Alexandrie, Petrohrad, Ankara, Canberra, Brasília, Astana. Výčet hlavních měst vybudovaných "na zakázku" je hodně dlouhý. Svá sídla do nových metropolí přesouvali starověcí vládcové, novověcí absolutisté, koloniální páni i vlády nově vzniklých států. Seznam se stále prodlužuje, ještě v minulém desetiletí se takto přestěhovali vojenští vládcové Barmy (po jejich Myanmaru), novou metropoli by si v následujících desetiletích chtěli pořídit i Egypťané.

Důvody se často opakují: opustit současné přelidněné sídlo, využít strategické výhody jiného místa, případně utužit jednotu země, což je obzvlášť zásadní v případě nově vzniklých států. K tomu se dá přičíst prestiž pro vládce-budovatele. Ten si tím totiž místo v učebnicích dějepisu zajistí automaticky, i kdyby se následně ukázalo, že šlo spíš o projev jeho rozmaru než o výsledek promyšleného plánování.

V takových projektech hrají náklady jen vedlejší roli. Prostě se to zaplatí. Jaký je skutečný účet a že zátěž zbrzdila rozvoj zbytku země, se často ukáže až s výrazným odstupem. Když se před sto lety rodilo Československo, s myšlenkou zbrusu nového hlavního města se koketovalo jen krátce. Strategické důvody by sice mluvily pro to, aby metropole protáhlého státního útvaru sahajícího od Aše po podkarpatskou Jasiňu byla třeba na Hané, ale gravitace Prahy byla příliš velká. Státní orgány se tedy usídlily u Vltavy a horečně se pro ně budovaly a vykupovaly budovy.

Po sto letech se ukazuje, že svou kapacitou nestačí ani pro výrazně zmenšený stát. Myslí si to aspoň premiér Andrej Babiš, který se plnou vahou své osobnosti zasazuje o změnu. Neplánuje přímo novou metropoli, "jen" novou vládní čtvrť pro deset tisíc úředníků. Kromě přeplněnosti současných úřadoven a nutnosti pronajímat si další budovy ve městě, kde je kancelářských ploch nedostatek, Babiš v dopise novému primátorovi Zdeňku Hřibovi záměr podpírá nutností zlepšit izolaci zastaralých budov. A samozřejmě úsporami. Jenže ty jsou hodně na vodě. Premiér argumentuje miliardami ušetřenými za deset let na nájmu a na investicích, ale návratnost z jeho údajů vyčíst nelze.

Je opravdu vládní čtvrť tím, co Česko potřebuje nejvíc?

Když se podíváme na kořeny celého monstrózního plánu, objeví se pochybností víc. Původně se mělo stěhovat ministerstvo financí sídlící v budovách rozesetých od Malé Strany po Libeň. Jak se z toho stala vládní čtvrť? Nic podobného ANO před volbami neslibovalo. Voliče naopak lákalo na digitalizaci státní správy, na to, že "ani jeden z občanů nebude perspektivně muset navštěvovat úřady", i na to, že samotné úřady ušetří díky zjednodušení administrativy. Z toho logicky plyne snižování počtu úředníků. Co takhle dříve, než se začne stavět mnohamiliardový pomník "na samotě v Letňanech", zkusit plnit sliby?