Carpe diem, užívej dne, říká se. Bývalý středočeský hejtman David Rath, který po sedmi letech od vypuknutí své korupční kauzy nastoupil na sedm let do vězení, zacházel s moudrou poučkou nemoudře. Nejdřív si stěžoval, že proces trvá příliš dlouho, ačkoli jej sám zdržoval, jak jen mohl, všelijakými průtahy. A když mu minulý týden policisté doručili výzvu, aby standardně do pěti dnů nastoupil do vězení, reagoval zase podrážděně. Soudce prý měl dokument poslat poštou a lhůta byla moc krátká. Neboli najednou mělo vše trvat déle.
Do basy se nechce nikomu, to je logické. Každá minuta na svobodě je fajn. Rathova urputná obrana tak dlouho vypovídala o pochopitelné panické hrůze z nepříjemného momentu. I to se však v posledních hodinách před vypršením lhůty změnilo: po celkem racionální úvaze o podmínkách za mřížemi si tak expolitik zašel k zubaři a spakoval beletrii na ukrácení dlouhých chvil.
Možná si teď Rath vyčítá, že se svému osudu vzpíral zuby nehty tak dlouho. Kdyby ne, mohl už být dávno zpátky na svobodě, s další lékařskou kariérou před sebou. Místo toho jde do vězení o sedm let starší a může se vrátit jako penzista. Snad čekal, že mu nějak pomůže jeho postavení svědka v kauze Čapí hnízdo, když před dvěma lety vysílal na všechny strany signály, že toho na Andreje Babiše dost ví. Leč pomoci ve formě příslibu abolice od prezidenta se naopak dočkal trestně stíhaný Babiš. Rath tak ke své smůle neslyšel na svou adresu Zemanovu babišovskou formulku "je to schopný politik, nemá smysl ho v případě takzvaného justičního ping-pongu, tedy kdyby se to vrátilo na začátek, zbytečně zatěžovat tím, co už jednou prožil".
Dvě věci jsou teď ovšem jisté. Zaprvé vězeň Rath bude jen horko těžko platit desetimilionovou pokutu. Krabice s "vínem" se totiž v base nevyskytují. A zadruhé místo průtahů začne věci urychlovat − ledaže by chtěl na cele trávit přesčas.
