Články v Reflexu samozřejmě nejsou jediné. Je to jen ta nejkřiklavější ukázka. Pokusů svalit naše špatné stravování na někoho jiného najdeme za uplynulé období nepočítaně. Ano — my jsme ty chuděrky, které si nemůžou koupit levný kečup z rajčat stejně jako u sousedů. Tady jsou důkazy! To je síla, co? Čtěte!

My jsme ta nebožátka, která drží pod krkem skvadra zlých kuchařů a majitelů podniků. Vidíte, jak do nás cpou tu levnou hotovku násilím? Za bílého dne!

Požadujeme zákon, který nám zaručí levné a dobré uzeniny vhodné ke každodenní spotřebě v množství alespoň 500 gramů. Chceme vyhlášku, která nám umožní vhazovat neomezené množství potravin do nákupního košíku a nedostat přitom cukrovku. My jsme ti, co tady potřebují kvalitu. Tak je, safra, dejte do latě! Ty z Mimibazaru a ty, co koukaj na Babicu, taky!

Bavil bych se, kdyby to nebylo furt dokolečka! A přitom vidíte — i mě to vyprovokovalo a napsal jsem nekonstruktivní a emocionální slint.

Zkusím to napravit

Já si totiž pořád myslím, že nástroje k tomu, abychom v Česku jedli dobře (ba i nejlépe!), už dávno máme. Jen s nimi zatím moc neumíme a furt se tím pomyslným kladívkem mlátíme do palce.

Dobře jíst není samozřejmost. Stejně tak jako si u zubaře nemůžeme zakoupit zdravý chrup, nemůžeme ani svalit zodpovědnost za naše jídlo na někoho jiného. Na producenta potravin, na zemědělce, na prodejce, a dokonce ani ne na toho kuchaře.

O tom, jestli budeme jíst dobře, rozhodujeme my sami. Uvědomit si tohle je ten úplně první a zásadní krok. Dobře jíst je aktivní starost o sebe a o druhé.

Teď ale festovně váhám, jestli má vůbec cenu dávat vám nějaké rady nebo tipy. Protože blá blá mantry ve stylu jezte pestrou a vyváženou stravunakupujte na farmářských trzích nebo vařte z čerstvých a sezonních surovin, myslím, hodně otupily naši schopnost vzít si z toho něco kloudného (a hlavně to realizovat). Stejně to asi vyzní blbě, ale aspoň to zkusím.

Co tedy můžeme dělat hned a sami?

Jíst jídlo! Banální věc, ale vůbec se nám to nedaří. Velká část problému s jídlem souvisí prostě jen s tím, že z našeho jídelníčku mizí jídlo připravené ze základních potravin. V tomhle jsme děsně zakrněli a jídlo samotné se nám od obyčejných čerstvých surovin přesunulo směrem k průmyslově vyrobeným potravinám a lahůdkám.

Není to překvapivé, je to dokonce přirozené. Celý náš současný systém je založený na tom, že za nás jídlo produkuje někdo jiný. Nechceme mu věnovat čas, práci ani energii. Zodpovědnost za něj je tedy mimo nás a jídlo tak pro nás vlastně roste v obchodě, kam si pro něj chodíme jako na políčko.

Toto je hlavní věc, kterou můžete udělat okamžitě — přeskočit o pár článků řetězu zpět a vzít zodpovědnost za jídlo do svých rukou. Možná to bude znít banálně, ale drtivá většina problémů odpadne jenom tím, když vykročíte směrem k základním potravinám. Opravdu to není útěk od nekvalitních potravin ke stloukání vlastního másla a mlácení cepem, ale je to návrat ke správným proporcím.

Maso, mléko, vejce, ovoce, zelenina, luštěniny a obiloviny. Máme to štěstí, že jsou tu stále k dispozici v hojném množství a překvapivě i u nás ve vzrůstající kvalitě. V novodobé historii Česka jsme ještě nikdy neměli tak širokou a dostupnou paletu základních potravin k dispozici.

Bohužel jsou pro nás čím dál víc cizí. Ztratili jsme instinkty, vědomosti a schopnosti, jak s nimi nakládat. Máme je pod nosem, ale vyhýbáme se jim. A pokud boucháme rukou do stolu, jak je to jídlo u nás špatné, durdíme se vlastně sami nad sebou (protože ke skutečnému jídlu máme daleko).

