Nizozemsko 
AMSTERDAM
Snímek: Tomáš Wehle

Mimochodem, Holanďané onen zmiňovaný nadhled skutečně mají - jsou totiž prý nejvyšším národem v Evropě. Ale dost statistiky. Zaparkujme auto, kterým jsme sem přijeli, nebo vystupme z autobusu a poznejme kus tohoto království. Sice tu nežijí draci ani princ Miroslav, zato se tu lodí - stejně jako na kole - dostanete téměř kamkoliv. Ani nemusíte být "vyučeným“ kapitánem.


Vetešnictví tisíců kol
Loď, která se na dalších několik dní promění nejen v naše přechodné bydliště, ale i ranní venkovní zahrádku, odpolední terasu pikniků nebo noční klub, je klasické motorové plavidlo s vrtulovým pohonem a s kormidlem jak z časů mořeplavce Francise Drakea. Moderna třetího tisíciletí k tomu vykouzlila příďové a záďové dokormidlovací zařízení, která nám usnadňují manévrování s lodí.
Kontrolujeme lodní vybavení: lana, gumové odrazníky chránící loď (fendry), bidlo.
Uvnitř lodi objevíme vkusný prostor připomínající skromný "studentský byt“: slušně zařízenou kuchyňku se sporákem, lednicí a kávovarem. Nechybějí hrnce na guláš ani pánvičky na smaženou rybu.
Vybíráme si kajuty. Nemají sice pohádkově kulaté okénko, jak si ho generace dětí vysnily při četbě dobrodružných knih o pirátech, ale jsou útulně roztomilé. Palanda, malá skříň, věšák na zdi. Na ponechání intimní zóny se tu nehraje - při převlékání je v kajutách dost těsno.
Naše plavba začíná ve městě v zemi nejznámějším a turisty nejvyhledávanějším: v Amsterdamu. Ne, vlastně ještě ne! Zůstaňte ještě pevně oběma nohama na zemi a projděte se jím. Zkuste si tu na chvíli sednout a zadívat se na zdejší kola, tu barvitě pestrou přehlídku člověčí vynalézavosti. Městu dodávají atmosféru a vytvářejí jeho ducha, tak jako kavárny Paříži, mopedy Hanoji nebo čepice, šály a matrjošky ve výlohách Praze.
Takové velké "garáže“ pod širým nebem vás v Amsterdamu doprovázejí na každém kroku. Třeba hned za Květinovým trhem u kanálu Singel, na plácku mezi domy č. p. 468 na jedné a 425 na druhé straně. Jsou tu dřevěné lavičky do půlkruhu a zelené oprýskané zábradlí je poseto stovkou velocipédů.
Moderních, ale vesměs starých, omšelých. V provedení dámském i pánském, s horní štanglí. S přehazovačkou, ačkoliv častěji bez, ale skoro vždy se zvonkem na levé straně řídítek. Vybaveny předním světlem i bez něj, opřeny o stojánek nebo jen tak o zábradlí, téměř pokaždé ale přivázány bytelným řetězem. S nosiči vzadu i vpředu: jednoduchými na zeleninu, ale také mohutnějšími na cokoliv objemnějšího. Kola tu přivazují elegantní štíhlé dámy v kostýmcích, spěchající za ranní agendou do advokátní kanceláře, stejně jako intelektuálové v lehce ušmudlaných džínách a ležérním saku. Značek Batavus, Gazelle či Saphir, i bez nich, dávno odřených a zapomenutých.
"Já mám přehazovačku, protože vozím na kole děti. A také na nákup se hodí. Jinak ji tu v Nizozemsku nepotřebujete,“ říká mi vesele pohledná černovláska Hanneke. Do všeho toho života trubek, duší a drátů fouká příjemně svěží vítr.


