Moderní žurnalistika potřebuje emoce. Spoustu emocí. Běžné zpravodajské dění je moc suché, obecenstvo ho pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. V rádiích se ze zprávařů stávají diskžokejové mluvící do hudebních podkresů. V novinách se dělají příběhy i z předpovědi počasí. A televizní zprávy začínají na komerčních stanicích volně splývat s Hollywoodem, protože kde chybí autentické záběry, vždycky se dá dotočit něco ilustračního a s rázným hudebním podkladem.

Ne že bych to nechápal. Současný mediální svět soutěží o pozornost konzumentů se spoustou jiných platforem a technologií. Když budete znít moc nudně a nebudete mít hodně živých vstupů, budou diváci místo sledování zpráv dobývat další úrovně ve své oblíbené mobilní hře. Mnoho z nich to dělá už teď a tříštění pozornosti se bude jenom zhoršovat. Zkuste si sami vzpomenout, jaké reportáže vlastně byly včera v hlavních zprávách. Neměli jste je náhodou puštěné jen jako kulisu?

Základní novinářské žánry byly léta spolehlivě dané: tady máte zprávy, tady publicistiku, tady komentáře. Ale vlivem emocí, naléhavosti, konkurence a technologií se přístupy překrývají a občas se objeví úplně nové styly a postupy. Zprávy ve variantě pro sociální sítě div nejsou vyprávěné pomocí smajlíků. Z investigativní žurnalistiky se stává něco jako thriller, ke kterému potřebujete filmový štáb s postprodukcí. Novináři se mění v herce a režiséry zároveň. Zajímavý obsah nestačí, pokud mu nedáte formu moderního seriálu z Netflixu.

Nesdělujete pak informaci, ale vyprávíte příběh. Proto mi moc nejde pod nos způsob, jakým servírují svá odhalení Sabina Slonková s Jiřím Kubíkem ze Seznamu. Nejsem fanoušek dramatizované žurnalistiky, vadí mi stylizované dialogy posouvající děj a papírové označení jejich cyklu za dokumentární detektivku.

Pomyslně mi to v hlavě spíná varovné světlo, že to bude nějaká právní klička. Nenadchlo mě ani to, když jsou tvrzení jedné strany v podstatě nekriticky prezentována jako správný výklad. Nebo kouskování příběhu. Opakuji, z pohledu mediálního a internetového byznysu chápu, proč to tak je. Ale z pohledu žurnalistických tradic jsem asi moc velký konzervativec na to, abych docenil kombinování investigativy s cestopisem a melodramem.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka má své chyby, ale nelze ani naprosto souhlasit s jejich kritiky.
  • A jaké přehmaty zase udělal v mediální válce Andrej Babiš?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se