Do energetické společnosti E.ON nastoupil Jiří Zachar brzy po vysoké škole jako projektový technik. Dnes, po osmi letech, vede útvar řízení služeb distribuční sítě ve firmě E.ON Distribuce a má pod sebou 85 lidí. "Podle sebe soudím i ostatní, a protože na sebe kladu vysoké nároky, přenáším je i na kolegy," vysvětluje, jak pojímá vedoucí roli.

Do prostorné, jednoduše zařízené kanceláře v Lidické ulici v Brně chodí brzy, většinou na sedmou. Když může, hned potom oběhne své kolegy. "Nastartuje mě to a tváří v tvář se toho taky nejvíce vyřeší," říká 34letý rodák z Olomouce, který si s většinou svých kolegů tyká, rád jezdí na kole a běhá a zajímá se o investice. Ve firmě, provozující a vlastnící elektrickou distribuční soustavu od Šumavy po Bílé Karpaty a distribuci plynu na jihu Čech, řídí útvar, který má na starosti smluvní vztahy s obchodníky, změny dodavatele a zastřešuje proces odečtů a správu fakturačních měřidel.

Čím jste chtěl být jako kluk?

Nejdříve řidičem autobusu, fascinovaly mě velké volanty. Poté co se na konci základní školy začalo rozhodovat o volbě povolání, zvítězila u mě průmyslovka. Bavilo mě skládat počítače, chtěl jsem to dál rozvíjet. Když jsme s kamarádem v paneláku poprvé rozběhli síť a mohli jsme hrát počítačové hry, byl jsem šťastný. Vystudoval jsem střední průmyslovou školu elektrotechnickou, Fakulta elektrotechniky na Vysokém učení technickém v Brně pak už byla logickým pokračováním.

Do společnosti E.ON jste nastoupil v roce 2012 jako projektový technik. Co jste o ní tehdy věděl?

Rozhodl jsem se tehdy, že skončím na škole s doktorandským studiem, že je třeba už přejít do praktického života. V Olomouci se mi nepodařilo najít práci, zkusil jsem tedy Brno a přes personální agenturu objevil E.ON. Hlásil jsem se na jinou pozici, kde jsem neuspěl, ovšem firma mi místo toho nabídla pozici projektového technika pro chytrá měření. Jinak E.ON jsem nijak zvlášť neznal. Věděl jsem, čím se zabývá, uvnitř jsem ovšem žádný osobní kontakt neměl. Zapadalo to nicméně do mých tehdejších plánů, říkal jsem si, že ve větší firmě budu mít větší prostor se někam dostat, něčeho dosáhnout a být za to i dobře ohodnocen. Po škole, kdy žijete z měsíce na měsíc, abyste zaplatili nájem, jsem už očekával povýšení životního standardu.

Dnes máte pod sebou 85 lidí. Jak jste se k současné pozici dopracoval?

Zhruba po roce od nástupu do firmy jsem se stal administrátorem uživatelských aplikací, hned poté vedoucím správy dat. To byl rok 2013 a poprvé jsem vedl lidi. Po třech letech jsem se posunul na vyšší pozici a stal se vedoucím útvaru správy měření a dat. Pak už následovalo mé nynější místo.

S jakými pocity jste se chopil vedení lidí?

Zakládám si na osobním kontaktu, takže si velmi rychle tvořím se všemi sociální vazby. Hůře se mi spolupracuje s někým, s kým si lidsky nesedím. Snažím se najít ke každému cestu. Neděsil jsem se tedy toho, převzít tým a šéfovat lidem. Připustit si odpovědnost, že za tým odpovídám najednou já, nebylo každopádně vnitřně jednoduché. Co když to nebude fungovat, říkal jsem si. Kolegové mě ale podpořili, dali mi důvěru, protože věřili mnou nastavené cestě.

Čemu podle vás vděčíte za to, že firmou stoupáte?

Vždycky musíte mít trochu štěstí. Když jsem se z agenturního pracovníka stal kmenovým zaměstnancem E.ON, byl jsem motivovaný se konečně předvést. Firma tehdy procházela restrukturalizací a některé IT systémy nefungovaly zrovna dobře. A protože mě baví zjišťovat podstatu problémů, proč věci nefungují, přemýšlel jsem, co změnit. Vždy se snažím ukázat několik cest, jak z něčeho ven, jak to vyřešit. Ukázal jsem tehdy aktivitu, a tak si mě šéfové všimli a postupně mi začali dávat náročnější a viditelnější úkoly.

Jste náročný šéf?

Pověst mám takovou, že patřím spíš do kategorie přísnějších. Podle sebe soudím i ostatní, a protože na sebe kladu vysoké nároky, přenáším je i na své kolegy. Dokážu se však s lidmi domluvit, ačkoliv mám tendenci prosadit si cíl. Podřízení mají prostor pro svou kreativitu, navíc mám stále tendenci za nimi chodit, vyslechnout si jejich návrhy, diskutovat o nějakém řešení. Jsem ale rád, když se do toho podaří dostat i můj pohled. Každopádně klidně se nechám přesvědčit, že můj pohled nemusí být nejlepší.

Jak své lidi motivujete?

Chci být pro ostatní vzorem svým přístupem k práci. Vysvětluji jim rovněž smysl jejich práce, vizi. Nastavíme si cíl, řekneme si, co nám to přinese, a já se pak snažím tam své lidi dovést.

Vídáte se s nimi i mimo zaměstnání? Zajdete třeba po práci na pivo?

Snažím se. Když jsem byl v nižších funkcích, chodili jsme s kolegy pravidelně na bowling nebo na squash, teď už to tak intenzivně nejde.

Útvar, který od letošního ledna vedete, vznikl nově. Čeho chcete dosáhnout?

Reagovali jsme tím na spuštění našeho nového zákaznického systému, který oddělil obchodní a distribuční procesy. Chceme se více otevřít zákazníkům, kterými jsou v našem případě obchodníci jako mezičlánek mezi námi a koncovými domácnostmi či firmami. Náš útvar se proto chce postupně stát jakýmsi technickým průvodcem distribučním procesem, aby zákazník v každý moment přesně věděl, co se od něho očekává a jaké budou následné kroky. Tím, že ulehčíme práci obchodníkovi, to má v podstatě pozitivní vliv i na koncového zákazníka.

Míříte v E.ON ještě výš?

To už by znamenalo zamířit do představenstva. Teď to neřeším a myšlenky na to nyní rozhodně nemám. Každopádně nikdy neříkej nikdy. Nebráním se příležitostem, pokud dávají smysl a bude mě práce bavit, tak se tomu bránit nebudu. Pro mě je důležité nebýt v pozici, kde bych neměl být přirozený. Dokud si tedy budu moci uchovat přirozenost a budu cítit podporu svých nadřízených, dovedu si představit, že na sobě budu dále pracovat, abych se dostal ještě výš.

Článek byl publikován ve speciální příloze Práce & Kariéra – Jak být dobrým lídrem.