Jaký je rozdíl mezi výrobcem kuřecího masa nastaveného vodou a pekařem, co dělá chleba plný enzymů a éček, co za tři dny zplesniví? Ten první si uvědomuje, že to, co dělá, není úplně košer.  A radši o tom vůbec nemluví a pokud už, tak nejspíš pod příslibem anonymity.
U pekařů je to úplně jinak. Klidně vám vyprávějí, jak skvělé je péct z průmyslového umrtveného kvasu, jak dobré jsou pecny z předmíchaných směsí a jak výhodné je tohle všechno pro zákazníka. Nezdá se jim proto vůbec divné, že výrobci umrtvených kvasů a směsí nacpaných éčky jsou členy pekařského svazu Přidávání neprodaného tvrdého chleba do nového těsta považují za normální.
O tomhle všem mluví bez ostychu majitelé menších pekáren, zaměstnanci těch velkých i lidé z pekařského svazu. Ve firemním časopisu stejného svazu má inzerát firma, která nabízí třeba přípravek díky němuž můžete vyrobit chleba z mouky horší kvality.
Majitel poměrně oblíbené pekárny netuší, že kvásek na zadělání chleba se tradičně vyráběl jenom z mouky a vody. On totiž kupuje umrtvený průmyslový kvas a těsto vyhání do objemu droždím. Skutečný kvásek nikdy neviděl, pekárnu vede osmnáct let.
Neotřesitelný pocit, že tohle všechno je v pořádku, pekařům vydržel do doby, než si uvědomili, že o tom všem, co mi řekli, chci skutečně napsat. Že chci napsat o důvodech toho, proč se kvalita českého chleba za posledních dvacet let tak nehorázně propadla.
„To přece nemůžete dát do Hospodářských novin, čte je spousta lidí,“ zaklínal mě před třemi dny předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů, Jaromír Dřízal. Chtěl, abychom věty, které o pár dní dřív řekl, nahradili úplně jinými, ze kterých už tak moc nečouhá, jaké kejkle dokážou pekaři s chlebem provádět. S něčím podobným se ozvala i jedna z pekáren.
Že by jim teprv teď došlo, že takhle se dobrý chleba prostě nepeče? A že by se to nemuselo líbit jejich zákazníkům? Každopadně: žádné změny jsme kvůli tomuhle prozření v článku nedělali. Příběh o úpadku českého chleba najdete v dnešním Víkendu HN a také tady.

 

 

Související