Dnes 15. března je tomu 199 let od státního bankrotu roku 1811. Naše vláda ve Vídni tehdy vyhlásila, že sliby vydané na papírových penězích a dluhopisech vídeňské centrální banky přestávají platit a že budou lidem vyměněny za pětinu jejich původní hodnoty. Investoři i běžní občané byli připraveni o své celoživotní úspory. Státní bankrot zasáhl celé Rakousko – Uhersko, tedy i české země, ačkoliv vliv Čechů na nemoudré rozhodování vlády ve Vídni byl pramalý.
Proč připomínám státní bankrot roku 1811 v nekulaté výročí? Abychom si nemuseli za rok připomínat 200 let od Velkého státního bankrotu novým státním bankrotem.
Obrázek: Státní bankovka na 5 zlatých
Státní bankrot není totiž nic abstraktního, je to řešení, kterým ve zhruba sedmdesátiletých intervalech vlády řeší své předlužení. Naposledy naše občany připravila podobným způsobem o úspory komunistická vláda 1. června 1953. Vláda zvolila i stejný poměr – hotovost a vklady do pěti tisíc byly vyměněny za pětinu původní hodnoty. Vklady vyšší dokonce v poměru 1:30. Lidé přišli o své celoživotní úspory. Státní bankrot zasáhl všechny československé občany.
Obrázek: Měna roku 1953
Kdy přijde další státní bankrot? Český stát valí dluh před sebou a úrokové břemeno se na něj navaluje jak na sněhovou kouli. Ročně platíme ze státního rozpočtu jen na úroky věřitelům 70 miliard korun – a i na tento úrok si dále půjčujeme. Na prahu státního bankrotu stojí Řecko a Česká republika se k němu přibližuje. Ministři financí eurozóny (náš u toho naštěstí není) dnes jednají o tom, jak zinscenovat nouzovou státní půjčku pro předlužené Řecko. I když mu jí poskytnou, bude to jen oddálení problému. Řecko se propadá do pasti neufinancovatelných úrokových nákladů, jak jsem zde varoval již loni.
Prosím české politiky – zejména pana Paroubka, pana Topolánka a pana Kalouska, ať jasně deklarují, že chtějí státnímu bankrotu předejít a že sestaví na rok 2011 vyrovnaný státní rozpočet. Jde to.
Petr Mach je předsedou Strany svobodných občanů.
