Blíží se 30. výročí sametové revoluce a jistě se budou bilancovat změny a pokrok Česka v mnoha oblastech. Ekonomika prošla zcela radikální proměnou. Dnes už jen pamětníci nostalgicky vzpomínají na fronty na banány. Kolo Favorit jsem si tehdy moc přál, ale nikdy se ho nedočkal. Dnes stačí naklikat zboží v e-shopu a zítra ho máte doma. Můžeme být ale spokojeni? To si úplně nemyslím.

S historickými daty bývá potíž. Oficiální ekonomické statistiky o českém HDP začínají až v roce 1995, nicméně v databázích nadnárodních organizací lze dohledat dopočítaná i starší data umožňující ohlédnutí do roku 1989 a srovnání se současností. Jak tedy vypadala naše konvergence? O kolik jsme se přiblížili k Německu, ke kterému jsme vzhlíželi? O nic.

V roce 1989 byl HDP na obyvatele v paritě kupní síly v relaci k Německu o jeden procentní bod vyšší než dnes. Chyba není ve změně systému, s transformačním propadem se muselo počítat. Problém je současné zaostávání Česka v oblasti infrastruktury, výzkumu, technologií a školství. Absence dlouhodobé vize a nezbytných reforem. To, že to může být jinak, ukazuje Polsko, kde se HDP na obyvatele ve srovnání s Německem od roku 1989 o 20 procentních bodů zvýšil. Jistě, Polsko začínalo z mnohem nižší úrovně, jenže i dnes si drží podstatně vyšší dynamiku než Česko. Stejně jako Slovensko.

Je potřeba si přiznat, že něco děláme špatně. Bez toho se nepohneme z místa, respektive nezačneme rychleji dohánět vyspělejší země. Tato země sice vzkvétá, ale je to spíš takové řepkové pole než alpská louka.