Marnotratný Rembrandt
Být v Amsterdamu a nenavštívit slavné Rijksmuseum sice jde, ale o dost byste se připravili. Muzeum s největší sbírkou holandského umění od 15. století do začátku 19. století ukrývá vzácné kolekce vlámských, italských a španělských umělců. Rembrandtově Noční hlídce tu dělají důstojnou společnost krajané Vermeer, Hals nebo Steen. Ostatně velký Rembrandt v Amsterdamu více než dvacet let žil, utráceje zde jmění za vybavení domu. Jeho dům najdete ve staré židovské čtvrti v ulici Jodenbreestraat 6.
Když je hezky, sedněte si na náměstí-park Museumplein hned za Rijksmuseem a všechny odpozorované tahy štětcem nechte vstřebat. Prostor, lemovaný fialovými lavičkami a lampami, trochu připomíná trávník před pařížskou Eiffelovou věží. Lidé se tu povalují, svačí, hrají basketbal nebo míří do van Goghova muzea. Jindy tu můžete zažít festivaly, oslavy i demonstrace. Děti si zde hrají na horolezce a šplhají na velká písmena skládající slova I amsterdam. Na lidský mumraj dohlížejí působivé stromy, pahýlovitě vzpínající své větve k nebi.
U restaurace-baru Cobra s venkovní zahrádkou naproti muzejnímu obchodu ti pozornější z vás vypátrají nejméně nápadnou atrakci. Vypadá jako poklop kanálu rozdělený na devět dlaždic. Ve skutečnosti je to jakýsi xylofon, který poskakující děti odmění tónem.
Jako má Praha svoji Stromovku, Budapešť Markétin ostrov nebo Vídeň Prátr, stejně tak Amsterdam. Své "zelené plíce“ ukrývá jen asi pět minut pěšky od Rijksmusea. V krásném Vondelparku je - jako vždy při dobrém počasí - plno lidí. Mezi trávníky na hraní čehokoliv a dětskými koutky se klikatí cyklostezky. Kolaři tudy projíždějí rychle i poklidně, řídí vzpřímeně i nahrbeně, dokonce jednou rukou. Pískají si, zpívají, telefonují nebo poslouchají iPod. Mladí bohémové, školáci, dámy v lodičkách, pánové v padnoucích oblecích.


loď_mJak se řídí loď
Z amsterdamské maríny Sixhaven naproti hlavnímu železničnímu nádraží rozvážně rozrážíme vlny a město, stojící na dřevěných kůlech, necháváme rozplynout se za zády. Samotná plavba a kormidlování jsou jednoduché. Na kanále plujeme pomalu, a když míjíme ostatní lodě, místa mezi námi je dost. Hned první den si ale pro jistotu loď "osaháváme“ a nacvičujeme s ní všechny možné manévry.
Otáčíme se na kanále jak malí kluci, zastavujeme, zkoumáme setrvačnost lodi, jak reaguje na kormidlo. Na lodi je dvojí řízení, takže kdyby pršelo, klidně můžeme ze stanoviště na horní palubě seběhnout ke kormidlu uvnitř. Dotankovávat naftu během plavby nemusíme. Ne snad že by naše plavidlo poháněla solární energie nebo bylo úsporné - důvod je prostý: jeho rozměrná nádrž.
V obci Broek in Waterland podjíždíme dva mosty. První je automatický - semafory zastaví provoz na silnici, spadnou závory a most se zvedne. Ten druhý, malý dřevěný mostek, už zvedá jeho obsluha ručně - jednoduše ho pomocí řetězu vytáhne a po proplutí lodi zase spustí.
Připlouváme do Monnickendamu, založeného ve 12. století mnichy, kteří vybudovali hráz na řece Purmer Ee. Zlatý věk prožívalo dnes poklidné městečko úhledných cihlových domů v 15. a 16. století, kdy mělo postavení prominentního přístavu. To postupem času ztratilo a stalo se spíš rybářskou vesnicí. Dnes žije hlavně z turistů. Láká je malebným centrem se zvonicí z 16. století, přístavem s flotilou jachet a možností rekreačního plachtění.


