Kdo z řidičů nerezidentů zaparkoval v Praze v pondělí vpodvečer auto v modré zóně, o toho se musel v příštích hodinách pokoušet infarkt. Klid, že vyhrazené parkování pro usedlíky je zrušené až do skončení nouzového stavu, tedy minimálně do 30. dubna, ale spíš déle, se proměnil v paniku. Kabinet totiž nečekaně rozhodl o obnově zón už od půlnoci na úterý, ale informaci zveřejnil kolem půl deváté večer. Přesto aspoň v Praze udělal dobře ten, kdo nevyběhl rychle přeparkovat. Vedení metropole v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem obratem nařídilo, že platnost zón začne až 11. května. Není divu, že v úterý ráno byl na ulicích zmatek a kdekdo nadával. Přitom zrušení zón mělo logiku, snížilo počet lidí v hromadné dopravě a omezilo možnost nákazy.
Na první pohled to vypadá jako další produkt chaotického rozhodování vlády v době koronakrize. Jenže z toho čiší i snaha kabinetu uvolnit stůj co stůj co nejrychleji omezení, která už tolika lidem čili potenciálním voličům pijí krev. A to pak šibeniční obnova zón zavání tak trochu naschválem.
Po urychleném znovuzavedení modrého reservé totiž už dříve volala pražská radnice, když vládě v době, kdy se s nouzovým stavem počítalo až do 25. května, navrhovala 11. květen. Byl to rozumný termín, na který by se město, řidiči i správci zón stihli připravit. Naopak tříhodinová vládní lhůta žádnou přípravu neumožňovala, to muselo být ministrům předem jasné. Přesto města, hlavně pak Prahu vedenou stranami vládní opozice, které postup vlády kritizují, vystavili neřešitelné situaci: proč? Minulý týden pražský městský soud vládě zbořil konstrukci postupu podle zdravotního zákona. Bleskové znovuzavedení modrých zón z hodiny na hodinu tak těžko nechápat jako vzteklé gesto: máte, co jste chtěli. A hned, předveďte, holenkové, jak jste připraveni. Praha to s klidem zvládla. Ale kabinet se odkopal možná víc, než chtěl.
