Potřebuje eurozóna svůj exitový článek 50?

Poslední tři roky si evropské státy užívají tak levných peněz, že to nemá v moderní historii obdoby. Platí to i o státech, které věřitelé považují za problematické. Tedy v první řadě o Itálii, zemi, z níž její velikost v kombinaci s ohromným dluhem dělá nejnebezpečnější rozbušku potenciálně schopnou otřást eurozónou. Nebo ji i zničit, říkají skeptikové při pohledu na plány nestandardní koalice, která se v Římě právě dává dohromady.

Plány rodící se vlády a ještě radikálnější nápady, které z návrhů "unikají", jsou totiž se současným uspořádáním eurozóny neslučitelné. S dlouhodobým přežitím měnového bloku ale nejde dohromady ani současná situace, kdy ekonomika některých členských států dlouhodobě stagnuje, životní úroveň tamních obyvatel na tom není o moc líp a břímě dluhů je přitom tíží víc a víc.

Receptů, jak z toho ven, je víc než členských států eurozóny. Médii už proběhla třeba idea Hnutí pěti hvězd, které by rádo, aby Evropská centrální banka italské dluhopisy, nakoupené v rámci snahy změkčit měnové podmínky v eurozóně, jednoduše zrušila a peníze nechtěla zpět. Jde o 250 miliard eur (skoro 6,5 bilionu korun), což by dluh Itálie v poměru k HDP snížilo o deset procentních bodů, takže by se hned dalo lépe utrácet.

Zjevně nerealistické plány, jejichž uskutečnění by znamenalo otevřenou monetizaci dluhu, a tedy prolomení jednoho z nejsilnějších tabu měnové politiky, vyvolávají protitlak. Jeho projevem je i dopis 154 ekonomů otištěný v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung. Volá po tom, aby politici připravili pravidla, která by umožnila státu platícímu eurem vyvázat se z měnové unie. "Eurozóna potřebuje procedury, podle nichž by se řešil bankrot států a jejich odchod," stojí v dopise.