Každý den v Česku ubude 25 hektarů zemědělské půdy, to znamená zhruba ekvivalent 40 fotbalových hřišť. Půdu zemědělcům zabírají průmyslové zóny, nákupní střediska a sídliště. Prostor, kde mohou hospodařit, se tak rok od roku zmenšuje. Na venkově navíc řádí překupníci s půdou, kteří skupují pozemky a následně je prodávají za mnohonásobně vyšší sumy.

"Je to permanentní masáž. Vlastníkům půdy neustále chodí dopisy s nabídkami od různých firem. Začínají na směšných cenách a pak se objevuje nové kolečko dopisů, kdy se cena zvedá," popsal svou zkušenost místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Dušan Kresl. Vlastníci si přitom mnohdy neuvědomují, že nabízená cena je podhodnocená, a pokud zrovna potřebují peníze, snadno se nechají k prodeji půdy přesvědčit.

Česká zemědělská půda, která zabírá 4,03 milionu hektarů, je v současné době rozdělena mezi 1,8 milionu vlastníků. Za tak vysokým počtem majitelů půdy stojí neblahé historické zkušenosti spojené s kolektivizací a následným složitým navracením půdy a zemědělských majetků původním vlastníkům či jejich dědicům. Zdánlivě kompaktní lány polí jsou tak ve skutečnosti tvořeny desítkami až stovkami drobných pozemků, které si zemědělci pronajímají od vlastníků.

"Půdu kupují jak spekulanti, tak velké investiční společnosti. Je to pro ně dobrý byznys a my zemědělci na to doplácíme," postěžoval si farmář Vladimír Tláskal z Asociace soukromého zemědělství. Na ceny půdy však podle jeho názoru mají vliv i zemědělské dotace, které se udělují na základě obhospodařované plochy. Větší pole tedy znamená vyšší dotaci.

Prodej půdy už stát navrhoval řešit zavedením předkupního práva. Vlastníci by tak v případě prodeje půdy museli své pozemky nabídnout nejdříve státu nebo zemědělcům, kteří na nich hospodaří. Zákon ale nakonec neprošel. Nyní se místo něj hovoří o takzvané informační povinnosti, která by vlastníkovi nařizovala, aby s myšlenkou prodeje nejdříve seznámil dotyčného zemědělce a až po uplynutí dané lhůty ostatní potenciální zájemce.

Návrh je sice zatím v plenkách, ale už nyní se proti němu staví kritici. Patří mezi ně i Asociace soukromého zemědělství, podle níž by změna zákona zásadně omezila práva vlastníků půdy. Podobný názor má i Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů.

Další skupina zemědělců, zejména zástupci větších podniků, však tvrdí opak. Úprava stávajících pravidel je podle nich skutečně nutná, jinak jim půdu zaberou investiční společnosti.

Léta bez deště

Zatímco v minulém století mohli zemědělci počítat s pravidelným deštěm, mrazivými zimami a teplými léty, nyní je to s počasím jako na houpačce. Loňské léto například přineslo řadu suchých a velmi horkých dní následovaných přívaly deště. Půda však vodu nezvládla vsáknout a nechala ji odtéct. Výsledkem takového počasí jsou tedy nejen vysychající nádrže, rybníky a vodní toky, ale také zemědělská pole a louky trpící nedostatkem vláhy.

Zemědělské sucho je postrachem zejména pro jižní Moravu. Krajina se pod jeho vlivem mění, úroda se sklízí mnohem dříve, než je běžné, a některé zemědělské plodiny včetně kukuřice dokonce usychají. Žloutnou i jindy zelené louky, tráva neroste a zemědělci nemají dostatek krmiva pro svá zvířata.

Přestože české ministerstvo zemědělství i Evropská unie poskytují zasaženým hospodářům dotace, finanční pomoc devastující sucho nezastaví. Konkrétně řeka Morava je na tom z hlediska průměrného ročního úhrnu srážek i odtoku vody nejhůře.

České zemědělství v číslech

Veřejnost v souvislosti se suchem ukazuje na zemědělce jako na viníky. Kritika je ale často lichá. "Na vině jsme všichni," upozornila Jitka Novotná z České geologické služby. Její názor doplňuje Václav Hlaváček z Agrární komory Jihomoravského kraje. Hlavní problém podle něj spočívá v tom, že lidé neumí hospodařit s vodou, protože žijí v blahobytu. "Ztratili jsme pud sebezáchovy, ztratili jsme úctu k vodě. Vodu nechápeme jako národní bohatství," prohlásil agrárník.