Zrod námořní velmoci
Pro pochopení osudu rybářských městeček v této části provincie Severní Holandsko se přenesme na chvíli do historie. Nizozemsko se v 17. století stalo největší námořní mocností a mělo celosvětovou koloniální říši. Rozbouřené vody Zuiderzee, někdejšího zálivu Severního moře, byly plné holandských obchodních lodí, pravidelně plujících do Nizozemské východní Indie (dnešní Indonésie), Nizozemské Brazílie nebo Nového Amsterdamu (New Yorku).
Tento obchod hrál klíčovou roli v prosperitě země během tzv. Zlatého věku v 17. století. Holanďané se zbavili španělské nadvlády a narušili portugalský monopol na obchod s kořením. V roce 1602 byla založena Nizozemská východoindická společnost, aby podporovala obchod s ostrovy v Indickém oceánu. Ze základny, kterou společnost vybudovala na Jávě, vytlačila z velké části Východní Indie Portugalce a obchodovala také v Čínském moři.
Obchod byl nesmírně ziskový a výnosy z něj daly vzniknout řetězci prosperujících nizozemských námořních přístavů (Hoorn nebo Enkhuizen). Samotné Zuiderzee živilo množství rybářských vesnic, jakými byly třeba Volendam nebo Marken.
V 18. století, kdy nad Nizozemskem získali převahu Angličané a Francouzi, námořní obchod klesal a přístavy ekonomicky strádaly. Zároveň - s rychlým přírůstkem tamní populace v 19. století - se objevily plány na kultivaci Zuiderzee a jeho přeměnu na zemědělskou půdu. Nakonec se proměnilo jen zčásti, když v roce 1932, respektive 1976 vznikl pár sladkovodních jezer: IJsselmeer a Markermeer. Dnes na tato klidná, ocelově šedá jezera přijíždějí na plachetnice houfy lidí nejenom z Amsterdamu.
Jako první vyrostla 32 km dlouhá hráz Afsluitdijk, za níž byla voda bývalého Zuiderzee postupně vyslazena a přeměněna v jezero IJsselmeer. Hráz spojila protilehlé pobřeží Fríska s provincií Severní Holandsko. Je vysoká 7,5 metru, má 25 propustí pro odvodňování jezera a tři zdymadla sloužící lodní dopravě. Po koruně hráze vede dálnice, cesta pro cyklisty a stezka pro pěší. V místě závěrečného propojení stojí vyhlídková věž s restaurací a parkovištěm a nenápadný pomník na počest tvůrců hráze, která zkrátila pobřeží na severu o 300 km a moře odsunula z vnitrozemí o 85 kilometrů.


hausbot_mErotický suvenýr
Odplouváme. Loď raději odstrčíme od mola, protože při zařazení chodu vpřed a snaze se dostat od břehu vytočením kormidla nebo motoru můžeme poškodit zadní část lodi o molo nebo nábřežní zeď.
Volendam, kde strávíme dnešní noc, se zdá o něco živější než Monnickendam. Malé dřevěné domky spolu s vodními kanály a klenutými můstky vás přenesou do dávných časů. Jak je asi na začátku minulého století vnímali Pablo Picasso nebo Auguste Renoir, kteří tu také pobývali? Určitě si na svých procházkách městem nemohli prohlížet tolik suvenýrů ve výlohách zdejších obchodů tak jako dnes my. A tak se tu o obohacení domácích poliček v obývácích hlásí dřevěné modely lodí, větrníků nebo tulipánů. Dřeváky jako přívěsky na klíče i ve skutečné velikosti, prosté i poseté květy nebo porcelánové. Keramická slánka s pepřenkou ve tvaru penisu vás vedle toho opravdu překvapí...
Na hrázi si pochutnáte na některé z místních rybích specialit či malých pohankových lívanečkách (poffertjes). Vyhlášení jsou i zdejší uzení úhoři (gerookte paling). A možná vůbec nejlepší ryby si dáte v nenápadném bílém domku na rohu maríny u parkoviště. Třeba kibbeling za tři eura, obalované a smažené kousky rybího masa, je vynikající. Abyste nebloudili, hledejte zelený vývěsní štít se jménem J. B. Plat.
Ovšem nejen rybami živ je člověk. Doporučenou denní dávku vápníku lehce a hlavně s chutí strávíte na nedaleké sýrové farmě Alida Hoeve. Předvedou vám tu nejen výrobu skvělých sýrů, ale i tradičních dřeváků. Holanďanka ve středních letech, během představování žlutých dobrot statečně bojující s měkkými hláskami češtiny, působí až dojemně.
Rychle zapadající slunce svolává všechny na palubu. Je třeba vyvázat loď. Připlouváme ke břehu a loď uvazujeme pevně, aby neohrožovala okolní lodě při větru nebo vlnách. Při výběru místa na přenocování spoléháme na plavební mapu, kde je vše pěkně zakresleno. V Holandsku vždycky najdete nějaké molo, vyvazovací zařízení, kontejner na odpad, ve městech i přípojku elektrického proudu. Poplatky jsou zanedbatelné. Pozor ale na stání mimo tato místa: na soukromých pozemcích označených jakožto privátní zůstat nesmíte.
Chcete-li využít komfortu maríny, musíte přistát u většinou označeného mola poblíž recepce a zeptat se na volná místa. Můžete se tu vesměs osprchovat, používat toaletu a natankovat pitnou vodu. Kolik to stojí? To záleží na délce lodě a počtu lidí v posádce, cena se pohybuje v rozmezí 10 až 20 eur za noc.


