Nejvyšší ocenění pro indického ekonoma a filozofa Amartyu Sena

Hlad má i politické příčiny

* Indický vědec Amartya Sen, který se zabývá chudobou a hladomory, dostal za své vědecké práce Nobelovu cenu za ekonomii, a stane se tudíž milionářem. Loňští laureáti Scholes a Merton, kteří byli vyznamenáni za vzorce k překonání spekulačních rizik, naopak jako partneři hedgeového fondu Long-Term Capital Management nedávno při jeho ztroskotání učinili mnoho bohatých lidí chudšími.
Profesor Amartya Sen zrovna dlel v New Yorku, když volali ze Stockholmu, že mu Švédská královská akademie věd přisoudila Nobelovu cenu za ekonomii. Přibyl tam, aby uctil památku svého zemřelého přítele, pákistánského ekonoma pracujícího pro OSN. "Lidský život je prolnutí smutků i radostí," prohlásil Sen.
Týdeník The Economist si pohrál s jeho jménem a příznačně zvolil jako titulek článku o něm rozdělené slovo Sen-zace. Svým způsobem to senzace je. Neboť tento 63letý indický ekonom a filozof se zabýval ne zrovna příjemnými stránkami tohoto světa - chudobou a hladomory, leč letos bude díky této ceně o 7,6 miliónu švédských korun bohatší.
Jistě se raduje jak on, tak i jeho druhá žena, kterou si vzal poté, kdy ovdověl. Má jméno navozující samo o sobě představu bohatství - Emma Rothschildová. Jeho radost s ním v newyorském hotelu mohly sdílet i dvě z jeho čtyř dětí, novinářka Indrani (23 let) a syn Kebir (21 let), které žijí ve Spojených státech. Protože od letoška učí Sen znovu na proslulém vysokém učení v britské Cambridgi, kam přibyl z neméně proslulé americké Harvardovy univerzity, může se méně než předtím těšit přítomnosti svých vzdálených potomků.
Takže teoretik chudoby se stává boháčem, zatímco - dílem podivné ironie - jeho loňští předchůdci, rovněž nositelé této prestižní ceny, Američané Robert Merton a Myron Scholes, kteří vymysleli obecně používané vzorce o snížení rizik při vysoce výnosných termínových obchodech, jako podnikatelé minulý měsíc takřka ztroskotali. Jejich hedgeový fond Long-Term Capital Management se ocitl blízek kolapsu, což podle Jima Heintze z agentury AP "učinilo mnoho bohatých lidí chudšími, včetně jich samých". "Krach tohoto fondu mohl postihnout celý globální finanční systém," píše Heintz. Vždyť k podepření ztrát svého fondu potřebují od bank finanční injekci ve výši 3,6 miliardy dolarů.
Jak s trochou nadsázky napsal Jan Fryborg ze Stockholmu, dopisovatel českého internetového deníku Neviditelný pes, "na rozdíl od mnoha svých předchůdců se (Sen) tedy neobírá teoriemi, které by mohly pomoci elitě vládnout a vydělat majlant. Jeho pohled je spíše zaměřen na ty, kdo si loknou smrdutého bahna bídy, když v ekonomické potopě utone systém sociálního zabezpečení."

Ale žal je silný a trvalý...

