Clapton jako koledník nejiskří. Je čas, kdy se bluesuje, a je i čas, kdy se odpočívá

Hvězdy světové populární hudby za všech časů vydávaly svá vánoční alba skoro mimochodem, jako by je sypaly z rukávu. Zpěváci Bing Crosby, Frank Sinatra, Nat King Cole, ba i Karel Gott ze Zlaté Prahy. Nic se nezdálo snadnější. Až teprve když americký písničkář Bob Dylan před devíti lety nazpíval album Christmas In The Heart, i leckterý Dylanův nadšenec zrozpačitěl. Zvláště nad latinským Adeste Fideles.

Podobné, snad přece jen trochu příjemnější pocity teď vyvolává album Happy Xmas neboli Šťastné Vánoce od třia­sedmdesátiletého anglického kytaristy a zpěváka Erika Claptona. Je to snad věkem? Že by po sedmdesátce i největší rockeři vzpomínali o Vánocích jen na minulost? Nebo že by se nová a opravdu vánoční písnička ani nedala napsat? I zdivočelí dublinští Pogues svou melodickou pohádkou Fairytale In New York před dvaatřiceti lety přece dokázali, že dá.

Claptonovo vánoční album začíná i českému uchu povědomě: White Christmas. Aspoň posluchačům orchestru Karla Vlacha. "Já sním o Vánocích, bílých…" Evergreen broadwayského skladatele Irvinga Berlina. Přes padesát milionů prodaných desek, včetně nejslavnější s Bingem Crosbym. Claptonův zpěv zní pokorně a uctivě, hezky.

Problematičtější jsou další dva hity z Crosbyho zpěvníku, Jingle Bells a Silent Night. Prý tradicionály. Čili lidová písnička nezná autora a dá se zpívat i hrát jakkoli.

Jenže Jingle Bells − Rolničky − složil a roku 1857 v Bostonu uvedl James Lord Pierpont. V Claptonově úpravě hudba míří šest minut odnikud nikam, jakási natažená variace pro bicí a perkuse. Je zbytečné zdůrazňovat, že Louis Armstrong, Ella Fitzgeraldová nebo Beatles, každý úplně jinak, si s tím poradili hravěji.