Nechtějte typový dům, pracujte s prostorem

S jakým rozpoložením za vámi chodí klienti? Mají jasnou představu, jak má jejich vysněný dům vypadat?

Škála investorů, se kterou pracuji, je obrovská. Každý klient přijde jinak připravený. Někdo si vybere katalogový domek a chce ho poupravit. Jiný má pozemek a nulovou představu o domě. Další má stavební program a ví, co si v domě přeje. Ta poslední varianta je pro nás nejpříjemnější. Takový investor už nad domem přemýšlel, ale nemá utkvělou představu o jeho vzhledu. S tímto investorem pak pracujeme, snažíme se od něho získat co nejvíce informací o tom, jak žije. Čím více se mu dostaneme pod kůži, tím lépe, protože pak jsme schopni vytvořit dům na míru.

Někteří investoři mají utkvělé představy. S jakými se nejčastěji setkáváte?

To se nedá říct paušálně, ale uvedu příklad. Někomu se třeba líbí selské baroko a přeje si dům v takovém stylu. Já mu vysvětlím, že ho kreslit nebudu, a dohodneme se na tom, že zkusím navrhnout něco jiného, co lépe pasuje do vybrané lokality. Nebo se nedohodneme a rozloučíme se. Jsou nějaké trendy, které chce většina lidí. Teď je třeba oblíbené spojení obývacího pokoje a kuchyně. Pokud někdo požaduje místnosti oddělit, je to spíš výjimka. A pak přichází spousta dalších otázek. Zajímá nás, jak lidé žijí, jestli mají čtyři páry lyží, tak je potřebují uskladnit. Nebo někdo z rodiny hraje na piano a to je také nutné někam umístit.

Kde nejvíce Češi chybují, pokud se rozhodnou stavět nebo rekonstruovat dům svépomocí?

Je pravda, že chalupaření a chataření má u nás silné kořeny. To se promítá i do podoby rodinných domů a potřeby investorů si dům stavět svépomocí. Lidé také ještě často neumějí pracovat s místem, které si vyberou. Třeba si pořídí svažitý pozemek a chtějí přízemní bungalov. My jim pak musíme vysvětlit, že je nutné dům přizpůsobit místu, aby do okolí zapadl a vytvořil si na něj vazbu.

Nechtějte typový dům, pracujte s prostorem

Dalších 5
fotografií

Když ještě zůstaneme u konceptu domu, co je nejdůležitější kromě toho, aby stavba souzněla s okolím?

Musí být užitečná pro člověka, který v ní žije. Důležitý je například dostatečný úložný prostor nebo rozumně velké pokoje. Někteří investoři se třeba stěhují z bytu dva plus jedna a chtějí si postavit šestipokojový dům. Pak je otázka, co budou v pokojích mít, jak je využijí. O tom se také bavíme. Něco jiného je vila, kde se počítá s reprezentativními prostory, něco jiného rodinný dům. Neříkám, že má být malý, ale měl by být rozumně koncipovaný. Samozřejmě je nutné řešit kvalitu provedení stavby a pochopitelně její estetiku.

Jak se v tomto směru díváte na typové domy, kterých jsou někdy plné katalogy?

Typové domy jsou a budou. Už proto, že oslovují určitý segment zákazníků a mají tu výhodu, že základní projekt je lacinější než služby architekta. Dům z katalogu s sebou ale nese rizika, protože je vždy obecný. Není uzpůsobený konkrétní rodině, navíc pokud chcete úpravy, zaplatíte za ně. Typový dům také vůbec neumí reagovat na své okolí − například na sklon a orientaci pozemku, sousedův ošklivý kurník hned za plotem nebo naopak na krásný výhled. Pak je otázka, jestli rovnou neinvestovat do architektonického návrhu. Typový dům, který se klientovi líbí, může být startovacím bodem pro další jednání. Co se týká estetiky těchto domů, škála je široká − od strašidelných až po poměrně slušně vypadající stavby.

Už jste zmínil, že trendem je propojení obýváku s kuchyní. Co dalšího lidé chtějí?

Nedá se říct, že by v současné architektuře převládal jeden styl, který by ovlivnil doslova vše, jako dříve například gotika nebo baroko. Lidé se ale už docela hodně zajímají o ekologii a úspornost domu. Už se konečně ve větší míře uplatňují například zelené střechy. Investoři rozmýšlí i to, jaké zdroje tepla použít. V kurzu jsou třeba tepelná čerpadla a další moderní technologie. Na fasádách se objevuje dřevo a proměňuje se i jejich barevnost. Začínají být zajímavější, pracuje se s detaily.

A velké prosklené plochy?

Samozřejmě že jak se objevila trojskla, je možné zasklívat zas o něco větší plochy. Takže když to dává smysl, proč ne. Pokud budu řešit dům, který má zahradu, do níž je příjemné se dívat, může být skleněná plocha zajímavým řešením. Obecně nechceme jít cestou pasivních domů, kde je malé neotvíratelné okno a větrá se pomocí klimatizace s rekuperací vzduchu. Když to jde, rádi propojíme obytný prostor se zahradou, dokonce to i doporučujeme. Například místo pergoly, protože lidé pak mohou sedět v obýváku, kde je příjemně, a současně jsou v kontaktu se zelení.

Když jste zmínil pasivní domy, jak se na ně díváte?

Zastávám názor "všeho s mírou". Jasně že se snažíme šetřit energie, využívat dešťovou vodu, mít zelené střechy nebo instalovat rekuperaci vzduchu. Ale dům by neměl z lidí udělat otroky. A také investice nesmí být extrémně velká, jen taková, aby vše dávalo ekonomicky smysl.