Aby oněch Sen-zací nebylo málo, Amartya (vyslovuje se Ámartja s přízvukem na druhé slabice) Sen se narodil ve městě Santiniketan v Bengálsku, které jako středisko umění a tvůrčího myšlení posvětil básník Rabíndranáth Thákur. Je to tento veliký tvůrce, který roku 1913, přesně před rovnými 85 roky, jako první Ind dostal Nobelovu cenu - za literaturu.
Dva z jednoho města tedy stanuli na myšleném vrcholu světského ocenění svého výjimečného díla. "Radost je křehká jako krůpěj rosy, ještě se směje a již umírá, ale žal je silný a trvalý," napsal Thákur ve své sbírce Zahradník, jejíž překlad u nás vyšel už v roce 1917 na Kladně.
Sen ve svém raném mládí vnímal spíše onen žal. V roce 1943, kdy mu bylo necelých deset roků, napadl jeho rodné Bengálsko hladomor. "Dosud mne pronásledují vzpomínky na tuto dobu," přiznává se, a to je také důvod, proč se jako třicetiletý, v roce 1973, začíná zabývat právě fenoménem hladomoru, což mu zabralo deset let tvůrčí práce.
Hladomoru je možno se vyhnout
Jak si vzpomíná, v roce 1943, kdy tolik obyvatel Bengálska zemřelo hlady, hospodářství této součásti tehdejší britské kolonie jen kvetlo, těžilo totiž z válečného boomu. Jenže ceny potravin více než prudce rostly, přičemž mzdy zůstaly přimrzlé k zemi, takže obyvatelé závislí na námezdní práci neměli zač koupit ani nejnutnější denní obživu. Smrt kmotřička bez soucitu podtínala nesčetné životy. Přitom, jak praví Amartya Sen, je možno hladomorům "extrémně snadno zabránit".
Zjistil, že takové morové rány se nepřiházejí proto, že by byl jen a jen nedostatek potravin, ale z toho důvodu, že určité "vlády nemají důvod něco proti tomu podniknout". "Proto hlad zabíjí milióny, neboť vládců se to netýká. Stává se tak ve státech, v nichž vládne jedna strana, vojenská junta nebo koloniální velmoc... Jedna ze šokujících věcí, kterou jsem při studiu tohoto fenoménu poznal, je, že k hladomoru nikdy nedošlo v žádné nezávislé, demokratické zemi. Protože vláda v takové zemi je vystavena kritice veřejnosti a má silný zájem, aby hladomoru zabránila. Ozval by se svobodný tisk, útočily by na ni jiné politické strany a vládnoucí skupina by prohrála příští volby."
Během hladomoru v Číně v letech 1959 až 1961, který prý stál 30 miliónů životů, vláda tehdy přesto nezměnila svou politiku velkého skoku, která rozrušila staré pořádky venkova, soudí Amartya Sen. Nestalo se tak hlavně proto, že vláda v Pekingu ani nevěděla, že k obživě svých obyvatel má stát o 100 miliónů tun potravin méně, než jak vykazovaly statistiky. Vládci jednotlivých postižených částí rozlehlé země si totiž mysleli, že nedostatek potravin je jen jejich místní záležitost, a do Pekingu posílali raději nepravdivá čísla, jak jsou úspěšní.
Sociální akcent a zorný úhel profesora Sena ocenil v den uveřejnění zprávy o vyznamenání svého krajana Nobelovou cenou indický prezident K. R. Narajanan: "Vnesl jste do ekonomické vědy soucit s obyčejnou lidskou bytostí i vizi světové společnosti, založené na rovnosti lidí." Sám Sen ovšem již předtím, než ho rozhodnutí Švédské královské akademie věd proslavilo, řekl o své vlasti: Přestože Indie po dosažení své nezávislosti v roce 1947 dosáhla mnoha výsledků, pokud jde o vyloučení sociálního strádání, je naše situace "pěkně katastrofální". Přitom je Indie co do počtu obyvatel největší demokracií světa.
Rozdělení blahobytu a chudoba
Dílo tohoto velkého muže ekonomické vědy nelze samozřejmě omezovat jen na problémy hladomoru, je mnohem širší, byť osciluje kolem sociální dimenze této vědní oblasti.
Jak se uvádí v oficiální zprávě Švédské královské akademie věd, profesor Sen učinil několik klíčových příspěvků k výzkumu fundamentálních problémů ekonomie blahobytu. Jeho přínos se pohybuje od axiomatické teorie sociálního výběru přes definici ukazatelů blahobytu a chudoby k empirickým studiím hladomoru. Tyto oblasti jsou těsně spjaty s jeho obecným zájmem o otázky rozdělování a zvláštním zájmem o nejchudší členy společnosti. Sen vyjasnil podmínky, jež umožňují agregaci individuálních hodnot v kolektivním rozhodování, a stanovil podmínky, za nichž pravidla kolektivního rozhodování jsou konzistentní se sférou práv jednotlivce. Zdokonalil teoretické základy pro srovnání různých způsobů rozdělování blahobytu ve společnosti a definoval nové a uspokojivější ukazatele chudoby, jež se staly základem alternativních ukazatelů blahobytu, užívaných ve studiích Organizace spojených národů.
Z tohoto výčtu vědeckého díla, jakkoli kusého, lze usoudit, že Amartya Sen rozhodně nepatří k té odrůdě ekonoma, jenž podle sarkastické definice týdeníku The Economist je "odborník, který bude zítra vědět, proč věci, které včera předpověděl, se dnes nestaly". Jeho výzkumy mají praktické užití. Jak prohlásil oficiální mluvčí OSN, profesor Sen podstatně přispěl k vypracování řady hospodářských studií OSN, zejména pokud se týkaly problémů rozvojových zemí, a byl poradcem bývalého generálního tajemníka OSN Butruse Butruse-Ghálího.
Rovněž na něho nelze "napasovat" vtipný názor již zmíněného Jana Fryborga, že "ekonomická věda je obdobou meteorologie, s tím rozdílem, že v ekonomii právě ty nejpřesvědčivější recepty na pěkné počasí jaksi automaticky přitahují průtrž mračen".
Pravdu rozhodně má Robert Sollow, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, že Amartya Sen je "svědomím své profese, který ve svém díle nechal splynout filozofii s ekonomií". Veřejným oceněním tohoto velkého vědce se dostanou o něco blíže k vědomí veřejnosti nynější "globální vesnice" jeho názory na příčiny i řešení tíživých problémů, jimž je značná část světa přes rychlý vývoj techniky i ekonomiky ještě vystavena.

Miroslav Prchal

Související