Starat se o sebe

Naše energie, práce ani čas, které vkládáme do jídla, nejsou ztracené — jsou to naopak cenné investice. I tady máme trochu ujeté proporce a ve svém moderním úhlu pohledu opovrhujeme každou minutou „ztracenou“ při nákupu nebo vaření. Šmankote, proč?

Znát základní suroviny, které nás obklopují. Umět nakupovat. Udělat si čas na přípravu jídla, a hlavně vařit doma. To všechno jsou naprosto elementární dovednosti, bez kterých se k dobrému jídlu nepohneme ani o píď.

Pokud jsme v pozici, kdy to nezvládáme nebo odmítáme, musíme počítat s následky. A naopak — pokud se o sebe umíte postarat, hned uvidíte, že máte ohromnou svobodu jíst dobře. Už jen tím, že si jídlo připravíte sami a ze základních surovin, poskočí vaše kvalita jídla o řád.

Pokud se vám to zdá děsně pracné nebo časově náročné, v drtivé většině za to může nezvyk a odnaučení něčeho, co je naprosto samozřejmé. Pokud bychom třeba chtěli porovnávat jednotlivé kultury (země) podle úrovně jídla, vždy jednoznačně povedou ty, kde se dostatečně rozvíjí úcta k místním surovinám a práce s jídlem.

A teď opravdu nemluvím o špičkových restauracích nebo o víkendovém vaření. Bitva o dobré jídlo je nejtužší při běžném provozu doma a v pracovních dnech.

Budovat vztahy

Naštěstí tu na dobré jídlo nejsme nikdy sami. V té úplně základní rovině nám nejvíc pomáhá naše blízké okolí — rodina. Jídlo je parádní komunikační prostředek a docela dobře opisuje skutečné vztahy. Funguje to vzájemně — dobré vztahy posilují dobré jídlo i naopak.

Budovat vztahy je ale důležité i navenek. Pokud chcete, aby pro vás někdo dobré jídlo připravil a vypěstoval, tak je kontakt nesmírně důležitý. Čím vzdálenější je od vás ten, kdo jídlo připravuje, tím menší máte vliv na kvalitu. Úředník nebo kontrolor, který by to měl hlídat, vás nikdy nemůže nahradit.

Nejde jen o to, kamarádit se se svým řezníkem a farmářem. Důležité je si ho v prvé řadě najít a neustále hledat. Potom o něm nejen mluvit, ale taky za ním často chodit a utrácet u něj peníze. Čím užší ty vztahy jsou, tím více nás navíc spojují s okolím (krajinou, přírodou).

Lahůdky, jídlo v restauraci, cukrovinky nebo třeba dobrý chléb. To jsou všechno věci, které nemusíme umět připravit doma. Vždy se najde někdo, kdo je umí lépe a ještě z nich dokáže vykouzlit skutečný poklad. Je ale třeba mít na paměti, že je to určitý nadstandard a že má svoji přiměřenou hodnotu. Pokud ji budeme neustále podlézat, nikdy si tu nevytvoříme dobré klima, ve kterém by mohlo dobré jídlo vzkvétat.

V posledních letech koukáme na to, jak se to vakuum po vztazích v jídle postupně zaplňuje. Je to ještě takové nešikovné a všichni jsou nervózní a podezřívaví (farmářské trhy). Pro všechny je to ale velký posun. Vědět o sobě, mít informace, navázat kontakt. To odvozené hlasování peněženkou je už jen fajn důsledek fungujících vztahů.

Zdá se vám to možná málo praktické a vzdálené od reality. Já zrovna nic jiného na skladě nemám. Jsem ale přesvědčený o tom, že když přijmeme tahle tři základní východiska, dobře jíst se pro nás stane samozřejmostí. Bude to stokrát lepší než číst články o špatném jídle a nechat v sobě bublat mentální blaf.

Článek vyšel v původní verzi pro Zápisník pana Cuketky.

Zmiňované články: Ničí nás český žrádlo, rozhovor s Hanou Michopulu.