Bylo mu lehce přes 30, když nastoupil do jedné z nejprestižnějších firem v Česku, do Škody Auto. Nyní pracuje pro Škodovku v Pekingu, řídí spolupráci s českým velvyslanectvím, CSR aktivity a koordinuje HR projekty v rámci regionu. Pro to, aby se mu jednou podařilo uspět v prestižní společnosti, udělal Sina Almiran maximum: vystudoval řízení a ekonomiku podniků na ČVUT v Praze a působil na vedoucích pozicích v několika personálních společnostech. Jako 34letý zkušený personalista pak nastoupil do Škody Auto. Do firmy, jež trvale vyhrává žebříčky nejžádanějších zaměstnavatelů v zemi.

"Splnil jsem si tím jeden ze svých kariérních cílů, protože už během studia jsem toužil pracovat v automobilovém průmyslu. Odmala jsem miloval auta a bylo to tak trochu i splnění mých dětských snů," říká dnes jedenačtyřicetiletý Almiran, který pochází z tureckého Istanbulu. V 90. letech se ale jeho rodina přestěhovala kvůli podnikání do Česka.

Do Škodovky šel kvůli její pověsti

Do Škodovky se dostal jednoduše, přes výběrové řízení. Přihlásil se tam kvůli pověsti, kterou mladoboleslavská automobilka mezi vysokoškolskými studenty má. "Škoda Auto je prestižní firma, která táhne českou ekonomiku a má velmi dobré jméno nejen v Česku. Troufám si tvrdit, že to tak vnímala i většina mých spolužáků a známých," vzpomíná Almiran.

Od roku 2015 žije a pracuje v Číně. Sám projevil zájem o práci v zahraničí a diskutoval s vedením o různých variantách, kam by mohl vycestovat. "Když mi společnost nabídla vyslání do Pekingu, rozhodl jsem se této příležitosti využít," říká. Když své rodině oznámil, že jede na několik let na druhý konec světa, nebylo to pro ni jednoduché. Nakonec prý ale jeho blízcí uznali, že je to důležité pro jeho osobní a kariérní rozvoj.

"Do Pekingu jsem se hodně těšil, ale i navzdory svým znalostem různých kultur a získané mezinárodní zkušenosti jsem pociťoval určitý respekt. Čína je přece jen vzdálená. I když se zajímám o jiné kultury a přečetl jsem mnoho knih na toto téma, vím, že realita bývá vždy trochu jiná," podotýká Almiran, který v Pekingu zůstane alespoň do roku 2021.

Firma si hýčká jeho i partnerku

Od přípravy před vysláním až do současnosti prý všechno ze strany Škody probíhalo velmi dobře. "Dostal jsem podporu nejen při hledání vhodného bydlení, ale také jazykové kurzy pro partnerku, různé konzultace a další služby, které mi velmi usnadnily celý proces," vzpomíná Almiran. "Znám i procesy jiných firem, v nichž zaměstnance 'vyšlou do světa' s určitým rozpočtem a bez jakékoliv další podpory," zamýšlí se.

Dodává, že spokojený je i díky přístupu jednotlivých zaměstnanců v oddělení lidských zdrojů na české i čínské straně. "Vždy jsem dostal potřebnou podporu a měl takzvaně otevřené dveře. Při návštěvách nejvyššího managementu pořádáme neformální setkání se zaměstnanci a jejich rodinami. Společně na nich otevřeně diskutujeme nejen o potřebách vyslaných zaměstnanců, ale i o aktuálním dění v centrále nebo o situaci v Číně," popisuje Almiran.

Čínsky prý zatím plynně nemluví, zvládá základní komunikaci, jak říká "survival kit". Jeho přítelkyně ale chodí na hodiny čínštiny na univerzitu a je mu velkou oporou, například když je potřeba něco překládat.

Sina Almiran byl zpočátku překvapen tím, jak opravdu obrovská Čína je a kolik tam žije lidí. "Je přitom fascinující, že téměř všichni, včetně lidí v důchodovém věku, jsou schopni využívat vyspělé technologie," podivuje se. Těžko si zvyká na čínskou dopravu, protože zácpy jsou časté a i několik málo kilometrů člověk jede přes hodinu.

Hodně příjemně je naopak překvapen společenským životem a žasne, jak je pestrý. "Když se jdete projít do parku, vidíte různorodé věkové skupiny lidí, jak spolu zpívají, tančí, hrají badminton, stolní tenis a mnoho dalších her. Takové dny mě vždy naplní energií a optimismem," pochvaluje si Almiran.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.