Kýč jako popření hovna
Nový den. Snídaně z nakoupených zásob, nezbytné kafe a porada nad dalším plánem cesty. Volba je jasná - Marken. Některé průvodce označují tuto vesnici na ostrově jezera IJsselmeer jako kýč. To nás zaujme. Jak takový holandský kýč vypadá? Že by i do zdejších zahrad vpochodovali trpaslíci bez Sněhurky a přilétly sádrové labutě? Nebo je to přece jen příliš silný výraz?
V umění se jako kýč vesměs označují díla, jež jsou příliš okázalá, rušivá, triviální nebo "laciná“. Jedná se také o levné napodobeniny a nekvalitní ztvárnění určitých témat. Kýč zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná nebo která mají silný emocionální náboj. Podbízí se. Skvěle vystihuje kýč Milan Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí: "Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku! Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve druhá slza dělá z kýče kýč.“
V Markenu skutečně ty globální trpaslíky, stejné tady jako v českém pohraničí, najdete. Žijí v pečlivě upravených zahrádkách u zelených a černobílých dřevěných domů. Zbytek nám ale do definice kýče zas tak nepasuje. Ponořte se tedy do spleti dvorků a zadních vchodů a posuďte sami. Foglarova Stínadla to nejsou, přesto ale stojí za krátkou procházku.


Monnickendam_mPeníze hoďte do dřeváku
Starobylé městečko Muiden leží u jezera IJmeer v místech, kde do něj ústí řeka Vecht. Zde stojí za pozornost hlavně středověký hrad Muiderslot, dnes sloužící jako muzeum, obklopený vodním příkopem. Kdysi býval součástí obranné linie Amsterdamu, čítající celkem 45 pevností.
Dalším záznamem na mapě, jehož cize znějící název oživujeme vlastní přítomností a letmým "románkem“, je městečko Maarssen nedaleko univerzitního Utrechtu. Protíná jej Vecht, který v jeho toku sledují z břehů vkusné moderní hausbóty. Téměř funkcionalistické, střídmě zařízené přízemní domy, nejčastěji šedé s bíle natřenými rámy oken, jsou jakousi venkovní expozicí současné architektury.
Najednou se před námi jakoby zpod hladiny vynoří most. Většina kanálů má mosty zvedací, ale najdete i úseky, kde jsou mosty pevné. Jeho výšku čteme na plavebním znaku připevněném na mostě. Musíme tedy vzít v úvahu podjezdnou výšku plavidla. Opatrně pomalu podplouváme.
Někdy se za zvednutí nebo otočení mostu platí "bruggeld“, jakési mostné. Kolik si máte připravit, se dozvíte z tabule na mostě. Většinou tak od 50 centů do 1,5 eura. Schovávejte si tedy drobné, nerozměňuje se. Peníze dáte do dřeváku, který k vám na udici zhoupne obsluha mostu nacvičeným pohybem přímo do ruky. Doba provozu mostu je uvedena v plavební příručce nebo na mostě. Když nestihnete a kvůli výšce lodi neproplujete, musíte zaparkovat před mostem a dál jet až ráno.
Konečně připlouváme do loděnice. Přijímací technik loď dotankuje, nahlásíme prázdnou plynovou láhev a po kontrole inventáře nám vrátí kauci. Pak už jen podepíšeme předávací protokol a po kontrole spotřeby nafty zaplatíme v kanceláři.
Holandský venkov, to je hlavně bezpečí a důvěra. Vědomí, že tady se žije dobře. Domy mnohdy postrádají jakékoliv záclony nebo závěsy, z ulice vidíte do kuchyně nebo pokojů. Jednou jste svědky večeře mladého páru, druhý den pozdravíte rodinu s dětmi u snídaně. Na chleba si právě mažou marmeládu, když vás zahlédnou procházet kolem okna. Usmějí se na vás a zakousnou se do krajíce.

Tomáš Wehle
tomas.wehle@economia.cz  
Foto: autor

Ceny lodí 
* největší loď: 3340 - 5260 Kč (osoba / loď pro 14 + 2 osoby) 
* nejmenší: 6400 - 9900 Kč (osoba / loď pro 2 osoby) 
* nejluxusnější: 7400 - 9100 Kč (osoba / loď pro 8 osob) 
* nejlevnější: 2100 - 3500 Kč (osoba / loď pro 6 + 2 osoby)
Průměrně 6000 Kč navíc zahrnují pohonné hmoty, přístavné, mostné a zdymadla, úklid lodi, plyn atd. Vratná kauce je 250 až 1000 eur.
Ceny jsou uvedeny za osobu a týden při obsazení lodě.
www.dutchmasters.cz  


Informace
Holandská turistická informační kancelář
www.holandsko.cz