Podle Antonína Tůmy z ředitelství Povodí Moravy ale lidé s vodou hospodařit umí, musí jí však být dostatek. "Pokud žádná voda z nebe nespadne, je to problém, protože Česká republika nemá jiný zdroj vody," uvedl. Podobně se k problému staví i Vladimír Andrlík z brněnské Asociace soukromého zemědělství. "Bez vody a beze srážek, ať už dešťových nebo sněhových, není v Česku náprava tohoto stavu možná," prohlásil.

Déšť ale také není spásou. Voda padající na vyprahlou půdu se totiž nevsakuje, na čemž mají svůj podíl i zemědělci používající těžkou agrotechniku. Traktory či mlátičky udusávají půdu a voda pak z území odtéká ještě rychleji. Na stav krajiny má negativní dopad také solení půdy nebo hnojení syntetickým dusíkem, který problém ještě zhoršuje. Rok od roku navíc ubývá organická složka v půdě, vlastnosti krajiny se tak mění a voda se obtížně udržuje v lesích i na polích.

Pomoci by podle zemědělců mohl právě návrat organické hmoty zpět do půdy. Půda by tak získala alespoň základní vláhu a pružnost, aby mohla pohlcovat vodu z přívalových dešťů. Dále by podle odborníků měla pomoci výstavba rybníků či přehrad a úprava už vybudovaných melioračních staveb.

Omezení dotací

Po roce 2020 by měly velké zemědělské podniky získávat menší porci dotací, než na jakou byly dosud zvyklé. Změnu navrhla Evropská komise, aby ušetřila peníze z rozpočtu v souvislosti s brexitem a novými bezpečnostními výzvami, kterým čelí. Dalším důvodem jsou časté výtky, že evropské peníze směřují do velkých podniků místo toho, aby podporovaly rodinné farmy a drobné podnikatele.

Českým zemědělským družstvům se však návrh rozhodně nezamlouvá. Velkofarmy jsou totiž pro tuzemské zemědělství typické a odstřižení finanční podpory by mohlo zemědělce ohrozit. "Pokud budou platby zastropované, omezí se tím živočišná výroba, ubudou prasata a mléčný skot a možná se to dotkne i masného skotu," uvedl předseda Okresní agrární komory Žďáru nad Sázavou Václav Špaček.

"Skutečný stav věci je takový, že zastropování neohrozí podniky, ty se přizpůsobí, propustí zaměstnance a zruší pracnou živočišnou výrobu," dodal Jiří Uchytil ze společnosti Zemědělská Krucemburk. Úbytek hospodářských zvířat se přitom projeví i na kvalitě zemědělské půdy. Méně zvířat totiž znamená i méně organické hmoty, která se do půdy zapracovává. Půda tak ztrácí nejen úrodnost, ale i schopnost zadržovat vodu a je náchylnější k erozi.

Přestože velkopodniky v českém zemědělství převládají, hospodaří zde i drobní zemědělci. Reprezentuje je Asociace soukromého zemědělství, která návrh Evropské komise zastropovat dotace vítá. S jejím názorem se ztotožňuje i poslanec České pirátské strany Jan Pošvář, podle kterého by evropské peníze neměly sloužit k protežování velkých zemědělských podniků.

"Pokud si navíc uvědomíme, že některé agrokorporace mají z dotací větší příjem než to, co zaplatí na dani z příjmů, zůstává otázkou, zda vůbec dotace potřebují," uvedl Pošvář, který je členem zemědělského výboru. České ministerstvo zemědělství ale zastropování nakloněno není a na evropské úrovni vyjednává změnu původního návrhu Evropské komise. Chce tak uchránit velké podniky před ztrátami.

Mezi malými a velkými zemědělci však existuje shoda na důležité podmínce. Dotace by měli získávat pouze ti zemědělci, kteří hospodaří zodpovědně a jsou schopni produkovat potraviny, aniž by přitom poškozovali půdu a okolní krajinu.

Nepříznivý trh

Zatímco ceny potravin v obchodech se rok od roku zvyšují, zemědělci nárůst cen za své produkty nepociťují. Dnes totiž získávají stejné peníze jako třeba před 10 lety. Upozornil na to tajemník Agrární komory ČR Jan Doležal.

Zemědělci zároveň čelí rostoucím nákladům na osiva, hnojiva, prostředky na ochranu rostlin, pohonné hmoty, ale i pracovní sílu nebo pronájem zemědělské plochy, tzv. pachtovné. "Bez dotací by souhrnný zemědělský účet dosáhl záporných hodnot," vysvětlil Doležal.

