z roku 1961 za 305 tisíc korun či Škoda Favorit s nájezdem pouhých 17 tisíc ki­lometrů za 110 tisíc korun. Na počátku autobazar sám vyhledával vhodné "východní" vozy v tuzemské inzerci, nyní již jejich majitelé přicházejí také sami.

Nejatraktivnější jsou podle Gálika auta v autentickém stavu, s originálním čalouněním a původním lakem, klidně i se silnější patinou, ale s jasnou historií a bez zásadnějších oprav.

"Renovace jsou stále dražší," vysvětluje Gálik. Je obtížné sehnat specialisty a cena jejich práce ustavičně roste. Například nový lak už vychází na téměř 100 tisíc korun.

K tomu je zapotřebí přičíst chromové části, čalounění a podobně.

Důkladná rekonstrukce, která někdy trvá i rok, se proto vyplatí jen u atraktivních a ceněných modelů, jako jsou Tatra 603 či kabriolet Škoda Felicia.

"Například Škodu 100, kterou lze v horším stavu koupit za 50 tisíc korun, by se renovovat za 150 tisíc zatím nevyplatilo, protože výsledná částka by výrazně převyšovala tržní cenu auta," glosuje
Gálik.

Firma chce proto zákazníkům nabízet vozidla, která žádnou zásadnější investici nevyžadují a lze je ihned používat. "Byla by škoda nechat je zahálet v garáži, člověk by si je měl kupovat pro radost a občasné svezení," tvrdí ředitel Gálik.

Největší naději na výkup mají přitom automobily s dobovou dokumentací a původními poznávacími značkami.

V úvodní fázi bude firma taková auta nabízet pouze v pražské prodejně. Nakupovat je ale hodlá rovněž na ostatních pobočkách. "Zajistit můžeme i mobilní výkup, kdy si výkupčí přijede prohlédnout auto přímo k vlastníkům," líčí Gálik.

Na vlnách nostalgie

Od spuštění nabídky klasických vozů zaznamenaly webové stránky Mototechny obrovský růst návštěvnosti.

Souvisí to s tím, že lidé při jejich prohlížení vzpomínají na dobu, kdy se v nějaké staré
škodovce či žigulíku vozili.

Gálik ovšem věří, že nabídka zaujme také dostatek skutečných zájemců o koupi: coby alternativní forma investice jsou historické vozy jednou z nejzajímavějších možností, protože zároveň přinášejí zábavu.

Vyhledat vhodného veterána není pro laika jednoduché.

Stojí to spoustu času, a navíc je nutné počítat s riziky skrytých vad či uměle nadsazených částek, které odborníci dokážou eliminovat. "Zatímco u běžných ojetin odmítáme 65 procent nabízených vozů, u aut, která by mohla mířit do Mototechny Classic, se pohybujeme kolem 95 procent," konstatuje Gálik.

Ředitel Gálik přitom počítá s tím, že některá vykoupená klasická auta si na nového majitele budou muset počkat třeba i rok. Nelze předpokládat, že se prodají tak rychle jako běžná ojetá či zánovní. Firmě to ale nevadí, protože ceny starých automobilů obecně rostou, takže v dlouhodobějším horizontu nemůže prodělat.

Za veterány do Strnadic

S automobily někdejšího východního bloku spojil život i Libor Kucharski. Podnikat začal už na začátku 90. let, kdy na ČVUT studoval obor konstrukce automobilů a zároveň si otevřel vrakoviště. Když získal inženýrský diplom, začal se byznysu s auty věnovat na plný úvazek. Jeho firma Auto S.V.A. nyní nabízí nejen ekologickou likvidaci, ale působí také jako autoservis, pneuservis a odtahová služba, zabývá se přestavbami na LPG, restaurováním starých aut a dodávkami náhradních dílů pro limuzíny Tatra 613.

Vedle toho vlastní Kucharski již zmíněné Retroautomuzeum na Benešovsku. Návštěvníci si tam mohou prohlédnout 170 vozidel z období od roku 1945 do 90. let minulého století. Přestože muzeum, které Kucharski otevřel v areálu někdejšího zemědělského družstva v roce 2015, funguje bez jakýchkoli dotací a nemůže si dovolit investovat do drahé propagace, zájem roste. "Loni přišlo 10 tisíc návštěvníků a letos cítíme další oživení," říká Kucharski, z jehož sbírky pochází 90 procent vystavených automobilů.

