Už jméno Nové hedvábné stezky skrývá dvojznačnost, jež u některých zemí vzbuzuje naději na velké obchody a u druhých obavy z nevábné dluhové pasti. A u mnoha pak přemítání, jak hodlá Čína pod vedením svého prezidenta naplnit svůj cíl stát se do roku 2050 vedoucí mocností světa.
Evropané kolísají mezi dvěma variantami. První předvedla koncem minulého týdne Itálie, jejíž vládnoucí koaliční strany vidí v čínských investicích zdroje, které pomohou rozpočtu ohrožovanému nadměrným dluhem a loňskými předvolebními sliby.
O druhou cestu se pokouší francouzský prezident Emmanuel Macron, který sice podepsal dohody o řadě obchodů, jako třeba o nákupu tří stovek airbusů, ale zároveň k jednání s čínským protějškem Si Ťing-pchingem přizval německou kancléřku a předsedu Evropské komise, aby demonstroval, že hájí nejen své, ale také evropské zájmy.
Ty se začaly profilovat až v posledních letech. Od počátku ekonomického rozvoje nastartovaného reformami Teng Siao-pchinga před čtyřiceti lety byly patrné obří obchodní možnosti, které může nabídnout země s více než jednou miliardou obyvatel, a od počátku byla vidět vedle lákavých příležitostí i nepřehlédnutelná rizika.
Co se dočtete dál
- Měla by se Evropa vydat na čínskou stezku?
- Bylo přizvání Angely Merkelové na schůzku s čínským prezidentem demonstrací síly?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