Zakázal bych hloupé křiklavé kanárkové fasádní barvy, které se nehodí nikdy k ničemu a jen vytvoří z domu dort nebo šmoulí hrad.

Jsou investoři ochotní řešit detaily, jako je třeba zastínění?

Vše závisí na místě a orientaci domu, jak je na pozemku zasazený a na kterou stranu jsou otočené obytné místnosti. Vše musí fungovat. Pokud za mnou přijde investor, který má pozemek svažující se na sever, kde je krásný výhled na Berounku, nepostavíme dům tak, aby do výhledu směřovala okna koupelny. Orientace pak souvisí i se stíněním. Nejlepší je, když se povede dům orientovat na osu západ−východ. Co je na jih, musí být logicky zastíněné.

Každý dům většinou zaujme fasádou. Jaké jsou možnosti nebo trendy v této rovině?

Škála materiálů je veliká. Používají se cihly, sendvičové zdivo, na zateplení pak polystyren, různé druhy vat, konopné izolace, ale třeba i seno. Na povrchy pak omítky, dřevo, plech, různé obkladové desky, kámen nebo beton. Vše je na diskusi s investorem. Buď nějaký materiál preferuje, nebo neví − a to mu potom vysvětlujeme výhody a nevýhody jednotlivých řešení. Zakázal bych ale hloupé křiklavé kanárkové fasádní barvy, které se nehodí nikdy k ničemu a jen vytvoří z domu dort nebo šmoulí hrad.

Přístup Čechů k architektům se v poslední době změnil, i když jsou stále vnímáni jako ti, kdo prodražují projekt. Tak to ale rozhodně není.

Promlouváte i do vytápění?

My promlouváme úplně do všeho! Jsme styčnou platformou pro komunikaci mezi investorem a všemi profesemi, které mají co do činění se stavbou domu − od elektrikáře přes instalatéra, topenáře, stavaře, statika až po odborníka na energetické štítky. S těmi všemi musíme vést neustále dialog, jak vše udělat co nejlépe, aby byl dům funkční a pěkný. Náš obor je specifický v tom, že každou profesi musíme alespoň rámcově znát.

Musíme vědět, kdy oslovit kterého odborníka, kdy řešit jaký problém. Investorovi garantujeme, že vše proběhne, jak má.

Dá se tedy říct, že jste s investorem od začátku až do konce?

Přesně tak. Někdy je cesta k výsledku krátká, jindy pořádně dlouhá. Nic by se ale nemělo uspěchat. Lidé by si měli uvědomit, že investují poměrně značné peníze do něčeho, co je trvanlivé, co bude ovlivňovat jejich život i život jejich dětí, proto by ke stavbě domu měli přistupovat poctivě, dát si na čas. Kolikrát věnují delší dobu výběru auta, které po čtyřech letech vymění za nové. Ale dům s nimi zůstává celá desetiletí. Proto doporučujeme plánování nepodcenit.

A jak jsou na tom Češi s architekty? Bojí se vás?

Doufám, že ne. Myslím, že se přístup Čechů k architektům proměnil. I když jsme stále někdy vnímáni jako ti, kdo prodražují projekt. Ale tak to není. Kolikrát se přihodí, že lidé začnou dům realizovat svépomocí, jenže pak jim dojde energie i nápady a zastaví se na konzultaci. To ale může být pozdě, projekt je už rozjetý, problémy už existují a někdy není snadné je vyřešit.

Jaká je vlastně přidaná hodnota architekta?

Právě ta, že víme, jak stavba domu funguje nebo kdy přichází na řadu jaké profese. Vidíme potíže, které mohou nastat, a to jak stavebně, tak legislativně. Orientujeme se v územním plánu, dokážeme jednat s úřady, ačkoli i pro nás je to často komplikované, protože stavební zákon se v posledních letech změnil několikrát a další změny nás čekají. Umíme předvídat, co se může přihodit, a hlavně vše řešíme dopředu v projektu, nikoli až během stavby. Zároveň pořád pamatujeme na to, aby vše fungovalo po technické stránce a dům pěkně vypadal.

Za první republiky měla československá architektura své jméno, vznikaly zajímavé vily i rodinné domky. Dá se říct, že dnes máme něco jako českou architekturu?

Asi úplně ne. Existuje evropská architektura, to ano. Ale už dávno neplatí, že se tvar chalupy liší geograficky, protože už se nemusíme tolik přizpůsobovat počasí jako naši předci. To se pochopitelně promítá do architektury. Ale i v České republice vznikají znamenité věci, které jsou na evropské, ne-li světové úrovni.

Je architekt pro každého?

Budu tvrdit, že ano. Lidé by k bydlení měli přistupovat zodpovědně. Chápu, že jsou rodiny, které mají hluboko do kapsy, ale tvořit se dá i s málem. Jistě, třeba takové Loosovy interiéry byly dělané na míru pro movité lidi, ale třeba v domě, kde mám kancelář, je byt, ve kterém žil Josef Skupa − a je skvěle řešený, prostorově je srovnatelný s Loosem. Jen materiálově je trochu jinde. Není tam drahý kámen, ale místo něj třeba lakované dřevo. Tedy rovněž nápadité, ale úspornější řešení. Pochopitelně nedokážeme postavit rozumný dům za půl milionu, ale umíme najít řešení pro běžnou rodinu. Určitě bych nezavrhoval bydlení v kvalitních bytových domech. Jde hlavně o to, aby lidé přemýšleli o přidané hodnotě svého bydlení, které by nemělo sloužit jen k přespání, ale mělo by být inspirativním místem pro život člověka.

Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin a týdeníku Ekonom a Respekt.