Pokud se zčistajasna nevynoří drastické snímky, jak favorit v duelu o nástupnictví po Therese Mayové pojídá řekněme lidské ostatky, zůstane platit, že tři čtvrtiny členů Konzervativní strany chtějí, aby se Boris Johnson stal příštím premiérem.

Bývalý ministr zahraničí a také bývalý novinář ví, že nyní by si nejvíce uškodil, pokud by řekl cokoli konkrétního o svých plánech, jak vyvést Spojené království z Evropské unie. Proto se lze o těchto plánech, má-li vůbec jaké, jen dohadovat.

I to málo, co dosud utrousil, je ale důvodem ke znepokojení. Například náznaky, že by neváhal v případě potřeby obejít parlament, tedy například pokud by poslanci nadále odmítali brexit bez dohody. Pokus vyautovat základní kámen politického života by mohl ke krizi vyvolané brexitem přidat i krizi ústavní. Stejně tak lze odhadnout, že americký prezident Donald Trump svým extempore po úniku diplomatických depeší z britského velvyslanectví vzkázal do Londýna, jak on osobně vnímá na ostrovech tolik ceněný "zvláštní vztah" přes Atlantik.

Největší úkol v premiérské kapse Borise Johnsona bude mít podobu dilematu, jak naložit se svou výhrou. K objednávce stěhováků do premiérského úřadu potřebuje většinu hlasů konzervativců, ale ty, i když jich budou impozantní tři čtvrtiny, nebudou stačit k rozluštění brexitovského hlavolamu. Nechce-li premiér obejít parlament, bude s ním muset jednat a Theresa Mayová by mu mohla vyprávět, co to znamená. A v Bruselu jako první uslyší: Máte nějaký plán, máte pro něj podporu většiny poslanců? A pokud ano, my zase máme svůj plán, za nímž stojí celá sedmadvacítka. Nikdo nebude muset ani nahlas připomínat, že odchod bez dohody by třeba v Severním Irsku podle nejnovějších odhadů znamenal ztrátu čtyřiceti tisíc pracovních míst. Boris Johnson chce brexit, ať takový či makový, dokonat do konce října. Možná. Ale největší úkol příštího britského premiéra určitě čeká doma.