Klima ovlivňuje život lidské společnosti a sucho v Indii může mít fatální důsledky nejen pro tamní populaci, ale i pro Česko. Protože vše souvisí se vším a nevyzpytatelné počasí ve vzdálené zemi může odstartovat − jak varuje geolog, klimatolog a publicista Václav Cílek − hlad, masové migrace a politický neklid, které se přeženou celým světem. Proto připomíná, že vstupujeme, stejně jako celý kapitalismus, do období velké nejistoty. Lidé by z toho měli vyvodit praktické závěry a přichystat se, že civilizace, na jejíž pohodlí si zvykli, může na čas zkolabovat. Pak nezbude než se starat o sebe a svoji rodinu, přičemž štěstí bude nahrávat připraveným.

Lidé rádi jezdí k moři, teď se zdá, že máme na čas subtropy i tady. Máte z toho radost?

Patřím k těm, kdo opravdu prožívají, co se děje s lesem, počasím či krajinou. A z toho, co tu nyní máme, jsem celý vyjevený. Před deseti lety dělali antropologové výzkumy u Inuitů a indiánů ohledně počasí a ti jim říkali: už nevíme, co se s ním děje, už ho neumíme odhadnout. Právě to přišlo k nám. Ztrácíme schopnost odhadnout, jaká bude zima, jaké léto. Jen to tak trochu tušíme.

Bude mít s měnícím se počasím problém i byznys?

Hlavně jde o vodu, její dostupnost se do byznysu promítá docela dost. Když v indickém Bengalúru vybudovali velké technologické centrum, tak ho museli nechat zavřené, protože tam neměli dostatečný přívod vody. Spousta dobrých programátorů se hned začala zajímat o odchod do ciziny. Jiným problémem je voda k chlazení jaderných a vlastně také uhelných elektráren. Bez ní se musí odstavovat kapacity na výrobu energie. Nedávno byla zveřejněna zpráva, že v Indii sucho už postihlo 600 milionů lidí a během pěti let jím tam bude ohroženo ještě 21 velkých měst včetně Nového Dillí. Jiná zpráva mluví o tom, že nedostatek vody je také ve třetině z 570 vyjmenovaných světových velkoměst. Mezi nimi je například Londýn, který má malé zdroje, nebo Moskva. Ta jich má poměrně dost, jsou ale často kontaminované.

Co Praha?

Nechci být šiřitelem příliš dobrých zpráv, ale Praha je na tom dobře. Je zásobována z několika zdrojů, máme Káraný, máme Želivku. Ta dnes vykazuje dokonce mírný nadbytek vody a může ji posílat i na Příbramsko či Sedlčansko. Navíc Praha leží na Vltavě a ta je pro ni záložním zdrojem. Jižní Morava naopak tragicky vysychá.

Kde jinde ještě nemají takové štěstí jako Pražané?

Musíte rozlišovat, o jakou vodu přesně jde. Ve Švédsku, aby se v tom politici vyznali, vymysleli index vodní kvality. A ten je v České republice vysoký. Nicméně v již zmíněné Indii se mezi různými kategoriemi hodně rozlišuje. Nějaká voda tam teče z kohoutku, ta ale není moc kvalitní, stačí tak na mytí či splachování a tak. Voda do kuchyně se dodává ve velkém galonovém balení. Teprve pak je voda skutečně na pití, ta se prodává jako minerálka. Ale i když přijedete do Itálie, tak tam třeba v městečku Cinzano v Pádské nížině stojí stánek, aquapunkt. Tam je napsáno, že každý obyvatel si může zdarma načerpat devět litrů vody. Kvalitní čisté pitné vody. Takže vývoj může směřovat k něčemu takovému. A ještě k té Indii: Jde o relativně bohatou zemi dnes víceméně soběstačnou v potravinách. Pokud se tam ale něco stane s monzunem, který pravidelně přináší deště, propuknou sucha a pak začne chybět jídlo pro nějakých 200 milionů lidí. Indie ho nakoupí jinde a ceny potravin po celém světě poletí vzhůru. Dojde k cenovému šoku. Ze statistiky plyne, že se to do pěti či deseti let stane.

Když se v Indii něco stane s monzunem, bude tam potřeba dovézt jídlo pro 200 milionů lidí. A ceny potravin poletí vzhůru.

Kdo na tom pak bude hlavně tratit?

Chudé země, kde lidé za potraviny vydávají kolem poloviny příjmu. Tady je to tak, že se cena obilí podílí na ceně chleba tak z deseti procent. To ostatní je mletí, balení, doprava. Jinde se ale cena pšenice či rýže na ceně výrobku z nich podílí z 50 nebo 60 procent. Třeba v Egyptě, kde na dovozu potravin závisí nejméně 40 milionů obyvatel. Když se jídlo zdraží, dojde k nepokojům, které téměř s jistotou povedou k občanské válce. Pokud půjde o zemi tak chudou, jako je Etiopie, tak tam lidé přes nějakou potravinovou pomoc potichu zemřou. I v súdánském Dárfúru za sebou ti nejchudší doslova zavřeli dveře a zemřeli. V Egyptě ale dojde k politické explozi, která se pravděpodobně vybije na místních křesťanech.

A mnozí odtud utečou.

Migrace je spíše věcí středních vrstev. Když se chcete někam dostat, potřebujete pas, dva až pět tisíc eur. Na migraci musíte mít, úplně chudí nikam neodjedou.

jarvis_5b617ea3498e8cf854dce0c5.jpeg
Foto: Josef Horázný

Nejde asi jen o Egypt.