Příjmy českých zemědělců jsou na evropských dotacích závislé zhruba z 65 procent. Tuzemští zemědělci dostávají z unie jak platby na obhospodařovanou půdu, tak na různé projekty, jako je třeba pořízení nového traktoru. Závislost Česka na evropských dotacích ale rozhodně není v Evropě výjimkou. Příjmy slovenských zemědělců jsou na Evropské unii závislé dokonce z 90 procent.

"Dotace jsou celospolečenskou záležitostí. Přispívají mimo jiné k cenové dostupnosti potravin," uvedl Doležal. Na zemědělské dotace ale veřejnost často pohlíží negativně, a to kvůli politickým kauzám. Kritika se pak přenáší i na samotné zemědělce, kteří dotace čerpají.

Ani s dotacemi přitom podnikání v zemědělství není snadné. Své o tom ví i soukromý zemědělec Jan Staněk. "Peníze se dnes už shánějí lépe než hektary," uvedl. Dnes hospodaří na více než 300 hektarech, začínal však na zděděných devíti hektarech. "Konkurenceschopnost zemědělců je dílem závislá na tom, kolik mají vlastních hektarů," dodal Staněk, který hospodaří v okolí Temelína.

Dotace jsou pro české zemědělce důležité, na druhou stranu ale způsobují problémy na evropském trhu. Upozornil na to Vlastimil Hošek, jenž vlastní statek v Holašovicích. "Z ciziny k nám jde levné maso, které si pak lidé samozřejmě koupí kvůli nízké ceně. Levné je proto, že je jiným státem hodně dotované," upozornil.

Evropští zemědělci totiž nedostávají jen peníze z evropských fondů, ale také z národních rozpočtů. Některé státy si přitom mohou dovolit dotovat své zemědělce více než ostatní. Na pultech českých obchodů se proto objevují produkty z jiných členských států EU, které mají mnohem nižší cenu než tuzemské.

Agrární komora vidí jako jedno z řešení sjednocení úrovně národních dotací tak, aby například němečtí nebo rakouští zemědělci nedostávali více dotací než zemědělci tuzemští. Pro státy, které si mohou dovolit dávat svým zemědělcům vyšší částky, je ale taková změna nepřijatelná, neboť by jejich farmy ztratily dosavadní výhodu. Českému zemědělství by tak primárně prospělo, kdyby měli Češi větší zájem o tuzemské potraviny a byli ochotni si za ně připlatit.

Zemědělců ubývá

Zemědělské podniky jen těžko hledají zaměstnance a situace se má nadále zhoršovat. Podle statistických údajů by mohla zemědělství v následujících deseti letech opustit až třetina pracovníků. Sektoru chybí zejména mladá krev, která by převzala podniky po starší generaci. Problému čelí podniky nejen v České republice, ale i v celé Evropě.

Generační obměně v zemědělství má pomoci zvláštní podpora z evropských fondů pro mladé zemědělce. Podle agrárníků ale dotace není dostatečně vysoká na pokrytí prvotních investic. "Bez vstupního kapitálu je nereálné začít hospodařit," uvedl ředitel zemědělské společnosti Zdobnice Josef Dušek.

Dotace podle něj sotva stačí i zavedeným podnikům. "Potřebujeme zaplatit lidi, potřebujeme investovat do strojů a nových technologií. Pokud víte, že dostanete dotaci a nepřijdete o ni, tak jste v černých číslech. Pokud bychom tu úhradu nákladů − neboli dotaci − nedostali, jsme rázem v červených číslech," vysvětlil agrárník.

Náročné je podle něj i hledání nových zaměstnanců do zemědělských podniků. Venkovu totiž zemědělci chybí a lidé, kteří zde žijí, pracují zejména ve městech. "V naší obci, v Českém Meziříčí, například dnes není jediný sedlák, jediný soukromý zemědělec," stěžoval si starosta skoro dvoutisícové obce Milan Žďárek. "Buďto skončili, protože to neuměli, anebo neměli následovatele," dodal Žďárek, který se dříve zemědělství intenzivně věnoval.

Přestože na českém venkově žije až 2,5 milionu lidí, většina z nich o práci v zemědělství nemá zájem. Nejenže je odrazují podprůměrné platy, ale také náročná pracovní činnost. Změnu by mohla přinést vyšší finanční motivace nebo komplexní modernizace celého sektoru. Ta už v současné době probíhá s nástupem nových technologií, například pracovních robotů nebo dronů. Nejenže se díky nim usnadňuje práce, ale také vytváří nové pracovní příležitosti pro mladé lidi vzdělané v digitálních technologiích.

Článek vznikl na základě série regionálních debat s odborníky na zemědělství, které na podzim loňského roku uspořádal server EURACTIV.cz v Brně, Českých Budějovicích, Jihlavě a Hradci Králové.

České zemědělství v číslech