Když z něčeho kouká potíž, dívej se stranou a tvař se, že problém neexistuje, říká osvědčené pravidlo alibistů. Dokonale si ho osvojili poslanci, kteří se už rok ne a ne vyslovit k návrhu, jenž by měl umožnit homosexuálům uzavírat manželství. Přitom se zprvu zdálo, že by se zákonem, který platí už v polovině zemí EU, nemusel být problém. Manželství homosexuálů podporují tři pětiny Čechů a iniciativu 46 zákonodárců loni podpořila vláda premiéra Andreje Babiše. Jenže pak vypukla kulturní válka.

Lidovci přišli s kontranávrhem, aby se do ústavy dostalo ustanovení, že manželství je výhradně svazek muže a ženy. Projednávání se zaseklo, poslanecké kluby jsou rozpolcené, do rozhodnutí se nikomu nechce. Zejména ne hnutí ANO, bez něhož se příslušný bod na program jednání nedostane. Alibismus jako vyšitý.

Zopakujme, jak si stojí věcné argumenty obou stran. Odpůrci manželství homosexuálů říkají, že jeho zavedení ohrozí tradiční rodinu. Nikde v Evropě se to ale nestalo. Těžko hledat důvod, jak by mohla být něčí rodina ohrožena tím, že někdo jiný uzavře odlišný svazek. Odpůrci argumentují i tím, že stát má chránit jen svazky, ze kterých vznikají nové generace. Jenže jak upozornila ombudsmanka Anna Šabatová, instituce manželství nemůže být podmíněna schopností plodit děti, protože heterosexuální páry, které (již) nemohou nebo (již) nechtějí mít děti, manželství uzavírat mohou. Odpůrcům lze rozumět, že sňatky homosexuálů chápou jako útok na své představy o tradičním světě. Ale opravdu by pouhé představy měly být důvodem, proč bránit homosexuálům v získání toho, co jim pomůže, aniž by to někomu jinému ublížilo?

Možná by šlo situaci řešit šalamounsky. Za zvážení stojí návrh, se kterým zatím neformálně přišel poslanec za ANO Patrik Nacher dát homosexuálním párům všechna práva, ale jejich svazku neříkat manželství. Pokud to odblokuje situaci, tak proč ne. Hlavně by ale bylo dobré, aby se poslanci konečně odvážili nějak rozhodnout. Alibismus je obecně mizerná vlastnost. A to platí i v politice.