Určitě ne, a dost o tom už dnes víme. Kolem Země už 14 let krouží dvojice družic Grace a ty umějí sledovat do­plňování podzemních zásob vody. A tak k suchem ohro­ženým oblastem můžeme přiřadit celý Blízký východ a větší část Íránu. Největší problémy a situaci na pokraji občanské války nicméně mají v Afghánistánu a Pákistánu. Tam v patnáctimilionovém Karáčí nemají chudé čtvrti vodu celé týdny a měsíce. Organizované party proto kradou komunální vodu a svádějí ji do vlastních hydrantů. Ty chrání soukromé ozbrojené milice, které jsou napojeny na policii a přes ni na politickou moc ve městě. Takže to tam docela vibruje. V Indii zase už nemají studny hluboké deset, ale 120 metrů, což znamená, že se voda musí čerpat a její cena závisí na cenách energie, která je k tomu nutná.

Jak to vypadá v subsaharské Africe? Vždyť tam leží i přelidněná, dvousetmilionová Nigérie, v níž populace roste.

Jde o oblast, kde se sice zásoby podzemní vody obnovují, ale z klimatických analýz víme, že je periodicky postihují velká sucha. Jednou za několik let v celé západní Africe se stamiliony lidí přichází suché období. Někdy trvá rok, jindy ale může, i když s nějakými výkyvy, trvat pět až sedm let. A tady bych připomenul, že Nigérie už má rostoucí střední třídu.

Takže se dá dovodit, že také z ní mohou do Evropy proudit uprchlíci? Stejně jako z Pákistánu, Indie. A že to nic nezastaví?

Ano. Mohla by je zastavit jen velice důkladná kontrola vnějších hranic našeho kontinentu.

V patnáctimilionovém Karáčí nemají chudé čtvrti vodu celé týdny a měsíce. Organizované party tam kradou komunální vodu a svádějí ji do vlastních hydrantů. A ty chrání ozbrojené milice.

Mnoho lidí ale říká − když to nejde jinak, tak uprchlíky vezmeme. Evropa je chladnější, bohatší a musí pomáhat.

Musíte se ale podívat, kdo to říká. Evropa je klimaticky rozdělena na sever, kde více prší, a na část jižní, která už také vysychá. Řecko, část Bulharska a Rumunska, větší část Itálie, jižní Francie a jižní Španělsko. Většinou jde o oblasti postižené jak klimaticky, tak vysokou nezaměstnaností. Ta sever, k němuž vedle Německa a Nizozemska jako jakási přidružená výroba patří i Česká republika, tolik netíží. Možná proto, že se odtud na onen jih hodně vyváží. V okamžiku, kdy se ekonomika také na evropském severu zadrhne, bude se vstřícností k migrantům konec. A já s budoucí stagnací Evropy počítám. Stačí k tomu málo, třeba právě zdražení potravin, o němž jsme se už bavili. Kvůli němu lidé nebudou mít už takový zájem kupovat spotřební zboží a automobily. Jestli nastanou problémy, tak se začnou hledat ti, kdo za to mohou, kdo na tom profituje a kdo naopak parazituje. Taková je evropská tradice.

Taková může být budoucnost, co ale s migrací teď?

Určitá omezená migrace lidí, kteří chtějí pracovat, je namístě a je naprosto správná. Moje dcera je vdaná v Indonésii, tak to docela znám i z té druhé strany. Ale pokud sem míří lidé, aby žili ze sociálního systému nebo proto, že u nich doma není pořádná životní perspektiva, tak jde o problém. Protože Evropa za pár let může mít po ekonomické a politické stránce dost starostí sama se sebou a uprchlíci to budou jen zesilovat.

I kdyby tomu tak nebylo, tak si uprchlíci přinášejí vlastní kulturu a tu evropskou už mění. Musíme se s tím smířit?

Mluvíme o migraci a máme automaticky pocit ohrožení naší kultury zvenčí. Ale ještě předtím je její ohrožení zevnitř. Máme rádi svobodu, ale často se pod tím chápe hlavně svoboda si hodně užívat a evropské hodnoty, o nichž se často mluví, se proměnily hlavně v touhu mít rok od roku o něco vyšší plat a odjet si na dovolenou do Thajska. Takže jde spíš o ochranu pohodlného života. Kdo například chrání dobrou klasickou hudbu a spoustu dalších věcí, které Evropu nejméně po tisíc let utvářely? A jiná věc: kdyby se v Německu rodilo více dětí, tak by tamní podnikatelé nemluvili o pracovních silách ze zahraničí. Takže si tu evropskou kulturu docela dost podkopáváme sami. A když se ukáže taková slabost, začne fungovat jakýsi osmotický tlak a vnějšek začne lépe pronikat dovnitř.

jarvis_5b617ea3498e8cf854dce0c9.jpeg
Foto: Josef Horázný

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Sucho v Indii může mít fatální důsledky nejen pro tamní populaci, ale i pro Česko, varuje geolog, klimatolog a publicista Václav Cílek.
  • Podle něj celá společnost nyní vstupuje do období velké nejistoty.
  • Lidé by z toho měli vyvodit praktické závěry a přichystat se, že civilizace, na jejíž pohodlí si zvykli, může na čas zkolabovat.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.