"Auta sbírám od začátku svého dospělého života," podotýká Kucharski. "Po revoluci nastalo období, kdy se lidé automobilů z doby socialismu, někdy i pěkných, bez nostalgie zbavovali," připomíná podnikatel, jehož auta si "zahrála" v mnoha filmech a televizních pořadech, například v Českém století.

Kdo se čím inspiroval

Cílem majitele muzea je ukazovat spletitý technický vývoj, licence, inspirační zdroje a širší souvislosti. Návštěvníci mohou ve Strnadicích obdivovat především auta východního bloku včetně některých modelů, které se do Československa oficiálně nikdy nedovážely − například ukrajinský ZAZ Záporožec, ruský Iž, polské vozy Syrena či Polonez, poslední východoněmecké modely Wartburg 1.3 či Trabant 1.1.

Nechybí však ani západní auta, která byla na československém trhu k dostání, byť v omezeném množství.

Třeba Renault 4CV, Hillman Minx, Saab 96, Austin Allegro, Daewoo Racer a další.

Vzácností je Toyota Corona z 60. let: Československo patřilo k prvním evropským zemím, do kterých se vozy Toyota dovážely, ale zdejší corony po roce 1989 většinou zamířily do Německa, protože tam mezitím nabyly značné sběratelské ceny. Zůstalo jich tu jen několik kusů.

Po škodovkách a tatrovkách s motorem vzadu roste poptávka také na Západě, a to i na druhém břehu Atlantiku.

Současná domácí retrovlna přišla právě včas, aby podobný osud nepotkal také některá donedávna docela běžná tuzemská auta.

Po škodovkách a tatrovkách s motorem vzadu totiž roste poptávka také na Západě, a to i na druhém břehu Atlantiku. Někde jsou tato vozidla považována za raritu, jinde za poslední opravdová auta, jejichž řidič ještě musel umět řídit.

Konkurence na trhu přibývá

Výrazné oživení zájmu o "socialistická" auta má však za následek také větší soupeření na trhu. Kucharski vzpomíná, že donedávna nabízel filmařům volhu v barvách někdejší Veřejné bezpečnosti jako jediný. Nyní už jich jsou k dispozici desítky.

"Konkurence je obrovská, producenti někdy nabízejí jen dva tisíce korun za den filmování, přičemž vůz jim musíte přistavit až na místo, takže se to přestává vyplácet," podotýká podnikatel. Jeho muzeum je však stále celkem výjimečné tím, že návštěvníkům nabízí po dohodě možnost projížďky, byť obvykle jen na sedačkách pro spolujezdce. I takový zážitek přitom může být impulzem k tomu, aby se člověk rozhodl, že si obdobný stroj pořídí.

"Zájem o koupi vozů z doby socialismu bude trvalejším jevem," domnívá se Kucharski. Tuto vlnu podle něj ženou zejména úspěšní podnikatelé ve věku kolem 50 let, kteří si vozem, jenž jim připomíná dobu dětství a mládí, chtějí udělat radost.

Favorit je nový hit

Podle Vítězslava Kodyma, tiskového mluvčího společnosti Škoda Auto pro oblast klasických vozů, lze zároveň sledovat klesající zájem o předválečné modely. "Souvisí to s vysokými časovými a finančními nároky na jejich renovaci i se skutečností, že předválečné výrobky se hůře řídí a vyžadují značný cit pro techniku," soudí Kodym. "Naopak zájem o poválečné typy rapidně roste. Řada lidí si plní dětské sny, jiní chtějí mít auto, ve kterém se před třiceti lety učili řídit," dodává Kodym s tím, že mladoboleslavská automobilka − pokud lze údaje v archivu dohledat − poskytuje zájemcům oficiální ověření původu vozidla.

"Ukazuje se, že zejména za vozy, které se od nejmasovější produkce odlišují provedením karoserie či výbavou, jsou kupující ochotni platit částky, které byly donedávna absolutně nemyslitelné. Tento trend nyní nastupuje i u prvních favoritů, pokud jsou v perfektním stavu," říká Kodym.

Související