Tenhle menší fotoblog mám připraven dávno, ale protože se pořád něco důležitého děje (volby, krize eura apod.), zdálo se mi jaksi nevhodné s tím čtenáře otravovat.

Asi každý ví, že města jako Kodaň, Berlín nebo Amsterdam jsou rájem pro cyklisty. Ale New York?

New York je moje „druhé město“ (někdo má Brno, Amsterdam nebo Paříž), kam od počátku 90. let jezdím, co to jde (ono to z pochopitelných důvodů zas tak moc nejde nebo to nejde tolik, jak bych si přál).

 

Osobně jezdím v New Yorku na kole od počátku 90. let, kdy to bylo ještě považováno za dosti šílené dobrodružství, kdy se kola ještě zásadně kradla a drandili na nich hlavně mexičtí doručovatelé pizzy opásaní gigantickým řetězem. Počátkem 90. let se také ještě šířila řada urbánních mýtů, například o tom, jak jede cyklista, dodávka otevře dveře, cyklista přeletí a přejede ho autobus. Záhadou je, že když to někdo vyprávěl, vždycky řekl - jak to s urbánními mýty bývá - že se to stalo jeho kamarádovi.

 

Na počátku 90. let cyklistům a bruslařům patřil vlastně jenom okruh v Central Parku. 

Zhruba od poloviny 90. let se New York postupně, ale neústupně stává cyklistickým rájem. Začalo to cyklostezkou, která dnes kolem vody obepíná prakticky celý Manhattan, jejíž fotky vidíte. Když je hezky, je to na ní jak ve včelíně a někdy to vypadá i nebezpečně, zvláště když proti vám jede bruslařka, která venčí tři pudly a každý běží na jinou stranu.

V éře starosty Bloomberga v New Yorku přibývá cyklostezek každý rok neuvěřitleným tempem. Na ulicích i „avenues“ jsou označeny pásy pro cyklisty. Cykloservisy, prodejnami a opravnami se to ve „velkém jablku“ začalo jen hemžit. Všude dostanete perfektní cyklo mapu, kde najdete, kudy se dá odkud kam projet jako po másle.

Cyklostezky přes všechny mosty do Brooklynu, Queensu a Bronxu jsou samozřejmostí. Poskytují nádhernné výhledy na Manhattan, ostatně stejně jako cyklostezky v Brooklynu a Queensu, které jsou blízko East River. 

Novinkou je cyklostezka na Broadwayi, která zabírá polovinu ulice a je doplněna pruhem s růžovými a zelenými tečkami, jejichž smysl jsem nepochopil. 

 

Jak vidíte, auta parkují uprostřed Broadwaye. Nutno říci, že lidé kteří používají kolo jako prostředek dopravy do zaměstnání, Broadway moc nevyužívají. Jede to tu pomalu, světla na sebe nenavazují jako na jiných avenues a pořád vám pod kola skáčou turisti.

Sama Times Square se proměnila v úplnou pěší zónu, takže je konec toho moře žlutých taxiků, které zná každý z pohlednic. Mezi námi, taky si nejsem jist, jestli je to teď hezké a konekonců je mi to jedno, protože co by normální člověk v tomhle „údolí dutých hlav“ pohledával? Je to vlastně tak, že mne na NYC zajímá prakticky všechno, jen ne Times Square. Ale pozor: divadla na Times Square jsou pořád nejdůležitější turistická destinace města.

Vzpomněl jsem si, jak mi kamarádi z umělecké skupiny Zlatí Orli kdysi vysvětlovali, že „pěší zóny“ jsou populismus. Takže ten populismus už dorazil i na Manhattan.

A nakonec. V New Yorku je dnes také spousta půjčoven kol. Ty ovšem nedoporučuji, protože jsou na rozdíl třeba od Paříže neuvěřitelně předražené.

A ještě dodatek. Tohle všechno není dárek politiků občanům a turistům (vyjma snad toho Times Square). Je to výsledek tvrdého tlaku občanů a cyklistů na radnici. Cyklistické demonstrace v New Yorku bývají masivní a dosti drsné. Jestli totiž Američané něco vědí dobře, tak je to vědomí, že co si nevybojujete (a co si nestřežíte), to nemáte.

Související